zivot-v-mezerach.fodt

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>

<office:document xmlns:office="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:office:1.0" xmlns:style="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:style:1.0" xmlns:text="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:text:1.0" xmlns:table="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:table:1.0" xmlns:draw="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:drawing:1.0" xmlns:fo="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:xsl-fo-compatible:1.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink" xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/" xmlns:meta="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:meta:1.0" xmlns:number="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:datastyle:1.0" xmlns:svg="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:svg-compatible:1.0" xmlns:chart="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:chart:1.0" xmlns:dr3d="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:dr3d:1.0" xmlns:math="http://www.w3.org/1998/Math/MathML" xmlns:form="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:form:1.0" xmlns:script="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:script:1.0" xmlns:config="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:config:1.0" xmlns:ooo="http://openoffice.org/2004/office" xmlns:ooow="http://openoffice.org/2004/writer" xmlns:oooc="http://openoffice.org/2004/calc" xmlns:dom="http://www.w3.org/2001/xml-events" xmlns:xforms="http://www.w3.org/2002/xforms" xmlns:xsd="http://www.w3.org/2001/XMLSchema" xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance" xmlns:rpt="http://openoffice.org/2005/report" xmlns:of="urn:oasis:names:tc:opendocument:xmlns:of:1.2" xmlns:xhtml="http://www.w3.org/1999/xhtml" xmlns:grddl="http://www.w3.org/2003/g/data-view#" xmlns:officeooo="http://openoffice.org/2009/office" xmlns:tableooo="http://openoffice.org/2009/table" xmlns:drawooo="http://openoffice.org/2010/draw" xmlns:calcext="urn:org:documentfoundation:names:experimental:calc:xmlns:calcext:1.0" xmlns:loext="urn:org:documentfoundation:names:experimental:office:xmlns:loext:1.0" xmlns:field="urn:openoffice:names:experimental:ooo-ms-interop:xmlns:field:1.0" xmlns:formx="urn:openoffice:names:experimental:ooxml-odf-interop:xmlns:form:1.0" xmlns:css3t="http://www.w3.org/TR/css3-text/" office:version="1.2" office:mimetype="application/vnd.oasis.opendocument.text">
 <office:meta><meta:creation-date>2019-06-30T15:27:58.494000000</meta:creation-date><dc:date>2019-06-30T17:25:22.745000000</dc:date><meta:editing-duration>PT43M47S</meta:editing-duration><meta:editing-cycles>9</meta:editing-cycles><meta:generator>LibreOffice/5.4.6.2$Windows_X86_64 LibreOffice_project/4014ce260a04f1026ba855d3b8d91541c224eab8</meta:generator><meta:document-statistic meta:table-count="0" meta:image-count="0" meta:object-count="0" meta:page-count="110" meta:paragraph-count="903" meta:word-count="30544" meta:character-count="182807" meta:non-whitespace-character-count="153086"/></office:meta>
 <office:settings>
  <config:config-item-set config:name="ooo:view-settings">
   <config:config-item config:name="ViewAreaTop" config:type="long">2344632</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ViewAreaLeft" config:type="long">0</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ViewAreaWidth" config:type="long">26063</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ViewAreaHeight" config:type="long">14448</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ShowRedlineChanges" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="InBrowseMode" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item-map-indexed config:name="Views">
    <config:config-item-map-entry>
     <config:config-item config:name="ViewId" config:type="string">view2</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ViewLeft" config:type="long">8130</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ViewTop" config:type="long">2350678</config:config-item>
     <config:config-item config:name="VisibleLeft" config:type="long">0</config:config-item>
     <config:config-item config:name="VisibleTop" config:type="long">2344632</config:config-item>
     <config:config-item config:name="VisibleRight" config:type="long">26061</config:config-item>
     <config:config-item config:name="VisibleBottom" config:type="long">2359078</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ZoomType" config:type="short">0</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ViewLayoutColumns" config:type="short">1</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ViewLayoutBookMode" config:type="boolean">false</config:config-item>
     <config:config-item config:name="ZoomFactor" config:type="short">100</config:config-item>
     <config:config-item config:name="IsSelectedFrame" config:type="boolean">false</config:config-item>
     <config:config-item config:name="AnchoredTextOverflowLegacy" config:type="boolean">false</config:config-item>
    </config:config-item-map-entry>
   </config:config-item-map-indexed>
  </config:config-item-set>
  <config:config-item-set config:name="ooo:configuration-settings">
   <config:config-item config:name="ProtectForm" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrinterName" config:type="string"/>
   <config:config-item config:name="EmbeddedDatabaseName" config:type="string"/>
   <config:config-item config:name="CurrentDatabaseDataSource" config:type="string"/>
   <config:config-item config:name="LinkUpdateMode" config:type="short">1</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddParaTableSpacingAtStart" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="FloattableNomargins" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UnbreakableNumberings" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="FieldAutoUpdate" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddVerticalFrameOffsets" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="BackgroundParaOverDrawings" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddParaTableSpacing" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ChartAutoUpdate" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="CurrentDatabaseCommand" config:type="string"/>
   <config:config-item config:name="AlignTabStopPosition" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrinterSetup" config:type="base64Binary"/>
   <config:config-item config:name="IsKernAsianPunctuation" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="CharacterCompressionType" config:type="short">0</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ApplyUserData" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="SaveGlobalDocumentLinks" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="SurroundTextWrapSmall" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="SmallCapsPercentage66" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="CurrentDatabaseCommandType" config:type="int">0</config:config-item>
   <config:config-item config:name="SaveVersionOnClose" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UpdateFromTemplate" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintSingleJobs" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrinterIndependentLayout" config:type="string">high-resolution</config:config-item>
   <config:config-item config:name="EmbedSystemFonts" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="DoNotCaptureDrawObjsOnPage" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UseFormerObjectPositioning" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="IsLabelDocument" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddFrameOffsets" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddExternalLeading" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UseOldNumbering" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="OutlineLevelYieldsNumbering" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="DoNotResetParaAttrsForNumFont" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="IgnoreFirstLineIndentInNumbering" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AllowPrintJobCancel" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UseFormerLineSpacing" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="AddParaSpacingToTableCells" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UseFormerTextWrapping" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="RedlineProtectionKey" config:type="base64Binary"/>
   <config:config-item config:name="ConsiderTextWrapOnObjPos" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="DoNotJustifyLinesWithManualBreak" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="EmbedFonts" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TableRowKeep" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TabsRelativeToIndent" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="IgnoreTabsAndBlanksForLineCalculation" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="RsidRoot" config:type="int">1507256</config:config-item>
   <config:config-item config:name="LoadReadonly" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ClipAsCharacterAnchoredWriterFlyFrames" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UnxForceZeroExtLeading" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="UseOldPrinterMetrics" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TabAtLeftIndentForParagraphsInList" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="Rsid" config:type="int">1870857</config:config-item>
   <config:config-item config:name="MsWordCompTrailingBlanks" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="MathBaselineAlignment" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="InvertBorderSpacing" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="CollapseEmptyCellPara" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TabOverflow" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="StylesNoDefault" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ClippedPictures" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TabOverMargin" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="TreatSingleColumnBreakAsPageBreak" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="ApplyParagraphMarkFormatToNumbering" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PropLineSpacingShrinksFirstLine" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="SubtractFlysAnchoredAtFlys" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintAnnotationMode" config:type="short">0</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintGraphics" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintBlackFonts" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintProspect" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintLeftPages" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintControls" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintPageBackground" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintTextPlaceholder" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintDrawings" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintHiddenText" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintTables" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintProspectRTL" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintReversed" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintRightPages" config:type="boolean">true</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintFaxName" config:type="string"/>
   <config:config-item config:name="PrintPaperFromSetup" config:type="boolean">false</config:config-item>
   <config:config-item config:name="PrintEmptyPages" config:type="boolean">false</config:config-item>
  </config:config-item-set>
 </office:settings>
 <office:scripts>
  <office:script script:language="ooo:Basic">
   <ooo:libraries xmlns:ooo="http://openoffice.org/2004/office" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <ooo:library-embedded ooo:name="Standard"/>
   </ooo:libraries>
  </office:script>
 </office:scripts>
 <office:font-face-decls>
  <style:font-face style:name="Mangal1" svg:font-family="Mangal"/>
  <style:font-face style:name="Liberation Mono" svg:font-family="&apos;Liberation Mono&apos;" style:font-family-generic="modern" style:font-pitch="fixed"/>
  <style:font-face style:name="NSimSun" svg:font-family="NSimSun" style:font-family-generic="modern" style:font-pitch="fixed"/>
  <style:font-face style:name="Libre Baskerville1" svg:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-adornments="Bold" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="Libre Baskerville" svg:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-adornments="Regular" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="Liberation Serif" svg:font-family="&apos;Liberation Serif&apos;" style:font-family-generic="roman" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="Liberation Sans" svg:font-family="&apos;Liberation Sans&apos;" style:font-family-generic="swiss" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="Mangal" svg:font-family="Mangal" style:font-family-generic="system" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="Microsoft YaHei" svg:font-family="&apos;Microsoft YaHei&apos;" style:font-family-generic="system" style:font-pitch="variable"/>
  <style:font-face style:name="SimSun" svg:font-family="SimSun" style:font-family-generic="system" style:font-pitch="variable"/>
 </office:font-face-decls>
 <office:styles>
  <style:default-style style:family="graphic">
   <style:graphic-properties svg:stroke-color="#3465a4" draw:fill-color="#729fcf" fo:wrap-option="no-wrap" draw:shadow-offset-x="0.3cm" draw:shadow-offset-y="0.3cm" draw:start-line-spacing-horizontal="0.283cm" draw:start-line-spacing-vertical="0.283cm" draw:end-line-spacing-horizontal="0.283cm" draw:end-line-spacing-vertical="0.283cm" style:flow-with-text="false"/>
   <style:paragraph-properties style:text-autospace="ideograph-alpha" style:line-break="strict" style:font-independent-line-spacing="false">
    <style:tab-stops/>
   </style:paragraph-properties>
   <style:text-properties style:use-window-font-color="true" style:font-name="Liberation Serif" fo:font-size="12pt" fo:language="cs" fo:country="CZ" style:letter-kerning="true" style:font-name-asian="SimSun" style:font-size-asian="10.5pt" style:language-asian="zh" style:country-asian="CN" style:font-name-complex="Mangal" style:font-size-complex="12pt" style:language-complex="hi" style:country-complex="IN"/>
  </style:default-style>
  <style:default-style style:family="paragraph">
   <style:paragraph-properties fo:orphans="2" fo:widows="2" fo:hyphenation-ladder-count="no-limit" style:text-autospace="ideograph-alpha" style:punctuation-wrap="hanging" style:line-break="strict" style:tab-stop-distance="1.251cm" style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties style:use-window-font-color="true" style:font-name="Liberation Serif" fo:font-size="12pt" fo:language="cs" fo:country="CZ" style:letter-kerning="true" style:font-name-asian="SimSun" style:font-size-asian="10.5pt" style:language-asian="zh" style:country-asian="CN" style:font-name-complex="Mangal" style:font-size-complex="12pt" style:language-complex="hi" style:country-complex="IN" fo:hyphenate="false" fo:hyphenation-remain-char-count="2" fo:hyphenation-push-char-count="2"/>
  </style:default-style>
  <style:default-style style:family="table">
   <style:table-properties table:border-model="collapsing"/>
  </style:default-style>
  <style:default-style style:family="table-row">
   <style:table-row-properties fo:keep-together="auto"/>
  </style:default-style>
  <style:style style:name="Standard" style:family="paragraph" style:class="text"/>
  <style:style style:name="Heading" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:next-style-name="Text_20_body" style:class="text">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0.423cm" fo:margin-bottom="0.212cm" loext:contextual-spacing="false" fo:keep-with-next="always"/>
   <style:text-properties style:font-name="Liberation Sans" fo:font-family="&apos;Liberation Sans&apos;" style:font-family-generic="swiss" style:font-pitch="variable" fo:font-size="14pt" style:font-name-asian="Microsoft YaHei" style:font-family-asian="&apos;Microsoft YaHei&apos;" style:font-family-generic-asian="system" style:font-pitch-asian="variable" style:font-size-asian="14pt" style:font-name-complex="Mangal" style:font-family-complex="Mangal" style:font-family-generic-complex="system" style:font-pitch-complex="variable" style:font-size-complex="14pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Text_20_body" style:display-name="Text body" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:class="text">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0cm" fo:margin-bottom="0.247cm" loext:contextual-spacing="false" fo:line-height="120%"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="List" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Text_20_body" style:class="list">
   <style:text-properties style:font-size-asian="12pt" style:font-name-complex="Mangal1" style:font-family-complex="Mangal"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Caption" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:class="extra">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0.212cm" fo:margin-bottom="0.212cm" loext:contextual-spacing="false" text:number-lines="false" text:line-number="0"/>
   <style:text-properties fo:font-size="12pt" fo:font-style="italic" style:font-size-asian="12pt" style:font-style-asian="italic" style:font-name-complex="Mangal1" style:font-family-complex="Mangal" style:font-size-complex="12pt" style:font-style-complex="italic"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Index" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:class="index">
   <style:paragraph-properties text:number-lines="false" text:line-number="0"/>
   <style:text-properties style:font-size-asian="12pt" style:font-name-complex="Mangal1" style:font-family-complex="Mangal"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Footer" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:class="extra">
   <style:paragraph-properties text:number-lines="false" text:line-number="0">
    <style:tab-stops>
     <style:tab-stop style:position="5.399cm" style:type="center"/>
     <style:tab-stop style:position="10.8cm" style:type="right"/>
    </style:tab-stops>
   </style:paragraph-properties>
  </style:style>
  <style:style style:name="p" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:master-page-name="">
   <style:paragraph-properties fo:margin-left="0cm" fo:margin-right="0cm" fo:text-align="justify" style:justify-single-word="false" fo:text-indent="0.499cm" style:auto-text-indent="false" style:page-number="auto" style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties style:font-name="Libre Baskerville" fo:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-style-name="Regular" style:font-pitch="variable" fo:font-size="10pt" style:font-size-asian="10.5pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="h2" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:next-style-name="p" style:default-outline-level="2" style:list-style-name="" style:master-page-name="">
   <loext:graphic-properties draw:fill="none"/>
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0cm" fo:margin-bottom="0.3cm" loext:contextual-spacing="false" fo:text-align="end" style:justify-single-word="false" style:page-number="auto" fo:background-color="transparent" style:shadow="none" style:writing-mode="page">
    <style:tab-stops/>
   </style:paragraph-properties>
   <style:text-properties fo:text-transform="uppercase" style:font-name="Libre Baskerville" fo:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-style-name="Regular" style:font-pitch="variable" fo:font-size="11pt" fo:font-weight="bold" style:font-size-asian="10.5pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Heading_20_2" style:display-name="Heading 2" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Heading" style:next-style-name="Text_20_body" style:default-outline-level="2" style:list-style-name="" style:class="text">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0.353cm" fo:margin-bottom="0.212cm" loext:contextual-spacing="false"/>
   <style:text-properties style:font-name="Liberation Serif" fo:font-family="&apos;Liberation Serif&apos;" style:font-family-generic="roman" style:font-pitch="variable" fo:font-size="18pt" fo:font-weight="bold" style:font-name-asian="SimSun" style:font-family-asian="SimSun" style:font-family-generic-asian="system" style:font-pitch-asian="variable" style:font-size-asian="18pt" style:font-weight-asian="bold" style:font-name-complex="Mangal" style:font-family-complex="Mangal" style:font-family-generic-complex="system" style:font-pitch-complex="variable" style:font-size-complex="18pt" style:font-weight-complex="bold"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Horizontal_20_Line" style:display-name="Horizontal Line" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:next-style-name="Text_20_body" style:class="html">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0cm" fo:margin-bottom="0.499cm" loext:contextual-spacing="false" style:border-line-width-bottom="0cm 0.004cm 0.002cm" fo:padding="0cm" fo:border-left="none" fo:border-right="none" fo:border-top="none" fo:border-bottom="0.06pt double #808080" text:number-lines="false" text:line-number="0" style:join-border="false"/>
   <style:text-properties fo:font-size="6pt" style:font-size-asian="6pt" style:font-size-complex="6pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Quotations" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Standard" style:class="html">
   <style:paragraph-properties fo:margin-left="1cm" fo:margin-right="1cm" fo:margin-top="0cm" fo:margin-bottom="0.499cm" loext:contextual-spacing="false" fo:text-indent="0cm" style:auto-text-indent="false"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="h3" style:family="paragraph" style:parent-style-name="h2" style:default-outline-level="" style:master-page-name="">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0.3cm" fo:margin-bottom="0.199cm" loext:contextual-spacing="false" style:page-number="auto" style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties fo:text-transform="uppercase" fo:font-size="10pt" fo:font-weight="normal" style:font-size-asian="10.5pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Heading_20_3" style:display-name="Heading 3" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Heading" style:next-style-name="Text_20_body" style:default-outline-level="3" style:list-style-name="" style:class="text">
   <style:paragraph-properties fo:margin-top="0.247cm" fo:margin-bottom="0.212cm" loext:contextual-spacing="false"/>
   <style:text-properties style:font-name="Liberation Serif" fo:font-family="&apos;Liberation Serif&apos;" style:font-family-generic="roman" style:font-pitch="variable" fo:font-size="14pt" fo:font-weight="bold" style:font-name-asian="SimSun" style:font-family-asian="SimSun" style:font-family-generic-asian="system" style:font-pitch-asian="variable" style:font-size-asian="14pt" style:font-weight-asian="bold" style:font-name-complex="Mangal" style:font-family-complex="Mangal" style:font-family-generic-complex="system" style:font-pitch-complex="variable" style:font-size-complex="14pt" style:font-weight-complex="bold"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Contents_20_Heading" style:display-name="Contents Heading" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Heading" style:class="index">
   <style:paragraph-properties fo:margin-left="0cm" fo:margin-right="0cm" fo:text-indent="0cm" style:auto-text-indent="false" text:number-lines="false" text:line-number="0" style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties fo:text-transform="uppercase" style:font-name="Libre Baskerville1" fo:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-style-name="Bold" style:font-pitch="variable" fo:font-size="10pt" fo:font-weight="bold" style:font-size-asian="16pt" style:font-weight-asian="bold" style:font-size-complex="16pt" style:font-weight-complex="bold"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Contents_20_2" style:display-name="Contents 2" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Index" style:class="index">
   <style:paragraph-properties fo:margin-left="0.499cm" fo:margin-right="0cm" fo:text-indent="0cm" style:auto-text-indent="false">
    <style:tab-stops>
     <style:tab-stop style:position="10.301cm" style:type="right" style:leader-style="dotted" style:leader-text="."/>
    </style:tab-stops>
   </style:paragraph-properties>
  </style:style>
  <style:style style:name="Untitled1" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Contents_20_2">
   <style:paragraph-properties style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties style:font-name="Libre Baskerville" fo:font-family="&apos;Libre Baskerville&apos;" style:font-style-name="Regular" style:font-pitch="variable" fo:font-size="10pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="poetry" style:family="paragraph" style:parent-style-name="p">
   <style:paragraph-properties fo:margin-left="0.6cm" fo:margin-right="0cm" fo:text-align="start" style:justify-single-word="false" fo:text-indent="0cm" style:auto-text-indent="false" style:writing-mode="page"/>
   <style:text-properties style:font-size-asian="10.5pt"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Emphasis" style:family="text">
   <style:text-properties fo:font-style="italic" style:font-style-asian="italic" style:font-style-complex="italic"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Internet_20_link" style:display-name="Internet link" style:family="text">
   <style:text-properties fo:color="#000080" fo:language="zxx" fo:country="none" style:text-underline-style="solid" style:text-underline-width="auto" style:text-underline-color="font-color" style:language-asian="zxx" style:country-asian="none" style:language-complex="zxx" style:country-complex="none"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Source_20_Text" style:display-name="Source Text" style:family="text">
   <style:text-properties style:font-name="Liberation Mono" fo:font-family="&apos;Liberation Mono&apos;" style:font-family-generic="modern" style:font-pitch="fixed" style:font-name-asian="NSimSun" style:font-family-asian="NSimSun" style:font-family-generic-asian="modern" style:font-pitch-asian="fixed" style:font-name-complex="Liberation Mono" style:font-family-complex="&apos;Liberation Mono&apos;" style:font-family-generic-complex="modern" style:font-pitch-complex="fixed"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Index_20_Link" style:display-name="Index Link" style:family="text"/>
  <style:style style:name="Graphics" style:family="graphic">
   <style:graphic-properties text:anchor-type="paragraph" svg:x="0cm" svg:y="0cm" style:wrap="dynamic" style:number-wrapped-paragraphs="no-limit" style:wrap-contour="false" style:vertical-pos="top" style:vertical-rel="paragraph" style:horizontal-pos="center" style:horizontal-rel="paragraph"/>
  </style:style>
  <text:outline-style style:name="Outline">
   <text:outline-level-style text:level="1" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="2" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="3" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="4" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="5" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="6" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="7" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="8" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="9" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
   <text:outline-level-style text:level="10" style:num-format="">
    <style:list-level-properties text:list-level-position-and-space-mode="label-alignment">
     <style:list-level-label-alignment text:label-followed-by="listtab"/>
    </style:list-level-properties>
   </text:outline-level-style>
  </text:outline-style>
  <text:notes-configuration text:note-class="footnote" style:num-format="1" text:start-value="0" text:footnotes-position="page" text:start-numbering-at="document"/>
  <text:notes-configuration text:note-class="endnote" style:num-format="i" text:start-value="0"/>
  <text:linenumbering-configuration text:number-lines="false" text:offset="0.499cm" style:num-format="1" text:number-position="left" text:increment="5"/>
 </office:styles>
 <office:automatic-styles>
  <style:style style:name="P1" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Footer">
   <style:paragraph-properties fo:text-align="center" style:justify-single-word="false"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P2" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Contents_20_Heading">
   <style:paragraph-properties fo:break-before="page"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P3" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Contents_20_2">
   <style:paragraph-properties>
    <style:tab-stops>
     <style:tab-stop style:position="10.301cm" style:type="right" style:leader-style="dotted" style:leader-text="."/>
    </style:tab-stops>
   </style:paragraph-properties>
  </style:style>
  <style:style style:name="P4" style:family="paragraph" style:parent-style-name="p">
   <style:text-properties officeooo:rsid="001a9fab"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P5" style:family="paragraph" style:parent-style-name="p">
   <style:text-properties officeooo:rsid="001a9fab" officeooo:paragraph-rsid="001a9fab"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P6" style:family="paragraph" style:parent-style-name="p">
   <style:text-properties officeooo:paragraph-rsid="001c8c09"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P7" style:family="paragraph" style:parent-style-name="p">
   <style:text-properties fo:font-style="italic" officeooo:paragraph-rsid="001c8c09" style:font-style-asian="italic" style:font-style-complex="italic"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P8" style:family="paragraph" style:parent-style-name="Footer">
   <style:paragraph-properties fo:text-align="center" style:justify-single-word="false"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P9" style:family="paragraph" style:parent-style-name="h2">
   <style:text-properties officeooo:paragraph-rsid="001a9fab"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P10" style:family="paragraph" style:parent-style-name="h2">
   <style:paragraph-properties fo:break-before="page"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="P11" style:family="paragraph" style:parent-style-name="h2">
   <style:paragraph-properties fo:break-before="page"/>
   <style:text-properties officeooo:paragraph-rsid="001a9fab"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="T1" style:family="text">
   <style:text-properties style:text-position="33% 80%"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="T2" style:family="text">
   <style:text-properties officeooo:rsid="001c8c09"/>
  </style:style>
  <style:style style:name="Sect1" style:family="section">
   <style:section-properties style:editable="false">
    <style:columns fo:column-count="1" fo:column-gap="0cm"/>
   </style:section-properties>
  </style:style>
  <style:page-layout style:name="pm1">
   <style:page-layout-properties fo:page-width="14.801cm" fo:page-height="21.001cm" style:num-format="1" style:print-orientation="portrait" fo:margin-top="2cm" fo:margin-bottom="2cm" fo:margin-left="2cm" fo:margin-right="2cm" style:writing-mode="lr-tb" style:footnote-max-height="0cm">
    <style:footnote-sep style:width="0.018cm" style:distance-before-sep="0.101cm" style:distance-after-sep="0.101cm" style:line-style="solid" style:adjustment="left" style:rel-width="25%" style:color="#000000"/>
   </style:page-layout-properties>
   <style:header-style/>
   <style:footer-style>
    <style:header-footer-properties fo:min-height="0.3cm" fo:margin-left="0cm" fo:margin-right="0cm" fo:margin-top="0.199cm" fo:background-color="transparent" style:dynamic-spacing="false" draw:fill="none"/>
   </style:footer-style>
  </style:page-layout>
 </office:automatic-styles>
 <office:master-styles>
  <style:master-page style:name="Standard" style:page-layout-name="pm1">
   <style:footer>
    <text:p text:style-name="P1"><text:page-number text:select-page="current">1</text:page-number><text:s/>/ <text:page-count>110</text:page-count></text:p>
   </style:footer>
  </style:master-page>
 </office:master-styles>
 <office:body>
  <office:text text:use-soft-page-breaks="true">
   <office:forms form:automatic-focus="false" form:apply-design-mode="false"/>
   <text:sequence-decls>
    <text:sequence-decl text:display-outline-level="0" text:name="Illustration"/>
    <text:sequence-decl text:display-outline-level="0" text:name="Table"/>
    <text:sequence-decl text:display-outline-level="0" text:name="Text"/>
    <text:sequence-decl text:display-outline-level="0" text:name="Drawing"/>
   </text:sequence-decls>
   <text:h text:style-name="P9" text:outline-level="2"><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc226_2327645150"/>Hry s ohněm<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc226_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Byl krásný jarní večer. Bludowský seděl a kochal se výhledem na město zalité zlatou září zapadajícího slunce. Odkudsi z dálky stoupal dým. Něco tam hořelo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Aby to tak nebylo pro nás…’’ řekl Bludowský.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A bylo to pro něj. To, co hořelo, byla totiž místostarostčina garáž a jak volala požární inspekce, náhoda to nebyla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nazítří ráno kráčel Bludowský na radnici. Namířil si to k vrátnici. Seděl tam Kostěj Nesmrtelný, říkalo se mu tak proto, že jako jediný vydržel na radnici skoro padesát let. Střídali se starostové, politické strany i režimy, jenom Kostěj zůstával. „Potřeboval bych mluvit s paní místostarostkou,’’ řekl Bludowský. „Třetí patro, dveře 32. A copak paní místostarostce chcete?’’ dotíral Kostěj. „To vás nemusí zajímat’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Dále!’’ ozvalo se a Bludowský vstoupil. Za stolem seděla místostarostka - Ludmila Dobrovská. Byla to zástupkyně opozice - Strany za lepší přechody. „Kriminální policie,’’ představil se Bludowský, „potřeboval bych se k vám podívat na tu garáž - kdy by se vám to hodilo?’’ - „Klidně dnes večer, přijďte třeba v sedm. Já mám bohužel přes den moc práce, to víte, volby se blíží. Chtěl jste ještě něco?’’ - „No jenom se zeptat, co si o tom myslíte.’’ - „Těžko říct. Když začalo hořet, nebyla jsem doma. Hasiče volala moje dcera. A žádná podezření nemám.’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Večer Bludowský skutečně přišel. Místostarostka bydlela v jednom z těch nových domů na kraji města. Tento dům stál stranou od ostatních novostaveb, hezky v poli s výhledem na řeku. U cesty byla zmíněná garáž, samotný dům byl asi o deset metrů dál v pozemku. Bludowský zazvonil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nejprve bych se s dovolením podíval na místo požáru a pak, kdybyste neměla nic proti, bych si s vámi trochu promluvil.’’ - „Jistě. Jak si přejete.’’ řekla místostarostka a Bludowský strhl pečeť z dveří garáže a vešel. Uvnitř byla <text:soft-page-break/>tma. Bludowský si nejprve posvítil na řádně očouzený a ohořelý strop. Pak na podlahu, tam leželo něco, co bylo kdysi patrně kanystrem benzínu. U stěny u trosek dřevěných poliček stála mírně ošlehnutá sekačka. A uprostřed místnosti podivná věc - ohořelé křeslo. „To je vaše?’’ - „Ne.’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Po ohledání místa činu detektiv přistoupil k výslechu svědků. V době požáru byla doma pouze Valérie, místostarostčina dcera. Místostarostka v té době vezla svého syna Nikolase z hodiny kytary v základní umělecké škole a její manžel, povoláním pilot dopravního letadla, byl na služební cestě v zahraničí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Valérie byla typická studentka umělecké školy. Podivný vzhled, nosánek trochu nahoru. Bludowský zahájil výslech: „Kdy jste si všimla, že hoří?’’ - „Když začal zvonit požární hlásič.’’ - „A pak jste udělala co?’’ - „Pak jsem běžela ke garáži, chtěla jsem to uhasit, ale hořelo už moc’’ - „Nevšimla jste si něčeho zvláštního?’’ - „Ne.’’ - „Byla garáž odemčená nebo otevřená?’’ - „Jo, byly otevřený dveře na zahradu.’’ - „A kdy jste volala hasiče?’’ - „Hned potom, běžela jsem dovnitř a zavolala je.’’ - „Dobrá, ještě poslední otázku: Kdo myslíte že to udělal?’’ - „Myslím, že je za tím nějaká politika.’’ Její odpověď se nazítří potvrdila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský spěchal to ráno rovnou na radnici. Před radnicí stáli: jeden novinář, tiskový mluvčí radnice, Kostěj Nesmrtelný a dva strážníci. Předmět jejich zájmu byl prostý - vytlučené sklo vstupních dveří a nad tím nasprejovaný nápis: To máte za Dobrovskou!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Uvnitř ležela na podlaze skleněná láhev s ohořelým kapesníkem uvnitř, zřejmě se někdo pokusil zapálit radnici Molotovem, ale nepovedlo se mu to.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Pojďte za mnou pane inspektore,’’ řekl Kostěj, „toho darebáka natočila kamera, já vám to pustim.’’ Bludowský vešel do Kostějova kamrlíku. Bylo tam několik televizních obrazovek, jedna z nich ukazovala potemnělý parčík u radnice, v rohu byl napsán čas 1:25. Kostěj stiskl tlačítko PLAY: Před radnici přijela motorka. Maskovaný řidič se <text:soft-page-break/>rozhlédl a odstavil motorku. Vytáhl sprej a napsal nápis. Pak rozbil kamenem sklo a hodil dovnitř Molotov. V tu chvíli ho něco vylekalo, tak sedl na motorku a odfrčel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Hmmmm. Tak takhle jsem si to taky představoval. Vraťte to! … Má zakrytou poznávací značku,’’ řekl detektiv. - „Myslel jsem, že vám to pomůže’’ řekl Kostěj. - „Tak mi řekněte, co si o tom myslíte, kdo a proč to udělal?’’ - „Ale pane detektive, do toho já se nepletu, to je politika!’’ odpověděl pohoršeně Kostěj.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ačkoliv o tom skandálu očividně mluvili všichni na radnici, nikdo se o něm nechtěl s detektivem bavit. Starosta s místostarostkou byli na otvírání jakési stavby. Jediný, kdo neodmítl vypovídat, byl tiskový mluvčí. Bylo to částečně proto, že jeho povoláním bylo odpovídat na dotěrné otázky, částečně proto, že měl už pokyny shora: „Nebudu vám zastírat, že tady jsou jisté politické spory. Ale jak už jsem řekl novinářům, tohle je radnice, my domy nezapalujem, my nejsme mafie!’’ Ale nemáte do ní zas tak daleko, pomyslel si Bludowský.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Toho večera čekal Bludowský v restauraci s Waldfruchtem. Waldfrucht byl nadřízený a zároveň kolega Bludowského. Seděl, pil a stěžoval si: „Je to hrozný, všichni dělaj problémy! Mně dělaj problémy squateři, tobě zase politici. Dokonce se bouřej i odbory trolejbusáků. Hrůza. Jestli se v tomhle městě něco semele, tak to bude veselo….’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Waldfrucht vzdychl a napil se. V tu chvíli přišla ta, na kterou čekali, Waldfruchtova přítelkyně Bety.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bety byla hezká i chytrá. Pracovala jako sekretářka vedoucího odboru městského investora, fakticky však díky svým schopnostem řídila odbor sama. Waldfrucht se s ní seznámil při jedné ze svých četných pracovních návštěv radnice.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Omlouvám se, ale měli jsme nějaké problémy na stavbě,’’ omluvila svůj pozdní příchod Bety a přivítala se s Waldfruchtem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Potřeboval bych tvou pomoc,’’ oslovil ji Bludowský, „úplně nechápu, kdo tam od vás by mohl mít něco proti Dobrovské’’.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bety se posadila a řekla: „Tak ti zopakuju politickou situaci hezky od začátku.’’ Bety jim už několikrát pomohla, jednou už se pod ní povážlivě houpala židle, ale její šéf se za ní přimluvil. Měla však výhodu, protože to, co říkala, byla pravda dohledatelná z listin a zápisů jednání zastupitelstva. Napila se a nadechla, vysvětlit politickou situaci byl těžký úkol.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, v podstatě se dá město politicky rozdělit podle řeky Akvy. Ti, co bydlí na západ od Akvy, volí Černé, a ti, co bydlí na východ, volí Červené. No a protože je západní část města větší, vyhrával posledních deset let Kozák s Černými. Jenže poslední volby toho voliči měli dost, tak přišla změna. Červení i Černí dostali stejně málo hlasů a zbytek se rozdělil právě mezi stranu Dobrovské a Zelené. Obě strany zůstaly neutrální, takže Kozák s Taškárem se je před každým hlasováním snaží přetáhnout na svou stranu.’’ - „Takže Dobrovská je pokaždé jejich naděje na schválení?’’ - „Dá se to tak říct.’’ - „A o čem se právě hlasuje?’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To je právě to!’’ vzdychla Bety. „Už dlouho se o ničem nehlasovalo. Poslední věc, kterou politici udělali je, že otevřeli most dálničního obchvatu.’’ - „Hmmmm, myslim, že bych se s těmi lidmi měl setkat a promluvit si s nimi’’ - „Zkusím to zařídit.’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Následující den při návratu z oběda měl Bludowský dobrou náladu. Bety se podařilo zařídit pro něj propustku na jakousi vernisáž mladých umělců podporovanou radnicí, prý tam bude celá politická reprezentace.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský vešel do budovy policie. U recepce se nějaký muž hádal se strážníky: „Neodejdu, dokud si nepromluvim s nějakým detektivem!’’ - „Jestli už konečně neodejdete, dám vás zatknout!’’ křičel vztekle strážník.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Já si s ním promluvím,’’ nabídl se Bludowský. „Pojďte! Jsem detektiv.’’ Muž ho následoval do kanceláře. Posadili se, Bludowský nabídl kávu, muž ji odmítl. Bludowský začal <text:soft-page-break/>výslech: „Tak jak se jmenujete?’’ - „Viktor Wechsel, směnárník, teda byl jsem…’’ - „No a co vám kdo udělal?’’ - „Ukradli mi křeslo.’’ - „Křeslo?’’ podivil se Bludowský.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Křeslo, po tetičce Žofii, byla to rodinná památka. Už o tom víte týden a nikdo s tim nic nedělá!’’ odpověděl Viktor. Bludowský vzdychl: „A jak to křeslo vypadalo?’’ - „Takhle!’’ řekl Viktor a vstal ze židle a šel k nástěnce, „jako tohle křeslo, co tu máte vyfocený. Kdyby nebylo ohořelý, byl bych přísahal, že je moje.’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský zpozorněl, fotografie ohořelého křesla na spáleništi byla z garáže místostarostky. „Znáte místostarostku?’’ zeptal se Bludowský. „Co s tim má co společnýho místostarostka? Vždyť mě ukradli křeslo!’’ rozčiloval se Viktor. Tudy cesta nevedla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský vzdychl, sepsal s Viktorem protokol a svatosvatě mu slíbil, že se po jeho křesle podívá. Pak se pustil do čtení politických analýz a četl je po zbytek odpoledne.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Večer Bludowský oblékl oblek a vyrazil na vernisáž. Na vernisáži byli mladí umělci, jejich učitelé, kritici a politická reprezentace. Byla tam Dobrovská s manželem, bavila se s nějakým učitelem. Byla tam i její dcera, s přítelem, byl to nějaký motorkář nebo tak něco, bavili se s nějakou podobnou umělkyní. Byl tam Waldfrucht, vedli se s Bety za ruce a prohlíželi si obrazy. Taškár, vůdce Červených, si taky se zaujetím prohlížel obrazy, kdysi býval malířem (pokojů), než se dal na politiku. A starosta Kozák stál u vchodu a komandoval nějakého podržtašku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský si prohlédl výstavu. Vypadala podivně a nelogicky, inu mladí umělci. Mladá Dobrovská fotografovala. Dělal fotografie divných lidí v divných situacích. Bludowskému se moc nezamlouvaly.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský přistoupil ke starostovi: „Dobrý večer, pane starosto.’’ - „Co tady děláte?’’ vyštěkl starosta. „Ále, taky podporuju mladé umělce’’ řekl ironicky detektiv. „Nechte si ten tón! Přišel jste vyšetřovat nebo se jen dívat?’’ - „No kdyby vám to nevadilo, tak bych vám pár otázek dal…’’ - <text:soft-page-break/>„Hmmm. Tak ale pojďme někam stranou, je tu plno novinářů.’’</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyšli ven a zašli za roh do takové tiché ulice a starosta si zapálil. „Ptejte se!’’ řekl nekompromisně. - „Jak se vám spolupracuje s Dobrovskou?’’ - „Je tvrdohlavá, má vlastní názory a nenechá se moc přesvědčit. Ale já, ani nikdo z Černých jí přece garáž zapalovat nepůjdeme.’’ - „A kdy naposledy hlasovala proti vám?’’ - „Když se probíralo, zda se má zvýšit poplatek za svoz odpadu v chatové osadě Břízka’’ řekl potutelně starosta. „Ale, pane starosto, nedělejte ze mě blbce. Myslím něco podstatného, třeba kauzu Logistický areál.’’ - „Logistický areál? To bylo před měsícem a nakonec se to stejně schválilo i přes odpor Dobrovské. Pane detektive, zastupitelstvo už skoro dva týdny nezasedalo, v čem by Dobrovská vadila?’’ zeptal se starosta. Bludowský se nadechl, ale v tu chvíli starostovi zazvonil mobil a starosta odešel zuřivě telefonovat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský se vrátil do sálu, Taškár mezitím odešel, tak neměl koho vyslýchat. Sedl si na bar a po chvíli se dal do diskuze s jedním vysokým mladíkem. Za chvíli se jejich hovor stočil na dceru Dobrovské.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Valérie má talent,’’ začal dlouhán „akorát mě trochu překvapuje, že sem nedala svoje nejlepší věci, třeba ty fotky z pískovny nebo hořící křeslo.“ - „Hořící křeslo?“ - „Ano, hořící křeslo. Zatím to byl jen nápad, ale skvělej. Muž v obleku sedící v kanceláři na hořícím křesle. Původně to měla být fotomontáž a měl mít Kozákovu tvář, ale to už bylo přece jenom trochu moc.“ řekl pobaveně dlouhán. Bludowský se tomu zasmál a dál už se jejich řeči týkaly jen umění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Večírek pokračoval. Starosta s místostarostkou vysvětlovali novinářům, proč je důležité podporovat umělce. Mladá Dobrovská se mezitim na parketu svíjela okolo nějakého nagelovaného frajírka. Najednou se strhla bitka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Frajírek seděl na zemi a snažil se zastavit krev, která mu kapala z nosu na drahou košili. „Nebudeš se na ní takhle <text:soft-page-break/>lepit! Je to moje holka! Si nemysli, že když ti tvůj fotřík koupí k narozeninám nový bávo, tak že můžeš dovolit balit všechny holky! A s tebou jsem taky skončil!“ zařval motorkář a naštvaně odešel. „Lukáši, počkej!“ řekla zoufale mladá Dobrovská a utíkal za ním.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Místostarostka mezitim taktně naznačila manželovi, ať mlčí. Poslední, co před volbami potřebovala, bylo, aby se její dcera objevila v bulváru. Pro ni večírek skončil fiaskem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský jel domů tramvají, cestou přemýšlel a usnul. Tak se musel vracet z konečné. Nakonec ho něco napadlo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zítra si Bludowský počíhal na Valérii Dobrovskou před školou: „Potřeboval bych s váma mluvit.“ - „Jestli se se mnou chcete bavit o tom, co provedl můj přítel na vernisáži, tak vám nic neřeknu.“ - „Nezajímá mě váš přítel, mě zajímá umění. Proč jste nevystavila tu fotografii hořícího křesla?“ - „Protože jsem ji nestihla udělat.“ - „Ale zkoušela jste to…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jak tohle víte?“ podivila se Valérie Dobrovská. „To ohořelé křeslo ve vaší garáži…“ odpověděl detektiv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Valérie mlčela. „Nemá smysl mlčet,“ řekl klidně detektiv. Valérie sklopila oči k zemi a pak se podívala na detektiva. „Máte pravdu,“ začala, „zkoušela jsem to vyfotit. Abych nějak nezničila podlahu, dělal jsem to v garáži, protože je tam beton. To křeslo nechtělo hořet, tak jsme ho trochu polili benzínem, ale asi jsme to přehnali…“ - „A ten nápis na radnici?“ - „To napadlo Lukáše udělat z toho politiku. Říkal, že se přijde na to, že to chytlo od benzínu, tak pak jel na radnici a udělal to“ šeptala Valérie. Oba mlčeli. Valérii vytryskly slzy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Prosím, pane detektive, zkuste to nějak ututlat. Mámě to zničí kariéru a zničí to i mě…“ začala plakat. Bludowský otevřel pusu, chtěl ji pokárat, ale zarazil se. Uvědomil si, že by tím způsobil víc škody než užitku. Nadechl se, zapálil si a přemýšlel. Valérie tiše vzlykala.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Víte co, já to ututlám, ale něco za to chci…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Asi za týden pomáhal Bludowský Valérii vykládat křeslo. Zazvonil na zvonek. Vyšel Viktor Weschel a překvapeně zíral na křeslo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Je to jen replika. To vaše shořelo před čtrnácti dny. Ti, kdo se zasloužili o jeho likvidaci se složili na nové,“ vysvětlil Bludowský a otočil se na Valérii.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bylo jaro. Ptáci zpívali, Valérie s Lukášem se dali zase dohromady a volby se neúprosně blížily.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P11" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="bludowský-slaví-vánoce"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc228_2327645150"/>Bludowský slaví Vánoce<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc228_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Na Hlubočici padnul sníh. Byla tma a silný vítr hnal sníh z polí.</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">Ó lokomotivo jenž osvobozuješ. Již slyším kovovou píseň kolejí.<text:line-break/>Ó lokomotivo mocná, tvá světla jak oči šelmy září tmou.<text:line-break/>Ó lokomotivo silná, již slyším známý takt pražců a vrnění dieselova motoru.<text:line-break/>Ó lokomotivo krásná, již vidím tě prorážet sněhovou závěj.<text:line-break/>Ó lokomotivo čistá, tvá píšťala zní jak andělské troubení.<text:line-break/>Ó lokomotivo zrádná, tvé brzdy mne již nemohou zastavit.<text:line-break/>Ó lokomotivo milosrdná, ani to moc nebolelo…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak již jen desítky párů kol a Cháron v železniční uniformě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Strojvedoucí zavřel regulátor, vysílačkou vyděšeně uvedl v chod mašinerii starající se o zprovoznění tratě, a pak se předpisově zhroutil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Tichá noc, svatá noc.</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na druhém konci města to vypadalo předpisově idilicky. Světelné řetězy, vánoční stromečky,vůně skořice a cukroví a poctivý slaměný betlém. A vzduchem se nesla Tichá noc. U stánku balící služby stáli dva muži. Byli to detektivové z kriminálky. I oni hledali v předvánočním schonu trochu klidu a míru. Právě jim skončila služba.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nemám rád Vánoce’’ vzdychl Bludowský. „Proč to?“ podivil se Waldfrucht. „Osamělí jsou ještě osamělejší, chudí chudší, podvodníci vykutálenější a reklamy stále dotěrnější…“ řekl Bludowský a podíval se na Santu Klause v protější výloze a smutně dodal: „Z Vánoc se staly svátky konzumu…“ - „Třeba si to jen moc bereš“ - „Neberu, podívej se na statistiku sebevražd…“ odpověděl Bludowský pochmurně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Dej Bůh štěstí tomu domu, my zpíváme víme komu…</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Přes pult se naklonil brigádník a podával Waldfruchtovi těžký nazdobený balíček.. „Myslíš si, že se jí to bude líbit?“ - „Určitě“ Vyšli ven. Waldfrucht hrdě nesl dárek.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Před obchoďákem nějaká žena lovila zmrzlými prsty drobné z peněženky aby je mohla naházet do automatu na jízdenky. Přitočil se k ní nějaký muž, snad potřeboval rozměnit. Peněženka spadla do sněhu a už s ní utíkal pryč. „Zloděj! Chyťte ho!“ Detektivové neváhali ani minutu a rozběhli se po zledovatělém chodníku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Waldfruch zavrávoral, podjela mu noha, dárek vypadl z rukou a posléze ho vlastním ramenem rozdrtil. Ležel tam na sněhu, sbíral střepy a barevný papír a nestačil se divit: „No to snad…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nestalo se ti nic?“ bál se o svého kolegu Bludowský. Pád vypadal hrozivě. „Mně ne, ale ten dárek. Ještě když jsem ho kupoval, byla to salátová mísa a teď…“ řekl Waldfrucht a ukázal střep. „Stará lahev od piva.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">O pár minut později zažila Dárková balicí služba nepříjemné překvapení v podobě dvou naštvaných policistů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V kanceláři bezpečnostní služby si pak vykutálený podvodník vzpomínal na to, jak do krásných balíčků dával bezcenné cetky a ještě si za to nechával platit. Dárky se pak chystal prodat na tržnici. Bludowský vstal znechuceně od stolu. „Proto nemám rád Vánoce.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Rolničky, rolničky, kdopak Vám dal hlas?</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský seděl v tramvaji. Tramvaj se řítila z kopce do Podhradí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přestože tam byla také vánoční výzdoba, čtvrť opravdu vypadala jako doupě zločinu, za které byla pokládána. Bludowský přemýšlel proč.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Čím to je, že zrovna tady už přes sto let zločin jen kvete? Je to těmi hospodami, továrnami, či domy? Je to ve vzduchu, vodě, půdě či snad v omítce, nebo je to prostě v povaze lidí? Nebo se stejně krade, loupí a vraždí i v jiných čtvrtích? Statistiku sebou v tramvaji neměl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Díval se z okna, zatímco tramvaj míjela hospody, herny, zastavárny a pojištění cizinců. Teda pokud to poslední v té azbuce přečetl správně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský vystoupil. Odemkl dveře zchátralého činžáku a vystoupal po schodech. Odemkl byt, zul si boty a vstoupil. Nikdo ho nevítal. Jen stará lednička tiše vrčela.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Nésém vám nóviny, póslouchéjte…</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nazítří seděl Bludowský na policejní stanici a prohlížel si oběžník s fotkou mrtvé. Nebylo to zrovna to, co by chtěl na Štědrý den dělat. Ale co naplat, někdo to dělat musí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Co je zač?“ zeptal se. „Zatím nevíme. Včera večer skočila pod vlak kousek za Městem. Řeší to kolegové z venkova“ vysvětlil strážník. „A on?“ Bludowský otočil hlavu na zadrženého. „Načerno prodával rachejtle na vánočních trzích, a když jsme ho tu vyslýchali, uprostřed řeči vstal, díval se na nástěnku, a ptal se kdo je ta žena. Je to první svědek, který ji poznal.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Svědek nebyl zrovna nadšený z toho, že s nim chce na Štědrý den mluvit kriminálka. „O vás mi nejde“ uklidnil ho Bludowský „jde mi o tu ženu. Vy ji znáte?“ - „Ne.“ opáčil svědek „jenom prodávala ve vedlejším stánku vánoční stromečky. Trochu mě zaujala, chtěl jsem ji pozvat na kafe, ale neodvážil jsem se.“ Bludowský se zamračil. Neměl rád sebevraždy. „Znal jste ji jménem?“ - svědek odpověděl zavrtěním hlavou a detektiv vzdychl. Svědek vykulil oči: „Teda doufám, že si nemyslíte, že jsem jí něco udělal?“ Bludowský si to nemyslel. Nemyslel si vůbec nic.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Výslech se ukázal jako zbytečný, svědek nic jiného nevěděl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">My tři králové, jdeme k vám, štěstí zdraví, vinšujem vám….</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Magistrátní úřednice nebyla ráda, že ji na Štědrý den od pečení posledního cukroví vytáhnla kriminálka. Naštvaně hledala v počítači účtenky za nájem stánku na vánočních trzích. „Tady to je“ mračila se na Bludowského „Žaneta Kmínová, Stoupavá ulice 32, Klikohrad. Nájem za stánek číslo 5. Předmět prodeje: vánoční stromečky.“ Bludowský si adresu a jméno pečlivě zapsal a slušně poděkoval úřednici <text:soft-page-break/>za ochotu. Nebyla z toho nadšená. Bludowský věděl, že ani kolegové z Klikohradu nebudou nadšeni.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A měl pravdu. Kolegové v Klikohradu nadšeni nebyli. Nakonec se zjistilo, že dopis na rozloučenou ležel v poštovní schránce u Klikohradského nádraží. Tamní pošta měla o svátcích zavřeno, tak ji nikdo nevybral. V dopise si tato žena, jak se zjistilo později vdova po vojákovi, stěžovala své nejlepší přítelkyni na samotu a deprese. Na světě nebyl nikdo, kdo by ji podržel. Jedniný, kdo by to byl mohl zvrátit, byl ten černý prodejce rachejtlí, ale neměl odvahu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský tohle všechno zatím nevěděl, ale stejně mu z toho bylo špatně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Narodil se Kristus Pán…</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Odpoledne měl Bludowský sraz na nádraží. Jeho bratr mu předával dárky: „To je od mámy, to je ode mě a Irenky. Je škoda, že si nás nemohl přijet navšívit.“ - „No jo, mám službu“ povzdechl si Bludowský a pokračoval: „Pozdravuj mámu a Irenu. Předej dárky a nekoukej se ve vlaku na ten svůj!“ - „Neboj, nejsme už přece malí.“ Oba se tomu zasmáli, jako se smáli svým vtipům, když byli malí. Pak nádražní rozhlas vyhlásil vlak a oba bratři se rozloučili. Bludowský potom zamíril do kanceláře, kde měl ještě nějaké papírování související s koncem roku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Štědrej večer nastal. Štědrej večer nastal, koledy přichystal…</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Štědrej večer nastal a Bludowský seděl doma. Společnost mu dělala vrnící lednička, lahev vína a napolo ztlumená televize. Koukal se z okna dalekohledem, Na plakátovací ploše na zdi vozovny vylepil kdosi plakát s nápisem Merry crysis and happy new fear.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">To docela sedí. Jenom za dva poslední dny se setkal s jednou krádeží, jedním podvodem a sebevraždou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jestli tohle není krize, tak co teda?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Biskup v televizi popřál lidu Veselé Vánoce a začala pohádka. Bludowský vstal, nalil si víno, a neměl si s kým připít. Na chvilku se zarazil ale pak rozbalil dárky. Pletené ponožky, ty budou asi od mámy, a loď v láhvi, ta je od bratra. Žádné překvapení. Jako každý rok.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Bludowský vypnul televizi. Na pohádky neměl náladu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Všichni ti zloději, podvodníci, vrazi, mafiáni a korupčníci sedí v kruhu rodinném, akorát on je sám doma. To má za svou celoroční pilnou službu - ani si o Vánocích nemůže vybrat dovolenou, aby navštívil příbuzné. Byl sám.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pomalu přemýšlel, jestli takhle večer jezdí po trati nějaký milosrdný vlak, ale zazvonil zvonek. „Kdo to sakra takhle pozdě otravuje?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ve dveřích stál Waldfrucht s přítelkyní: „Promiň, dárky jsme nestačili koupit.“ - „Ale mysleli jsme, že ti naše návštěva udělá radost“ přitakala Waldfruchtova přítelkyně Bety. „Pojďte dál“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Seděli, pili víno, povídali si. Svět přestal být černý. Pak zazvonil telefon. Nadšený hlas ve stroji děkoval: „Díky, brácho, to je ten nejlepší dárek cos mi kdy dal!“ Bludowský se usmál, jeho bratr dodržel slib a nechal si dárek na doma.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak si dále povídali. O Vánocích, rodině, o tom, co kdo dostal. Bety se rozplývala nad krásnou ručně broušenou salátovou mísou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A víš že jsem docela rád, že v té dárkové balící službě byl ten podvodník“ podotkl Waldfrucht „jinak by teď ta mísa byla na padrť!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Všechno zlé je k něčemu dobré“ dodala Bety. Bludowský se usmál a smířil se světem. Nechal všechny zloděje a podvodníky, lichváře a politiky ať si v klidu užijí Vánoc. Však on jim to příští rok spočítá!!!</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc230_2327645150"/>Sokolí hnízdo<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc230_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="P5"/>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Věnováno těm, kteří přispěli ke vzniku této povídky, ať už přímo nebo nepřímo. Jmenovitě pak Romanu Novosádovi za popohánění k dopsání. Ostatní (čti ti, co jsem potkával na cestě do práce) se snad v povídce poznají sami.</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bylo zataženo a dusno. Zahřmělo. Nad městem se spustil poslední letní liják. Takový ten teplý, co člověku není zima, když zmokne.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na vodě se dělaly kruhy a detektivům schovaným ve staré nádrži na vodu mokly vlasy. Za chvíli dojde k předání.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Prsty na kohoutcích a dusno. Výstřel. Ve starém přístavišti se strhla přestřelka. Taková ta pořádná, jako v americkém filmu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vodní ptáci vyděšeně utíkali a detektivům schovaným ve staré nádrži na vodu šlo o život. Předání začalo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ještě ten večer stál Bludowský na balkóně a kouřil. Měl kancelář až v podkroví, s překrásným výhledem na celé město. Bludowského ten výhled obvykle uklidňoval, ale dneska měl chuť každého hříšníka dole poplivat, i kdyby jen odhazoval obaly od sušenek na zem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak tam stál, vdechoval nikotin a čerstvý vzduch a pozoroval hříšné město. Netušil, že on sám je sledován, že kdosi o jedno patro níž a dva domy dál zapisuje, kolik cigaret vykouřil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Típnul. Dneska už pátá. Naklonil se přes zábradlí a soustředěně pustil vajgl. Vajgl letěl dolů a minul květináč. Bludowský se obvykle trefil, měl z toho takovou škodolibou radost. Ale dnes se mu nedařilo ani to. Zvednul se a šel dovnitř.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vevnitř mezitím Waldfrucht dopisoval hlášení: „ …výsledkem celé akce je zadržení všech podezřelých a lehké zranění jednoho policisty. “</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Prej zadržení všech podezřelých, pche,“ ušklíbl se Bludowský , „to tam nemůžeš rovnou napsat, že ty známý firmy z radnice se z toho zase vyvlíkly a odsrali to za ně <text:soft-page-break/>jejich poskoci?“ - „Klid, na každého jednou dojde…,“ řekl klidně Waldfrucht. - „Aby dřív nedošlo na nás!“ odsekl naštěkaně Bludowský. Waldfrucht zdvihl oči od monitoru: „Poslyš, co s tebou je?“ - „Ale nic, to už je celkem běžný, že se mě každej pátek snaží někdo zastřelit,“ odsekl ironicky Bludowský. - „Ty potřebuješ dovolenou.“ - „Ale né…“ - „Jo, a kdy jsi ji naposledy měl?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Následovalo hluboké ticho. „No vidíš, vlastně už svojí pracovitostí porušuješ předpisy… Vyber si dovolenou a vyraž někam hodně daleko, kde tě nebude nic rušit, já už to nějak zvládnu.“ Bludowský mlčel. „Já ti ji rovnou napíšu“ nabídl se Waldfrucht. „Ale kam mám teď vyrazit?“ - „Já už bych o jednom místě věděl…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Motorák s pisklavými zvuky stoupal do hor. Rozrážel úbočí kopců a zelené hvozdy. Bludowský seděl uvnitř a koukal ven. Na obzoru se klenula duha. Jako by mu říkala, že si tam užije dost klidu. Bludowský se už těšil jako dítě na prázdniny. Ve skutečnosti už toho všeho měl plný zuby.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vlak přejel viadukt a zastavil ve stanici Mury. Bludowský vystoupil. Teď dolů pod viaduktem a nahoru okolo sokolovny. Prošel pod viaduktem. Po mostě zrovna projížděl vlak. Odbočil do Sokolské ulice a pak ji uviděl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na ostrohu nad silnicí se tyčila místní sokolovna. Vypadala jako nějaký hrad. Tuto skutečnost ještě umocňovalo to, že před ní byl vykopán hluboký příkop, patrně budoucí kanalizace. V příkopu se jako nevolníci krčili kopáči, podivná to směs lidu. Bludowský vzhlédl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sokolovna byla opravdu majestátní. Přístavby na přístavbách jí dodávaly zákoutí, která by člověk čekal spíše na vykopávkách starověkých měst. Kromě povinné hospody v ní nechyběl sál určený k pořádání mysliveckých plesů a sportovnímu vyžití místních obyvatel, místní loutkové divadlo, byt bratra předsedy, půda plná krámů pamatujících ještě Tyrše, ubytovací kapacity pro bratry a sestry z jiných žup a strašně smradlavý pánský záchod v hospodě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Bludowský se rozhodl, že ji vyzkouší. Zaujalo ho už jméno té hospody - U Mozarta. Prošel tedy pod vývěsním štítem s lahví piva „Zlatuška“. Vevnitř to vypadalo jako po nějakém mejdanu. Na lustru visela čísi ponožka, barman zametal střepy a na stole spala jakási podivná existence.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Co se tu slavilo?“ zeptal se Bludowský zvědavě. Barman vzdychl: „Moje narozeniny“. Vyhodil střepy do koše a stoupl si za pult: „Věřil byste, že už je mi šedesát?“ Bludowský se nadechl, chtěl něco říct, ale barman ho předběhl: „Takový roky, celej život za sebou. A to ani nemám základní školu… Hm. A včera jsem se dozvěděl, že už jsem dědeček - tak na to se napijem - ne?“ - „Klidně,“ odpověděl Bludowský a barman mu nalil něco naprosto příšerného.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ta píše, co? Dávám si ji každej den a přežil jsem i Wolfganga.“ - „Kdo je Wolfgang?“ zeptal se Bludowský hlasem spáleným místní pálenkou. „Můj jmenovec - taky Mozart. Akorát já jsem křestním.“ - „A kdo vám dal takové zvláštní jméno?“ - „Maminka, byla učitelka zpěvu,“ řekl smutně Mozart a exnul další skleničku držkopalu. Bludowský si radši objednal něco na spravení chuti a pomalu pil. Barman vzpomínal: „Jojo, když mi bylo dvacet, to byly časy. Tady nad sokolovnou začínaly louky a v celých Murách bylo jen pár chatek z doby před válkou, žádný chalupáři jako dnes…“ Bludowského bavilo poslouchat cizí vzpomínky. „Já tehdy bydlel na nádraží. Vždycky jsem chodil přes viadukt za holkama. Chodili jsme tenkrát k Legerovic chatce, občas nás pustili dovnitř, akorát do sklepa ne.“ - „K Legerovic chatce? Kde to je?“ - „Dál po cestě, ta poslední chatka. Proč se ptáte?“ - „Kamarád mi ji půjčil, budu tam teď týden bydlet.“ - „Jé, to je náhoda! Tak na to si připijem!“ řekl barman a už vytahoval zpod pultu držkopal. „Ne, raději ne!“ zalhal Bludowský ve snaze zachránit si krk.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zaplatil, rozloučil se a vydal se na cestu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na konci asfaltu, na kraji louky, stála bílá chatka na kamenné podezdívce. Bludowský vytáhl svazek klíčů, za které by se nemusel stydět ani kastelán.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Odemknout okenice. Zaháčkovat je na háčky. Nejdřív zkontrolovat čerpadlo, potom zapnout elektřinu. Do sklepa v žádném případě nechodit.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský plnil tyto pokyny a připadalo mu to jako něco, co zažil nebo možná nezažil zamlada. Chata byla obřadně odemčena, zabezpečena, mohl tedy vstoupit.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vešel dovnitř. Celá chata se dělila jednou tenkou příčkou na dvě místnosti. První byl obyvák, s kachlovými kamínky, ledničkou, sporákem a obstarožní televizí. Pak vešel do druhé půlky - do ložnice. „Týjo! Waldfrucht měl pravdu! Tady jsou opravdu poklady!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Celou jednu stěnu ložnice zabírala knihovna. A byly v ní opravdové skvosty.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Všechny díly Zelenkových dobrodružství! Zobánek! A dokonce Kapitán Afrika!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zbytek dne strávil Bludowský čtením o Obřím kamenném muži, starostech dětské hvězdy a použití zmrzliny v boji za práva chudých. A podle toho pak vypadaly i jeho sny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Následující ráno stál Bludowský na louce nad chatou a vdechoval plnými doušky čerstvý ranní vzduch. Krabičku cigaret bohužel neměl. Dole v údolí se rozpouštěly chuchvalce mlhy. Období mlh začalo. Podzim se hlásil ke slovu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když takhle stojíte na louce nad údolím a koukáte se dolů, uvědomíte si, že jste ve skutečnosti takhle maličcí a vaše problémy malicherné. Krajina, na kterou se díváte, totiž přežila Napoleona, Hitlera i Stalina. Byla tu před Rakouskem a bude tu i po něm. Jinými slovy: lidské starosti jsou pomíjivé, krása přírody je však věčná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přesto je tu však něco, co nás po procházce nutí přečíst si noviny a pozastavovat se nad křivdami spáchanými na místním obyvatelstvu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský přestal s filozofováním. Bylo na čase jít nakoupit nějaké zásoby.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský ještě naposledy shlédl do údolí. Bylo v něm něco znepokojivého.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Ano, Sokolovna. Sokolovna, která z údolí vypadala jako nějaký hrad, tak přesně ta samá sokolovna vypadala z kopce jako papírový domeček na modelovém kolejišti. A před ní stálo něco, co tam obvykle nestává - dav, policie - a z údolí už si to šinula televizní dodávka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský sešel níž k sokolovně. Tak tak se mu podařilo proplížit okolo davu. Na dřevěném můstku přes výkop mu uhýbala jakási slečna s červeným baretem na hlavě a fotoaparátem v ruce. Vešel do hospody.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V hospodě oproti tomu bylo všechno na svém místě. Mozart za pultem, notorici za sklenicí, dědci hráli karty. Akorát u baru seděl nějaký chlápek ve větrovce, ale vypadal mírně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský si poručil „jedno“ a zeptal se: „Co se to tam venku děje?“ - „Ále, našli poklad,“ odpověděl Mozart a načepoval pivo a dodal: „Už zase…“ - „Jaký poklad?“ - „Ále, za války ho sem zakopali Němci, taky jsem ho zamlada hledával…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský se napil. Chvíli bylo ticho, které pak přerušil chlápek ve větrovce: „A stejně nic nenašli…“ - „Proč myslíte?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chlápek upil ze své sklenice. „Víte zajímám se o ten zdejší poklad už pěkně dlouho, aby mi bylo jasné, že si někteří nepřejí, aby se našel.“ - „Proč to?“ - „Víte, ten zdejší poklad je patrně z větší části tvořen bednami, které se na konci války ztratily z archivů. Jejich nález by některé lidi nepotěšil.“ - „Proč? Vždyť už je padesát let po válce.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chlápek se nadechl a začal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Víte, tohle jsou archivy - a německý, takže přesný. Jsou tam popsaný zpravodajský operace od začátku do konce.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ti lidi jsou už ve většině případů pod drnem, ale ten systém, ten ne. Ten systém totiž zastarává mnohem pomaleji než lidé. Vždyť i naše společnost stojí na právním systému starého Říma.<text:bookmark text:name="fnref1"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn1" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">1</text:span></text:a>“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowskému se ta řeč zamlouvala. Bylo vidět, že ten chlápek ve větrovce ví, o čem mluví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A jak to s tim pokladem vlastně bylo?“ zeptal se zvědavě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Chlápek ve větrovce se napil a začal: „To bylo takhle: Byl už konec války, byl už docela zmatek. Na zdejší nádraží dorazil vlak. Byli v něm vojáci a nějaký dobře hlídaný bedny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Von to teda nebyl žádnej transport, jen lokomotiva a dva nákladní vagóny, ale stejně…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vojáci chtěli jet dál do vnitrozemí, ale zrovna v ten týden voda strhla předmostí viaduktu. Když pak zjistili, že opravdu neprojedou, půjčili si pro zájmy říše tři náklaďáky z přádelny, naložili ty bedny a odvezli je někam směrem k sokolovně. Když se pak večer vrátili, náklaďáky byly prázdné. Vojáci potom odjeli vlakem zpátky, odkud přijeli.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přišlo osvobození. Všichni měli najednou jiné starosti a na tu událost s bednami se zapomělo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Až pak, deset let po válce, se tady objevil takovej mladej němec, syn jednoho z těch vojáků. Divně se všech vyptával, a pak k dovršení všeho začal u sokolovny něco kopat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když ho pak policajti zatkli a vyslýchali, přiznal, že hledal poklad. Prý mu otec před smrtí řekl: ‚Ty bedny jsme zakopali u sokolího hnízda‘ - a umřel. A to je celý příběh.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To je pěkně uhozený,“ namítl Bludowský. - „Jo, to si ti policajti taky mysleli. Pak se však ukázalo, že ten němec, jistej Budenmayer, je skutečně synem jednoho z těch vojáků, co se tu na konci války pohybovali. Bohužel však německá strana neuvedla, co tu dělali.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Definitivně se to potvrdilo poté, co případ převzali tajní a uvalili na něj mlčení…“ řekl chlápek a napil se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Znáte to, když o něco jde, policajti začnou svorně mlčet“ dodal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Vy asi vůbec netušíte, s kým mluvíte,“ řekl tiše detektiv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nemám ten poklad rád“ rozčiloval se o kus dál uplně jiný detektiv. Byl to kapitán Karotka, šéf místní policie.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Vážně, nemám ho rád. Sou s nim jen problémy. Děti lezou, kam nemaj. Protože si myslí, že tam je. Taháme je pak kvůli tomu z různejch děr a starejch baráků.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Dospělí lezou kam nemaj. Taky všude vidí poklad. A aby toho nebylo málo, ještě se mě na to furt vyptávají novináři jako vy….“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Slečna s červeným baretem a foťákem se zašklebila a její kolegyně zastavila diktafon. „Děkujeme za rozhovor.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Slunce mezitím vystoupalo na nejvyšší bod své dráhy. A společně s ním stoupal i Bludowský. S Bludowským stoupal i ten chlápek ve větrovce, který se mezitím představil jako Jiří König.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Stáli tam u jakési vodárny zahrabané v zemi. Z vodárny zněl takový divný zvuk, znělo to jako vážná hudba zahraná na několik kilometrů vodovodního potrubí. Nebo jste snad podobný zvuk ještě neslyšeli?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Čerpaj,“ řekl König. Bludowský se rozhlídl a prohlížel si jednu z těch cedulek, které v ochranném pásmu vodního zdroje zakazují snad uplně cokoliv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A proč si myslíte, že by měl být tady?“ zeptal se Bludowský. „Já si nemyslím, že tady je.“ řekl König, „já si jenom myslím, že tu byl. Kdyby tady byl déle, všimli by si ho vodohospodáři. Nepředpokládám, že kromě cen vody jedou ještě v nějakém spiknutí.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">König se kamsi zadíval, otočil se zpět na Bludowského a začal opět vyprávět: „Víte. Na konci války se tu opevnili tři německý vojáci. Není to nijak dobré místo na skrývání, oni ho přesto do úplného sebezničení hájili. Podle hesla Mein Ehre heißt Treue<text:bookmark text:name="fnref2"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn2" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">2</text:span></text:a>.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vystříleli je jako králíky. Ani se jich nestačili zeptat, proč to tak usilovně hájili.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vždyť kdo by do roztrhání těla hájil vodojem jedné z mnoha přádelen, co jich v pohraničí je?“ Bludowský se zadíval na vodárnu. Taková opravdu patří ke každé druhé pohraniční přádelně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vážná hudba z vodovodního potrubí zněla dosti tesklivě, asi na památku těch tří vojáků.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Člověk si to dnes neuvědomuje. Dokonce ani u pomníčků.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Z údolí se mezitím přiblížili dva muži. Jeden starý, bělovlasý, vypadal jako dědeček z reklamy. Druhý menší, mladší, v kožené bundě. Oba měli takové ty baťůžky na notebook, oba naprosto stejné.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Došli až k vodárně a jeden z nich pozdravil: „Guten tag, Herr König.“ - König mu odpověděl: „Guten tag, Herr Landsmann.“ Pak si spolu povídali něco německy, čemuž Bludowský nerozuměl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Potom se König rozhodl, že je představí: „To jsou pánové Neubauer a Landsmann z Ligy pro rovné zacházení s oběťmi války.“ König ještě představil Bludowského. Pak si potřásli rukou a pánové řekli něco, co patrně v němčině znamená „těší mě“.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský už ty dva někde viděl…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ano, jeden čas s ním jezdili ráno tramvají do práce. Nevěděl, co si o nich má myslet. Ty baťůžky na notebooky, košile, kravaty - a ty lejstra, co občas četli, vypadaly tak úředně… ale ta kožená bunda by se asi panu ministrovi moc nezamlouvala.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A co je přivádí sem? Snad ne poklad?“ zeptal se Bludowský. - „Válka. Dostali grant na dokumentaci a rekonstrukci pomníčků z Války.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Aha,“ řekl si Bludowský. Byl rád, že je potkal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Po určité době totiž zaroste každý pomníček plevelem, zlatá písmena vyblednou, fotografie se odlepí a bronz ukradnou sběrači kovů. Na květinách si s chutí pochutnají brouci.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pomníčky nejsou určeny k tomu, aby vydržely věčnost. Ba naopak.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jsou určeny k tomu, aby svým chátráním říkaly: „Oprav mě! Oprav mě a zamysli se, proč tu stojím. Čí památku asi uctívám?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Logickým důsledkem pak je, že se u každého pomníčku dříve či později objeví někdo, kdo ho jako stařenka na vesnickém hřbitově omete, položí nové květiny a zapálí svíčku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Starší němec obřadně vytáhl zapalovač a podal ho svému druhovi v kožené bundě. Ten obřadně zapálil svíčku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak tam stáli a mlčeli čtyři muži. Z vodárny zněla teskná hudba. Budenmayer by měl radost.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Je jedno, jaké národnosti jsou oběti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Válka je stejnej vůl pro všechny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Toho večera Bludowský nemohl usnout. Ležel a přemítal, zatímco se dole na stráni pod chatou řítil už asi pátý vlak. Přemítal o válce.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jasně, viděl už mrtvolu a potkal pár vrahů. Pracovně, samozřejmě…. ale to bylo něco jiného.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Taková válka, to je něco mnohem horšího. Něco, co kvasí napříč celou společností. Něco, co nezabíjí konkrétní jména.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský byl rád, že prožil celý život v míru. Válku nechtěl. Přesto ho však zajímal ten pocit. Ta vůně války ve vzduchu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když má někdo před spaním takové černé myšlenky, obvykle to nedopadne dobře. Ve snu se mu pak míhají defilé šílených kudrnatých básníků, dlouhonohých dívek s červenými barety, vojenských transportů, husarů na koních a tří nákladních automobilů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">S tím rozdílem, že ta tři nákladní auta byla skutečná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Po padesáti letech jely opět tři náklaďáky z Mur okolo Sokolovny do lesa. Tentokrát však chtěly poklad vykopat. Jeden z těch náklaďáků byl totiž vrtná souprava.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A Bludowského jeho hlučný průjezd pod okny spolehlivě probudil. Chvíli se se slovy „Ježišmarjá“ vzpamatovával ze snů, ale pak už vyrazil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyrazil z kopce dolů, do města. U sokolovny nebyl takový dav jako včera. Akorát ta slečna s červeným baretem dělala nějaké fotografie.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kopáče ve výkopu vystřídali archeologové, a to je snad ještě šílenější druh lidí. Nejhorší na tom je, že jsou vlastně všichni spolužáci, protože ta škola, kde se člověk vyučí archeologem, je obvykle v celém státě jen jedna. „Starej <text:soft-page-break/>Indy Jones? Jó, toho znám, ten studoval s naším profesorem egyptologie,“ odpoví vám na vaše nejzavilejší dotazy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V hospodě bylo ještě zavřeno, a tak detektiv pokračoval dál do údolí. Měl domluveno s Kōnigem, že ho navštíví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Můj dům poznáš, vypadá poněkud nepatřičně,“ řekl mu včera Kōnig. A měl pravdu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Desetimetrová plachetnice opravdu nepatří mezi věci běžně vídané před roubenkami na úbočí hor.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský zazvonil a Kōnig mu šel otevřít. „Děláte lodě?“ zeptal se detektiv. - „Lodě. A nejen je. Stoly, židle, všechno, co je ze dřeva. Od kolébky po rakev.“ - „To máte dobrý, já jsem většinou potřeba jen u těch rakví,“ povzdechl si detektiv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vešli dovnitř. Kōnig detektiva uvítal, nabídl mu čaj, omluvil se mu za nepořádek, smetaje přitom tlustou vrstvu pilin ze židle.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Víte, trochu jsem o tom pokladu včera přemýšlel,“ začal Bludowský. - „A na co jste přišel?“ zněla otázka z kuchyně od vařícího čaje. - „Napadlo mě… co když je ten poklad jen další hloubková lež?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Taková myšlenka, o které víte, že to není pravda, ale říkáte ji dál, protože jí všichni rozumějí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Něco jako ‚Lidé s brýlemi vypadají chytře‘ nebo ‚Dřív si lidé mysleli, že je země placatá‘ či ‚Kapitalismus je tu odjakživa‘…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chtěl jsem jenom říct: Co když je to všechno jinak? Co když je to jenom pár beden zvlhlého papíru? Co když to není zakopáno, ale třeba to v klidu leží někde na půdě? Proč se za tím pachtit, cožpak nemáme dost starých lejster v archivech?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kōnig přišel s čajem a zamyšleným výrazem ve tváři. Chvíli převaloval myšlenku v hlavě, a pak odpověděl: „Víte proč to ti vojáci tehdá skovávali? Jeden by skoro řekl - aby to nikdo nenašel, že?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale to není pravda. To je - jak byste řekl vy - hloubková lež. Oni to totiž skovávali, aby to někdo našel…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Teda ne jejich nepřátelé, spíš jejich potomci.“ Pak odešel do sousedního pokoje a vrátil se s fotografií v ruce: „To je pohled na město za války. Půjčte si ho. Až budete mít čas, můžete se po tom pokladu podívat.“ - Bludowský si vzal fotografii a zadíval se na ni zblízka: „Jé, tady je ta chata, co bydlim. Koukám, že se od války moc nezměnila.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Od války se nezměnilo překvapivě hodně věcí,“ povzdechl si tesař.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Potom se Bludowský rozloučil se slovy „nebudu už zdržovat“<text:bookmark text:name="fnref3"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn3" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">3</text:span></text:a> a vydal se na cestu. Proti němu jel s kopce traktor Samizdat. Podle takovýchhle „u strejdy v garáži na koleně“ vyrobených traktorů se venkov pozná spolehlivě. Stoupal dál. Po náspu železniční tratě se zřejmě plazil nějaký stroj. Hluboko vyryté stopy naznačovaly, že se někdo, kdo nebral ohled na překážky, pokoušel dostat přes násep. Bludowský je zkusil. Vedly přímo nahoru na násep, a pak přímo dolů. Někdo spěchal dokonce tolik, že přestříhal drátovod!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Možná by teď bylo dobré pro neznalé vysvětlit, co to takový drátovod je. Drátovody sloužily železničářům ke stahování závor a ovládání návěstidel. V podstatě se jednalo o dlouhé dráty natažené z hradla, kde byl železničář, k návěstidlu, kde už díky tomu být nemusel. Tyhle dráty vedly po takových malých sloupcích podél trati. A na některých lokálkách je můžete vidět dodnes.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jednou z těch tratí je i ta přes Mury. Drátovod tam vede z hradla na nádraží až k návěstidlu, umístěnému kousek od lesa.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský věděl, co to drátovod je, a proto považoval za svoji občanskou povinnost varovat nádraží, aby zabránil případnému železničnímu neštěstí. Vydal se po trati, byla to nejkratší cesta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Šel poměrně rychle. Slunce docela žhnulo. Cesta vedla přes viadukt, tam se zastavil a shlédl dolů do města. A pak ji uviděl. Stála, jak bylo jejím zvykem, u nějakého davu, a jako obvykle fotila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Na světě není moc věcí nápadnějších než červený baret. I když stojíte na mostovce šestadvacet metrů vysokého viaduktu, vidíte onen červený baret v údolí naprosto spolehlivě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jenže koukat po holkách nepatří mezi činnosti, které se doporučují lidem stojícím v kolejišti, a tak se Bludowský zas tak nedivil, když ho málem přejel vlak.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mezitím se dole pod údolím odehrávalo drama. Byla tam tma, ze stropu všude a pořád kapala voda, takový nesnesitelný zvuk. Občas se ozval zvuk něčeho jako netopýr, to na klidu moc nepřidávalo. A pak se v dálce mihlo světýlko naděje. Spíš tři. Jedno to světýlko si to zamířilo tam, kde bylo potřeba, se slovy: „Kluci jedni pitomí, vy jste nám ale dali…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A o chvíli později vyváděli policajti ze stok dva malé kluky, kteří tam šli hledat poklad.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský už tou dobou seděl v policejním autě. Seděl před nádražím v autě a ten policajt, co ho preventivně zatknul, se někde zdržel. A jak znal Bludowský policajty, tipoval by to na automat s kafem v čekárně. Najednou se odkudsi vynořila ta slečna v červeném baretu. Usmála se svýma hnědýma očima, vzala foťák a vyblejskla detektiva. Pak se zjevil ten policajt s kelímkem v ruce. Vedle něj šla nějaká mladá žena, Bludowský ji odněkud znal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak mu to došlo. Vždyť je to mladá Dobrovská! (Pro ty, kdo ji neznáte: přečtěte si Hry s ohněm.) Slečna s červeným baretem se přidala k Dobrovské a obě zmizely v nádraží. Policajt nastoupil a vyrazili.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Á, tak vy jste můj kolega!“ smál se pak pobaveně místní policejní kapitán Karotka poté, co ho zlegitimoval. „Jste tu služebně?“ - „Ne, na dovolený.“ - „Tak to odbydem rychle - co jste dělal v tom kolejišti?“ - „Šel jsem na nádraží. Všiml jsem si, že někdo přestříhal drátovod, tak jsem to chtěl jít ohlásit na nádraží, aby se nic nestalo.“ Karotka byl shodou okolností železniční modelář, takže věděl, co to takový drátovod je: „Člověče nešťastná, vždyť ten už dávno <text:soft-page-break/>odpojili, kdybyste došel až na konec, všiml byste si toho!“ Bludowský pokrčil rameny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A proč jste se zastavil na tom mostě? (Potřebuju to do protokolu.)“ - „Něco mě tam zaujalo,“ odpověděl Bludowský a spěšně dodal: „Ten dav tam dole“.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyvázl se symbolickou pokutou. Vycházel ze služebny a všiml si, že na chodníku stojí mladá Dobrovská. Nahlas ji pozdravil: „Dobrý den, slečno Dobrovská… To je náhoda… Jak se máte?“ - „Dobře,“ odpověděla tiše Dobrovská. Bylo vidět, že ho nevidí ráda, a měla k tomu své důvody. „A co tu děláte?“ ptal se zvědavě Bludowský. - „Pracuju. Pro noviny.“ - „To je náhoda…“ řekl Bludowský a po chvíli pokračoval: „Hm, a myslíte, že bych si mohl promluvit s tou slečnou v červeném baretu?“ Valérie Dobrovská pocítila najednou něco jako morální vítězství: „Možná…“ řekla s úšklebkem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">O kousek dál si zlatokop otřel pot z čela. Slyšel něco jako letadlo, vzhlédl. Přímo nad hlavou mu proletěl černý vrtulník. Zlatokop se vyděsil: „Tyvole, kluci, jdou po nás!“ Celá banda se rozprchla po lese jako zvěř. Černý vrtulník uměl udělat dojem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zato Bludowský míval dny, kdy dojem moc dělat neuměl. Bylo vedro, v dáli nad lesem dělal manévry černý vrtulník a na zábradlí na rohu ulice seděla ta slečna s červeným baretem. „Mohl bych vás o něco poprosit…“ začal tiše Bludowský, „tu fotku, jak jsem na ní zamčenej v tom policejním autě, prosím nezveřejňujte“ a rychle si vymyslel důvod proč ne: „Kolegové by se mi smáli.“ Osoba na zábradlí na něj naprosto vážně vykulila oči: „Neměl byste tolik kouřit, škodí to zdraví. A ty kytky v tom květináči pod vaší kanceláří ty vajgly taky moc neocení.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv zkoprněl. O jeho škodolibém házení vajglů do květináče věděl jen Waldfrucht a jeden mladý mladý strážmistr, kterého kdysi omylem trefil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jak to…“ - „Vy jste detektiv“ řekla zpěvně osoba na zábradlí. Detektiv stál, jako by ho polili pivem, Dobrovská se šklebila jako troll internetówy a ta slečna na zábradlí zachovala vážnou tvář.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Vrtulník provedl takový vtipný manévr. Pak se detektiv odvážil promluvit: „Všimla jste si toho černého vrtulníku?“ - „Všimla. Už jsem udělala pár fotek. Možná má co do činění s pokladem, a když ne, tak se alespoň dobře prodá.“ - Bludowský přišel blíž k zábradlí: „A co si vy o tom pokladu myslíte?“ - Otočila se na něj: „Nepřipadá mi to moc věrohodné. Tam před sokolovnou našli jenom něco jako zavalený lom, vytahali akorát spoustu suti. A ti dva kluci, co je policajti vytáhli z toho kanálu, taky nic nenašli.“ - „Bavil jsem se o tom s jedním z místních a ten se mi podobný názor snažil vyvrátit.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Povídali si.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„…my jsme s Valérií vlastně spolužačky, a protože umění teď moc nevynáší, tak fotíme pro Reuters…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský byl v pasti. Nejradši by tam u zábradlí zůstal celý den. Ty oči.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak Dobrovské někdo zavolal: že prý hoří někde poblíž uhelný sklad, tak ať ho jedou vyfotit. A odjely.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský se vydal k chatě. Vrtulník se vydal tím samým směrem a předletěl ho. Přistál kousek od chaty, vystoupil z něj nějaký muž a vrtulník odletěl. Bludowský toho muže poznal, byl to Jan Leger[4], otec Waldfruchtovy přítelkyně a majitel té chaty, kde teď detektiv bydlel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pan Leger byl jedním z těch opravdu důležitých lídí. Měl nějakou vysokou pozici na jakémsi ministerstvu. Svou práci uměl opravdu dobře, vlády se střídaly - a on zůstával, protože ho všechny potřebovaly k tomu, aby udržely stát v chodu. Tato pečlivost a nenahraditelnost byla, jak se zdá, u Legerů v rodině dědičná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přestože si tedy Leger mohl hodně dovolit, detektiv se ho zeptal: „To jezdíte často na chatu černým vrtulníkem?“ - „Ani moc ne. Potřeboval jsem jen trochu demonstrovat sílu státní moci. A vůbec - nechápu co všichni mají proti černým vrtulníkům. Vždyť jsou to vlastně takové vzdušné limuzíny - záclonky, minibar, tónovaná skla a tak.“ - „Vy tu ale nejste na dovolený…“ řekl detektiv podezřívavě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>V hlavě se mu totiž začal jevit obraz… a v jeho středu poklad.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ano, musím tu vyřídit pár drobností. A co vy? Jak jste si tu užil dovolenou?“ - „Je tu krásně. A ten poklad…“ - „Á, poklad. Taky jsem ho zamlada hledával…“ - „A našel?“ - „Nenašel.“ - „Ale já myslím, že vím, kde je…“ - „Ale jděte,“ zasmál se Leger, „..a kde si jako myslíte, že je?“ - „Přímo tady, pod chatou.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Legerovi na chvilku ztuhl smích na rtech: „Nesmysl!“ - „Ani bych neřek…“ řekl tiše detektiv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Leger se po vteřině zeptal: „A jak jste k tomuhle názoru došel?“ - „Prozradil jste se sám - tím černým vrtulníkem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Víte, když jsem sem jel, tak mi Waldfrucht řekl, že tu najdu poklady. Když jsem dorazil, myslel jsem si, že tím myslel ty knihy, co tu máte. A že to teda poklady jsou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale pak se před sokolovnou propadl ten bagr a já se dozvěděl o tom pokladu z války. Zajímalo mě to a štěstí mi přihrálo do cesty jednoho chlápka, který o tom pokladu věděl opravdu hodně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Od něj jsem se dozvěděl, že ten poklad není ze zlata, ale z papíru. Tak jsem si řekl: Proč by ho někdo zakopával do země? Vždyť by tam navlhnul a shnil. Bylo by přece mnohem lepší dát ho někam pod střechu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tuhle teorii mi pak potvrdilo to, že se v té jámě před sokolovnou nic nenašlo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak jste se tu objevil vy: V černém vrtulníku se vší parádou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak mi to došlo: Tahle chata už vypadá šedesát let pořád stejně! (Bludowský v tu chvíli vytáhl jako trumf fotografii z války, kterou měl půjčenou od tesaře.) Vidíte?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Do sklepa se nesmí chodit! Bydlíte tu Vy! A ty tři náklaďáky, co ten poklad přivezly, okolo chaty určitě musely projet!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ten černý vrtulník, to je něco tak nápadného!“ - (Leger trošičku zalitoval, že tak dal na svou oblíbenou knihu Ovlivňování davu pomocí nízkých přeletů.)</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Lehce pobledlý vysoký úředník ministerstva zahraničí jménem Leger se nadechl: „To, co jste mi právě řekl, je od této chvíle státní tajemství. Doufám, že jako státní zaměstnanec víte, co to znamená?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jo, vím,“ přikývl detektiv. - „A teď by asi bylo lepší, kdybyste odjel už dnes“ řekl Leger striktně. - „Ano, jistě,“ řekl detektiv trochu smutně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podíval se na chvíli na zem, a pak pozdvihl hlavu a podíval se na Legera, který kontroloval zámek od sklepa: „Akorát jedna věc mi trochu vrtá hlavou - proč se to tu jmenuje ‚Sokolí hnízdo‘ ?“ Leger se chvíli rozmýšlel, zda právě může mluvit, nebo ne: „Můžu vám to vlastně říct, když to nejdůležitější už víte sám: Falknnest totiž není místo, ale jméno. Jméno jednoho muže, co tu za války bydlel. Všichni ho tehdá znali jen křestním - bydlel tu pro ně ‚Jörg‘. Prosté, že?“ - „Hm. Jako všechno,“ řekl zklamaně detektiv a odešel si balit věci.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Po chvíli se však vrátil a s nesmělostí malého dítěte se zeptal: „A mohl byste mi aspoň kousek toho pokladu ukázat? Vždyť já ho vlastně našel!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Člověče, vy mi ale děláte problémy!“ vyštěkl Leger. Pak se ale zarazil. Byl to takový ten pocit, jaký zažívají kupci kradených uměleckých děl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mají sice nad krbem originál Monu Lisu, ale nemůžou ji nikomu ukázat, protože by jim ji v lepším případě zabavila policie, v horším případě by šli rovnou sedět.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Leger správně vytušil, že další příležitost chlubit se pokladem bude mít třeba až za patnáct let.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jste opravdu tak chytrý, jak mi o vás říkali, pane Bludowský. Půjčte mi klíče,“ řekl Leger. Detektiv vytáhl z kapsy klíče a podal je Legerovi. „Pojďte,“ řekl Leger a vyrazil směrem ke sklepu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na dveřích od sklepa byl obrovský zámek. „Tohle už vůbec nikomu neříkejte. Tohle už není státní tajemství, ale moje a vaše.“ Leger odemkl jednu stranu zámku klíčem, který mu podal Bludowský. Pak vytáhl druhý klíč, odemkl <text:soft-page-break/>druhou část zámku a otevřel malá, ale bytelná dvířka do sklepa.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Až po vás,“ vyzval detektiva Leger. Patrně to byla součást nějakého bezpečnostního opatření. Detektiv vstoupil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Do nosu ho okamžitě udeřil zápach vlhkého zdiva, mechu, starého papíru a myší, které jsou v Hlubočici tak šikovné, že se dostanou i do trezoru Národní banky. Leger vstoupil, zavřel za sebou a rozsvítil. Z žárovky vyletěla stará můra a začala kroužit. Patrně byla právě probuzena z hibernace.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv se rozhlédl: Místnost to byla celkem tmavá. Uprastřed stály dřevěné bedny, pokryté starou plachtou. Okolo byla sem tam plechovka nějakého toho jedu, aby se myši a moli drželi zkrátka. A u jediného okna byla velmi zdařilá replika nepořádku, budící dojem, že nic jiného ve sklepě není.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Leger přistoupil k nejbližší bedně. Demonstrativně odklopil víko: „Jak jste ostatně říkal sám, poklad je tvořen převážně různými dokumenty.“ V bedně byl skutečně nějaký starý papír s německou orlicí. Na něm ležel nějaký menší rukou vyplněný formulář. Leger ho vzal a podal Bludowskému: „Tohle si pořádně prohlídněte. Skvělá ukázka německé pečlivosti.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský si formulář prohlédl. Rozuměl sice jen nápisu LIEFERSCHEIN nahoře a podpisům dole, ale bylo mu hned jasné, co to je: „Vždyť to je dodací list k tomu pokladu?!“ divil se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ano, nejvýmluvnější ukázka německé pečlivosti,“ přitakal Leger. „Teď jistě chápete, že je to všechno, co vám můžu ukázat.“ - Detektiv přikývl. Obraz se uzavřel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Uplynul den. Zvony bily poledne. Detektiv stál na balkóně kanceláře a s rozkoší vdechoval nikotin. Na stole mu ležel spis od hasičů k dalšímu případu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vzpomínal. Vzpomínal na svoji dovolenou, Legerovic chatu, poklad, odpojený drátovod, hospodského Mozarta, tesaře Königa, a taky na tu slečnu s červeným baretem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Dokouřil. Típnul, a špaček cigarety hodil dolů do květináče. Trefil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vešel dovnitř. Sedl si ke stolu a začal číst to hlášení. Kdy už se ti hasiči konečně naučí psát pořádná hlášení.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A v tom ho někdo vyrušil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zazvonil zvonek - a za dveřmi kanceláře stál Leger: „Pane Bludowský, máte pěkný průser. Něco mi dlužíte…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">A asi o padesát kilometrů východněji si tesař jménem König otvíral obálku s velmi podezřelým dodacím listem (hákové kříže tam obvykle nebývají) a rukou načmáraným průvodním dopisem: „Poklad opravdu existuje. Uchovejte si svou víru. Tady máte důkaz. Pravda.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">FINIS</text:p>
   <text:p text:style-name="P4"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="zázvor-aneb-malá-volební-hudba"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc232_2327645150"/>Zázvor aneb malá volební hudba<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc232_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Jednu věc si ale uvědom: Ďasa si nevymejšlí pánbu. Čert se dycky rodí z lidského hříchu, i když se ho lidi snažej zapudit. Jeden knihou, jinej ohněm, další eště něčím jiným… No a když ho konečně zažehnaj, a že se s tím nějak nějak natrápěj, tak skrze to svý trápení zploděj dalšího čerta – a zase to všecko běží vod začátku pěkně dokola….</text:p>
   <text:p text:style-name="p">— S. Jaroslavcev: Ďábel mezi lidmi</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Učitel je pro studentky alfa samec.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Až se budete někdy rozčilovat nad podobným článkem, buďte v pozoru. Je to tím, že ho napsal učitel. Stejně tak až vás budou plakáty po celém městě přesvědčovat, že všichni volí Taškára, vězte, že byl Taškár zamlada, předtím než se dal na politiku, malíř, a všechny ty kreativce tak proto učili jeho spolužáci. A pak vás nemusí překvapit, že Kozák vyhrává průzkumy veřejného mínění. Studoval sociologii a absolventi sociologie, právě ti ty průzkumy dělají.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Umělci dostávají místa v reklamě a sociologové falšují průzkumy trhu. Kam ten svět spěje?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Stejně tak není důvod, proč důvěřovat městské lince vlaku. Vede ve směru, kam by normální člověk vlak nikdy neposlal. Proto většinou slouží train abusingu (nehodlám tu teď vysvětlovat, co to je, sám to totiž často provozuju) a převozu podivných existencí z Jižního nádraží na Východní a zpět.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta seděla a učila se na zkoušku z biologie o nějakých absurdních breberkách žijících ve slaném nálevu v továrně na kyselé okurky. Na Jižním nádraží přistoupili dva starší pánové, asi měli trochu upito. Ale to nebylo nezvyklé, tímhle posledním vlakem nikdo střízlivý nejezdí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Večer si doma dám,“ začal jeden. „Jak se tomu říká? Babička to dávala mě malýmu – takový kořínek je to….“ – Druhý vzpomínal: „Jo nedávno jsem si z toho dělal čaj…“ – „Jak vono to jen….“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Zázvor“ řekla do ticha Markéta. Kyselých okurek měla už po krk.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To je ale chytré děvče,“ pochválil ji jeden, „zázvor je to.“ – „Ano. Ona je budoucnost tohoto města, my už jsme udělali dost,“ přizvukoval druhý.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dvořit se uměli asi jako bojové vozidlo pěchoty náramkovým hodinkám a nejhorší na tom bylo to, že už ji dneska s tím, že jí to sluší, zastavoval pro změnu bezdomovec (jménem Leopold, který teď seděl na Jižním nádraží a kouřil cigarety značky Drina, které vyžebral od jednoho Jugoslávce).</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Když mi bylo dvacet, jezdila touhle tratí jedna moc pěkná průvodčí,“ mlel si svoji písničku první.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta vzhlédla od nálevníků ve svých skriptech. Odkud jen ty dva dědky znala?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vlak projel okolo domu, kde byl plakát jednoho z nich v nadlidské velikosti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No jistě! To jsou kandidáti na starostu! Už 14 dní tu bojujou o hlasy lidí jak dva rozzuření nosorožčí samci a teď je vidím vedle sebe družně hovořící ve vlaku. No potěš koště!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vlak vjel na most.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Věřím jen těm statistikám, které jsem si sám zfalšoval, jak říkaval Churchill…“ poučoval druhý. „A nebo to říkal Goebbels? No, to je jedno, na tom nesejde. Každopádně si myslím, že máš tohle období výhru skoro v kapse. Z demografického hlediska jsi zacílil na generaci babyboomu…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta vzhlédla od nálevníků. Kozák a Taškár, ale který je který? Navíc mají prohozené insignie: Ten s odznáčkem má na klopě obličej toho druhého, toho co něco zkoumá v brožuře „Společně za město“ (neveděla, že to, co ho zaujalo, byla jedna hezká fanynka té strany, ve skutečnosti začínající irská herečka). Oba politikové se tvářili nadmíru spokojeně. Ta noc byla jejich. Sčítání hlasů začalo. Vlak vjel do tunelu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ona taková okresní politika, když na to přijde, je leckdy drsnější než politika mezinárodní.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Bezdomovec Leopold dokouřil poslední Drinu. Nechápal, proč se kolem těch posledních voleb strhl takový povyk. Co on pamatoval, byli na radnici oba už několikrát. Nic se za tu dobu nezměnilo, akorát se postavil silniční obchvat a jedna tramvajová trať. Ani jeden z kandidátů se ve svém programu o bezdomovcích nezmínil. Dokonce je ani nechtěl vyhnat z centra, jak bývalo při minulých volbách zvykem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jak tak filozofoval, objevila se stará pomalá postava. Sekuriťák. „Musíte odejít,“ řekl klidně. – „Ale kam?“ položil Leopold řečnickou. – „To nevím, třeba na radnici, ale musíte odejít.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Leopold vstal a v doprovodu sekuriťáka vyšel z nádraží. Sotva vyšli, dveře nádraží se zavřely a celá ta budova zajela za tichého hučení kamsi pod zem. „Generální úklid,“ vysvětlil sekuriťák.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta šplhala po schodech domů. Celý život bydlela na kopci nad městem, kde příšerně foukal vítr a bylo tam vždy o deset stupňů míň než v jakékoliv jiné části města, počítaje v to i akciové mrazírny. A uprostřed schodů, kudy chodila domů, stála na kamenném soklu obrovská prázdná bronzová mísa. Už od dětství měla Markéta jasno v jejím účelu: Určitě slouží k obětování lidí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nicméně až do onoho předvolebního večera nikdy nebyla svědkem nějakého krvavého obřadu. Až dnes – nějaká okabátovaná postava tu v míse cosi pálila a zapíjela to nějakým držkopalem. Markéta dostala strach. To poslední, co potřebovala, bylo střetnout se s nějakým šíleným satanistou či co. Věděla totiž, že právě ONA je typ vhodný pro zápalnou obět.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">S ohněm v očích stoupala dál, ale ta postava jí byla čím dál znamější. Byl to jejich profesor praktické filozofie!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">On to byl teda divný patron. To jo. Divný dokonce i na poměry filozofické fakulty. Ale tohle?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Dobrý den!“ pozdravila ho schválně dost nahlas. Vzhlédl od bronzové mísy: „Dobrý večer, Markéto, co tady děláte?“ – „Na to samý jsem se chtěla zeptat já vás. Já tu totiž <text:soft-page-break/>bydlím.“ – Nadychl se, položil poloprázdnou láhev Zázvorovice na zem vedle mísy a podíval se na Markétu: „Dělám takový malý obřad na ozdravení demokracie.“ – Skoro vyprskla smíchy: „Prosím!?“ – „No prostě pálim nepoužité volební lístky za tichého zpěvu Finských metalových balad…“ Na tváři Markéty se začal rýsovat jakýsi neurčitý škleb, tak spěšně dodal: „Je to taková moje tradice, dělám to každé volby.“ – „Tak doufám, že se vám tu demokracii podaří ozdravit.“ Řekla s trochou ironie v hlase. „Viděla jsem před chvílí Kozáka s Taškárem, jak se spolu družně baví.“ – „To jste nevěděla?“ zeptal se jí překvapeně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ne, nevěděla to. O politiku se nezajímala a to málo, co se dozvěděla, jí vždy stačilo utvrdit v jejím nezájmu. Netušila, že se znají už z dob před svým politickým působením. Netušila, že mezi jejich stranami se vede už témeř sto let taková místní studená válka. Nesnáší se, ale potřebují se. Jedna strana si nemůže dovolit druhou zlikvidovat, protože by se pak neměla vůči čemu vymezit.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rozloučila se s filozofem a pokračovala domů. Bydlet sám má své nepochybné nevýhody a pochybné výhody. A naopak. To, že mohla ve dvě v noci v klidu šramotit (ale i rachotit a rámusit) po bytě, byla ta pochybná výhoda. To, že všechny talíře, co ráno nechala nemyté v kuchyni, stále leží tam, kde je položila, byla ta nepochybná nevýhoda. Byla však příliš ospalá na to, aby s nimi něco udělala.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Už stála v koupelně v županu a čistila si zuby, když si na něco vzpomněla. Volební lístky!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V zásuvce psacího stolu ležela ještě neotevřená sada volebních lístků. Markéta nezvolila<text:bookmark text:name="fnref11"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn1" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">1</text:span></text:a>.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jedním z důvodů byl mizerný výběr. Z kandidátů připadala v úvahu asi jen matka její spolužačky Valérie, samotná Valérie se však na možnost, že by se přes noc stala dcerou starostky, dívala docela kriticky. Kromě toho Markéta neměla čas. Všechny ty výstavy, zkoušky, včerejší koncert Obwodu LRC…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Otevřela zásuvku a vzala lístky. Přemýšlela, zda to stojí za to chodit ven, a nakonec se rozhodla, že jo. Oblékla si <text:soft-page-break/>mikinu a tepláky, na šaty, ve kterých přišla, už byla venku moc zima.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Oheň dohoříval. Filozof seděl na okraji mísy a zamyšleně pozoroval v ohni zániku se kroutící lístky. – „Pane profesore,“ oslovila ho, „něco jsem vám přinesla.“ A nabídla mu obálku s lístky. – „Děkuju vám.“ Přijal lístky a na znamení vděčnosti udělal lehce komickou poklonu. Roztrhl obálku a rozházel její obsah do dohořívajícího ohně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dobrovská, Kozák, Taškár, Flink… Jména se kroutila a měnila v prach. Markéta koukala do ohně a přemýšlela, zda to není škoda. Zda to není škoda papíru nebo jejího hlasu. Přeci jen se stala součástí zápalné oběti!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přisedla si na mísu a zadívala se do ohně. Filozof se pomalu zvedl. Zřejmě mu nepřipadalo vhodné sedět na jedné míse společně se svou studentkou. Nehleděl na to, že ta mísa má tři metry v průměru.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Markéto, víte proč se pořádají volby?“ – „Ne,“ odpověděla prostě. Na noční diskuzi spojenou s citováním Nietzscheho a Platóna neměla ani čas ani chuť ani náladu. – „Z toho samého důvodu, jako se ve starém Římě pořádaly kalendy. Lidé musí na pár dní získat pocit, že je vše dovoleno. Že si o svém životě rozhodují sami, a považte to – dokonce, že si vládnou sami!“ Filozof domluvil. Dole v údolí projel po železničním mostě nákladní vlak. Markéta mlčela.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Hmmm. A po volbách…“ Pokračoval filozof a vzal jeden z volebních lístků z mísy. Lístek se mu tím zvednutím v ruce dočista rozsypal na popel. „A po volbách se tahle iluze rozsype. Skutečné moci se opět chopí nikým nevolené šedé eminence a další čtyři roky novodobého otroctví se rozjedou nanovo.“ Vlak v údolí vyjel z tunelu a plazil se jako železný had mezi odstavenými vagóny na Východním nádraží.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta vzala láhev Zázvorovice stojící u paty mísy a ochutnala. Otřásla se jako pes. Zázvorovice bylo vůbec to nejšílenější, co kdy pila. Nad parkem, kde stáli, projel taxík.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Jak můžete s takovýmhle názorem každé ráno vstát, jít do školy a tam vyučovat?“ zeptala se ho a položila lahev Zázvorovice na okraj mísy. Filozof lovil v hlavě jakýsi Nietzscheho citát, ale než ho stačil vyslovit, Markéta zmizela za teréním zlomem v přízemní chodbě činžáku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Source_20_Text">Ámen</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Source_20_Text"/></text:p>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="osmá-stopa"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc234_2327645150"/>Osmá stopa<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc234_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">To si sedají cihly. Je to takový tichý zvuk, který můžete zaslechnout jen pozdě večer ve starém cihlovém baráku. A musí být ticho, jinak ho neuslyšíte.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vůbec je pozoruhodné, jak se spící dům podobá spícímu člověku. Někdo nahoře spláchnul. Nejprve šumění vody potrubím a pak vysoký tón čerpadla. Jako když spáči kručí v břiše. A pak už jen ticho. Ale když se člověk pořádně zaposlouchá, uslyší srdeční tep. Rozdíl spočívá v tom, že dům má více srdcí. Jeho srdce jsou hodiny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tik, tik, tik. Budík na nočním stolku se poctivě snažil držet krok s dobou. Markéta se převalila a spící dům začal chrápat. Někde vysoko ve stoupačkách se spustila nějaká klimatizace nebo digestoř.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta ležela a nemohla usnout. Přetáhla. V hlavě jí vířily myšlenky a smysly se zostřily. Asi počáteční stádium lykantropie.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A do toho komár. Neexistuje hlasitějšího zvuku, než je pro usínajícího komár. V tomhle se vážně nedalo spát. Spustila tedy bosé nohy na studenou zem a vyrazila do koupelny. V koupelně si vypláchla pusu a rozsvítila fotolaboratorní lampu. Místnost zalilo červené světlo. Nad vanou na sušáku dnes Markéta místo ručníků sušila filmy. Zběžně je prohlédla očima - všechno zkažené, přepalené až běda. Buď to přehnala s expozicí nebo jí ujela ruka při nastavování světla. Těžko říct. Sklidila je do černé igelitky. Koupelí v ustalovači bylo už pro dnešek dost. A vyšla si zase lehnout.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Je to pozoruhodné, ale i ve dvě hodiny v noci se o pár pater výš najde někdo, kdo si jde umýt ruce. Čerpání, čerpání, žbluňkání z trubek. Než došla zpátky do ložnice, otočila se. Připlížila se potichu do kuchyně. Dávala pozor, aby nerozezněla korálový závěs, co tam měla ve dveřích. Nemusela však být tak potichu, detektiva, který tam v kuchyni spal na gauči, by totiž neprobudil ani průjezd tanku. Markéta si vzala svou kořist - digitální diktafon <text:soft-page-break/>položený vedle detektivovy peněženky a vyplížila se stejně potichu, jako přišla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V ložnici rozsvítila lampičku a sedla si ke stolu. Zapojila do diktafonu svá sluchátka. Když nemůže spát, bude poslouchat. Třeba na něco přijde. On ten diktafon byl vůbec divný předmět. Detektiv jí o tom vyprávěl při jedné z včerejších večeří. Někdo mu ho podstrčil v policejní kantýně do kapsy od bundy na věšáku. Nikdo se k tomu pochopitelně nepřiznal. Bylo na něm jen osm nahrávek, jinak nic. Sedm z nich prý obyčejné zvuky města, na osmé stopě střelba. Markéta se posadila, nasadila si sluchátka a stiskla PLAY.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">První stopa: V dálce jelo auto. Po Markétině levici někdo hrál na housle stupnici. Falešně. Zaštěkal kdesi pes a pak se ozval takový zvuk, který zněl jako střelba laserovou zbraní v nějakém béčkovém filmu. Druhá falešná stupnice na housle. Konec stopy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Stereo zvuk je pozoruhodný vynález. Markéta to slyšela, jako kdyby „tam“ byla, jen zatím nevěděla, kde je to „tam“.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Oproti tomu druhá stopa byla jasná: Nejprve hluk metra jedoucího tunelem, pak nahraný hlas oznámil stanici „Zamenhofova“ a bylo slyšet otvírání dveří. Tahle stopa se prozradila sama.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Třetí stopa byla složitější. Zvonek od kola, potichu cikády ze všech stran. Pak se pomalu blížilo letadlo a hlasitě prolétlo nad hlavou. Markéta se zamyslela. Ano, to muselo být někde v polích na Suchém vrchu, docela blízko letiště. Vytáhla mapu města a ano - kousek za koncem přistávací dráhy vedla cyklostezka. To muselo být tam. V každé nahrávce je tedy klíč místa.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vrátila se k první stopě a došlo jí to: To nebyla střelba z laserové zbraně, ale blížící se trolejbus. Rozvibroval síť trolejí a ty udělaly tento podivný zvuk. A ty falešné housle - to musela být nějaká základní umělecká škola někde vedle trolejbusové tratě. Jasně, Náměstí Pařížské komuny, vždyť tam jako dítě chodila…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Povzbuzena úspěchem pustila se do stopty čtvrté: Vzdálené rádio a sekačka. To mohlo být kdekoliv. Ale pak se ozvala charakteristická zvonkohra. Ano - Ruský kostelík - ten stojí na kraji zahrádkové kolonie.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Stopa pátá: „S hořčicí nebo s kečupem?“ zeptala se nějaká žena. Pak hovory nějakých lidí, ale ten, kdo nesl diktafon, se jim vzdaloval. Zaječení nějaké dívky nalevo: „Á, ty blbečku!“ Pubertální smích. Děti. Šplouchání a cákání vody.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tohle mohlo být jen jedno místo - koupaliště Ve starých pískovnách.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pustila šestou stopu. Znělo to jako nějaký stroj. Rytmicky pracoval. Pak okolo projel člověk na motorce a konec. Markéta sundala sluchátka. Z toho poslouchání jí docela vyschlo v krku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Šla tedy do koupelny se napít. Rozsvítila. Chvíli se mlčky koukala na svou tvář v zrcadle. Nad obočím měla fialový pupínek. Opláchla si obličej a vypláchla si pusu. Voda měla tu správnou chlórovou pachuť, jak se na Větrnou hůrku slušelo a patřilo. Zamyslela se: Už odhalila pět stop, akorát neví co s nimi. Vrátila se tedy do ložnice, ještě jí čekaly dvě stopy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nasadila si sluchátka a pustila sedmou stopu. Klimatizace. Lidé. Nalevo nějaký hiphop, ale jen na skok. Zase lidé, nějaký smích seshora. Indická hudba napravo. Dítě. Podpatky. Další lidé. Jakési pípání po pravici, další lidé. Pustila si to ještě jednou. Místo kde je hodně lidí a na konci, zřejmě pípání pokladen. Nějaký supermarket, nebo spíš - ten hiphop a indická hudba tomu nasvědčovaly - obchodní dům. Ano, nositel diktafonu prošel nejprve okolo obchodu s oblečením (to ten hiphop) a potom, potom třeba kolem indické restaurace, aby nakonec zakončil svou cestu u pokladen supermarketu. Markéta se zamyslela: Kde mají indickou restauraci a zárověň supermarket? Nákupní centrum Hvězda, to by mohlo být ono!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A poslední, stopa osmá: Střelba. Nějaké malé dítě: „Mami.“ Znovu střelba. Markéta si to pustila znova, ale žádná indície místa v tom nebyla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Vrátila se k šesté stopě, té továrně, třeba je klíč k osmé stopě těch předchozích sedm. Továrna na šesté stopě rytmicky pracovala a pak kolem projela motorka. Znovu si pustila ten zvuk továrny. Markéta zavřela oči a zaposlouchala se. Stroj, motorka. Stroj, motorka. Poslouchala šestou stopu dokola. A pak jí to došlo, kde takový stroj slyšela - exkurze v poštovní tiskárně cenin. Dost možná, že to bylo nahráno tam.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podívala se na mapu. Místa nahrávek byla, jak se zdálo, rozmístěna v podstatě náhodně. Markéta doufala, že je to jen nějaký nevydařený vtip. Že ona osmá stopa není nějaké sériového vraha. Znova si pustila osmou stopu: Střelba, dítě, střelba. Tahle stopa se od ostatních lišila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta sundala sluchátka a šla do koupelny. Pila. Někde nahoře se spustilo čerpadlo. A v tom jí to docvaklo - ta osmá stopa nemá prostorový zvuk.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Docupitala do ložnice. Pustila osmou stopu. Ano, žádný prostový zvuk. Nebylo slyšet, kde se střílí a kde se pláče. Podívala se na displej diktafonu, svítil tam nápis MONO. U všech ostatních stop byl zvuk prostorový a nápis STEREO. Takže ta osmá stopa asi ani nebyla nahrána tímto diktafonem, asi je nakonec z nějakého filmu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rozlouskla to. Vypnula diktafon, sundala si sluchátka a odpojila je. Na malý papírek napsala „Na něco jsem přišla.“, položila to na diktafon a šla ho vrátit do kuchyně. Pak si šla lehnout a znavená posloucháním usnula spánkem spravedlivých.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Při snídani se jí detektiv ptal, na co večer přišla. Nemohla si vzpomenout.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">FINIS</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="život-v-mezerách"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc236_2327645150"/>Život v mezerách<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc236_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Při pohovoru se mě ptali na mé politické názory. Řekl jsem jim, že jsem anachronista a oni mě považovali za následníka Proudhona, Kropotkina a dalších. Vyvedl jsem je z omylu: My anachronisté nebojujeme proti něčemu tak pomíjivému, jako je nadvláda člověka nad člověkem, my máme nepřítele mnohem trvalejšího druhu - nadvládu času nad člověkem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Anachronisté jsou ti, kteří nosí napudrované paruky ve věku krátkých vlasů, ti kteří za svitu loučí sledují video. Ti, kteří obnovili víru v gramofonové desky v době, kdy byly CD přehrávače na ústupu před iPody. Ale v žádném případě nejsme zpátečníci. Rádi předbíháme svou dobu, i když to naši současníci nedocení. Třeba takový Boskovič…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přijali mě. Nyní zastávám pozici literárního teroretika v Ústředním archivu Hlubočice. Je to vážná práce, vážená na kilogramy papíru, které popíšeme, přečteme, skartujeme, ztratíme, zatratíme, znovu objevíme a publikujeme ve výročních zprávách. Literární teroretika je pomocná věda literární teorie věnující se praxi vyvíjení nátlaku na spisovatele a nakladatele. Z tajných fondů financujeme výcvik literárních kritiků v oborech sociotechniky a dialektiky. A dosahujeme skvělých výsledků, především v oboru braku, který je díky nám mnohem čistší a brakovitější.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Cesta do práce. Již mě zdraví Ústřední archiv v celé své monumentální ošklivosti. Lidé mají velmi zkreslené představy o výběrových řízeních, Ústřední archiv je toho krásným příkladem. Vyhrála budova největší, nejdražší, nejošklivější a s nejdražším ročním provozem. Přesně podle zadání. Z této architektonické soutěže vzešly ještě jiné budovy, též skvosty moderní architektury, ale Ústřední archiv je z nich nejskvostnější. Má tlusté betonové zdi ale tenká jednovrstvá okna. Ta jižní pochopitelně bez vnějších žaluzií. A tak, jako je pro jadernou elektrárnu důležité netěsnící chlazení, je pro provoz archivu nutná klimatizace. <text:soft-page-break/>Papír musí být totiž uchován za stálé teploty a vlhkosti. A naše klimatizace - toť vrchol vzduchotechniky - za horkých letních dní vhání do budovy příjemně vyhřátý vzduch a za mrazivých zimních podvečerů chladný osvěžující vánek. Jedná se o budovu skrz naskrz pokrokovou - přestože byla postavena v době hlubokého komunismu, již obsahuje open space, v době zvyku pochopitelně nějak jako „kolektivní zóna“ nebo tak něco.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zasedl jsem ke svému pracovnímu stolu, čekala mě fůra práce a to doslova: Na kraji stolu byla vysokozdvižným vozíkem složena bedna plná dopisů na roztřídění. Dodnes nevím, jak se ty dopisy do archivu dostávaly, ale vždy v půli měsíce dorazila nová várka na roztřídění, katalogizaci a uskladnění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Začal jsem s tou mravenčí prací. Ještěže mám takovou holoubčí povahu, jinak bych to dělat nemohl. Ano, holoubčí povahu, jako ti holubi co pro Popelku třídili hrách a popel. Zajímalo by mě, kdo je ta naše archivní Popelka. Komu a k čemu to slouží, když si nechává zaarchivovat i reklamy, které lidé ze svých schránek obvykle vyhazují. Než se ale taková reklama může zaarchivovat, musí se jí vytvořit evidenční lístek. Na všechno máme číselníky a kódové tabulky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak třeba tohle - typická ukázka kategorie <text:span text:style-name="Emphasis">723b - milostný dopis anonymní</text:span>. Kolonka adresát - jakási Liška. Co je to za jméno? Á, to bude asi kategorie <text:span text:style-name="Emphasis">1995/66 - přezdívky udělené na základě podobnosti vzhledu</text:span>. Slečna bude asi zrzka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ne, že by milostné dopisy anonymní byly takové vzácnosti, chodí jich překvapivě hodně, ale převažuje kategorie 829g - upomínka na nezaplacené připojení k telekomunikační síti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rozezněla se siréna. Mimořádná událost je tady! Kolegové se lenivě zvedají a rozhlížejí, k odchodu se nemají. Nic člověka tak neotupí tolik jako třetí planý poplach v tom samém týdnu. Jednou tady uhoříme a budeme při tom v klidu sedět se sluchátky na uších.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Recepční na patře nic neví. Netuší co se děje v jiných patrech a mám-li být upřímný, ani o tom našem moc neví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A už se to všechno sune po schodech, celá budova. Rozespale a pomalu, jako při skutečném požáru. Jenom takhle při požárním poplachu člověk vidí všechny kolegy, tváře o nichž jsem předtím ani netušil. Třeba je mezi nimi i Perec. Ne, ale to ne. On je fantóm téhle budovy, zjevuje se jen v dopisech, telefonátech a podpisech pod oběžníky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Svůj život si prožiju v mezerách a přestávkách, jako je tato, říkám si když dav stojí ve vstupní hale a čeká na kolaps budovy. V přestávkách, mezerách, škvírách a autobusech, neboť v práci jsem vázán přísnou regulí a doma jsem, vlivem jisté časoprostorové anomálie nucen sdílet prostor se skladem civilní obrany a výběhem gaviálů. To, i fakt, že nemám čas nějak životu anachronisty patří. To je chronické.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nic se neděje, na šestce jen někdo pálil nějaké papíry.“ A tak mě čeká zase cesta nahoru. Výtahy nestíhají ten nápor cestujících vracejících se na svá pracoviště, tak jdu na schodiště.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na patře krmí recepční Martina masožravou rostlinu jakýmsi blanokřídlým hmyzem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">To je můj život v mezerách. V krabici s dopisy na stole skončil <text:span text:style-name="Emphasis">milostný dopis anonymní</text:span>, psaný mou rukou. Vrátil se zpět od adresátky. Pohlédl jsem na něj, poznal svůj výtvor a zařadil ho do archivu pod kategorii <text:span text:style-name="Emphasis">829g - upomínka na nezaplacené připojení k telekomunikační síti</text:span>.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Vyšlo v příloze časopisu Rozvědčík nazvané revolver.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="ohňová-povídka"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc238_2327645150"/>Ohňová povídka<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc238_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Ani ten červený baret, ani rudá rtěnka, ani havraní vlasy, ale oči. Oči barvy drahé kávy, těmi Markéta Bludowského uhranula. Detektiv se do těch očí rád díval, četl v nich jako v kávové sedlině a někdy uviděl takovou malou jiskřičku uplně dole na dně. To byla Markéta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V době Čarodějnic (a taky dlouho po tom) už spolu chodili. To byl ten správný výraz, protože to vystihovalo podstatu situace. Bývali spatřeni, jak spolu chodí po parcích, zastavují se na vyhlídkách, obědvají v resturacích, vyšlapávají nesčetné schody, které kopcovitý terén Města nabízel, a někdy došlo i na zmrzlinu nebo kino. Občas potkali někoho známého. Zatímco Markétu zdravili lidé z reklamek a věční studenti umění, detektiva spíše policisté a sem tam nějaká známá firma se smyslem pro humor. Občas si je někdo, kdo je znal blíže, dobíral poznámkami typu „Kdy se vezmete?“, ale brouka do hlavy jim nasadila až Bety - malou, ve své podstatě pouze ekonomickou otázkou: „Nechcete se sestěhovat do jednoho bytu?“ - „O tom jsme zatím nepřemýšleli,“ odpověděli téměř dvouhlasně a od té doby jim tato otázka vrtala hlavou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pravdou bylo to, že skoro polovinu času trávil detektiv u Markéty a tu druhou skoro polovinu času zase trávila Markéta u detektiva. Pravdou bylo i to, že platit dva nájmy je výrazně dražší, než platit jen jeden. Ale ani jednomu z nich se stěhovat nechtělo, na své byty a okolní čtvrtě si oba už příliš zvykli. Detektiv si nedovedl představit, jak by žil po tom, co tolik let trávil v bytě sám. Markéta měla pro změnu obavy, co by na stěhování řekla Bačkora - kočka, kterou bychom mohli nazvat Markétiným majetkem, kdyby se kočky daly označovat za majetek. Kočky totiž, stejně jako ženy, nejsou majetek, nýbrž vážený host v naší domácnosti. V tomto ohledu se pak kočky od žen liší jen jedním podstatným detailem - na katastru na ně odmítají napsat byt, třebaže jsou jeho skutečnými vlastníky ony. Co já už <text:soft-page-break/>viděl bytů, kde skutečným pánem bytu byla kočka. Ale to sem nepatří, náš příběh je totiž o ohni.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Byly Čarodějnice, pro mnoho lidí je to jen svátek velkého ohně, pro hasiče je to jedna ze sézón a pro latentní pyromany a skautské vedoucí je to požehnání - mohou ukojit své ohnivé choutky. A pyromani se činili na obou březích řeky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bludowský s Markétou kráčeli ulicí, která se „Na Vyhlídce“ nejmenovala bez důvodu. Byl z ní postupně výhled na skoro celé město. Zastavovali se. Markéta pořizovala dálkovým objektivem snímky města s hořícími vatrami. Pozdravil je nějaký známý, akorát nevěděli, kdo z nich ho vlastně zná. Vypadal jako recidivista, ale stejně dobře to mohl být i prokletý básník. Ona ta hranice není někdy jasná, některé zločiny vypadají jako umělecká díla a některá umělecká díla jsou bezpochyby zločiny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Popošli. Markéta ostřila na jednu hranici dole pod skálou a detektiv se zasnil: „Kde jsou ty časy, kdy po požáru lehlo popelem celé město? Dnes máme azbestové příčky, požární hlásiče, hasičský sbor a když už něco hoří, tak se z toho nakonec vždycky vyklube vadná elektroinstalace. No i když…“ A temně se usmál.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv totiž trpěl takovou úchylkou z povolání. Stejně jako železničáři leckdy fotografují lokomotivy, nadšencům do bunkrů voní beton, tak měl detektiv rád promyšlené dokonalé zločiny, takové ty, co se dějí jen v kriminálních komediích. Bohužel (nebo bohudík) se potýkal jen se zločiny, které páchali zoufalci, diletanti a lidé, kteří se obvykle označují slovem svině, ačkoliv to více než ty lidi uráží dotyčnou černou zvěř.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No i když…“ pokračoval detektiv. „I když představ si, že právě tady u vás na Větrné hůrce prý řádí pyroman. Počkej, až dorazíme domů, tak ti to přečtu.“ - Markéta odložila fotoaparát a podívala se na detektiva: „Mě se náhodou oheň líbí. Uklidňuje mě,“ řekla a tajemně se usmála. To byla druhá věc, která na detektiva působila přímo jako kouzlo - <text:soft-page-break/>široká škála Markétiných šklebů a úsměvů, jeden neodolatelnější než druhý.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Došli k hranici. Čarodějnice z Větrné hůrky už hořela mocným plamenem. Dorazili asi všichni, které detektiv čekal: Děti, důchodci i puberťáci, pro které byly Čarodějnice jenom další záminkou k alkoholismu. Do hranice přikládal člověk, který sám vypadal jako čert. Detektiv koukal na ten pohanský svátek. Tohle nemělo s Kristovým učením nic společného, šlo jen o ty ohně. Jako v dobách, kdy v tomto údolí nebylo žádné město, žádný hrad, žádný klášter ani kostely, jen údolní osada na křížovatce cest místního významu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Oheň hřál do tváří. Detektiv vzal Markétu za ruku a byl překvapen. Zatímco předtím na procházce měla ruce studené, nyní u ohně skoro hořela. Jako nějaký salamandr.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Z ohně lítaly jiskry a děti v davu zlobily. Nějaký lehce opilý člověk odkudsi zlehoučka řval. Vzduch byl docela studený, studená fronta se činila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chvíli pozorovali, jak se čarodějnice mění z dřevěné figury na oxidy uhlíku a kupu popela a pak pokračovali směrem domů. Přesněji řečeno k Markétě domů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když vstoupili dovnitř, Markéta se odebrala k oknu pustit dovnitř Bačkoru a detektiv začal něco hledat ve své brašně. Pak vítězoslavně vytáhl jakýsi výtisk. Byla to diplomová práce jedné studentky kriminalistiky nazvaná „Statistické zkoumání výskytů požárů v Hlubočici“, u které detektiv dělal poradce jako člověk, který podezřele často hraje hry s ohněm.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Tady to je,“ zahlásil a začal citovat: „…od roku 2010 vykazuje anomální výskyt požárů také čtvrť Větrná hůrka. Zajímavé na tomto případu jsou dvě věci: Zaprvé to, že většina těchto požárů vznikla bez cizího zavinění. Zadruhé to, že se těžiště požárů zřejmě přesunulo od náměstí Pařížské komuny. Za typické zástupce této série lze považovat požár trafostanice Na Vinici z 1.5.2011 či požár kůlny na dvoře č.p. 23 v ulici Na Vyhlídce…“ - Markéta se při poslechu seznamu požárů zarazila a sklopila zrak. „Ten žhář <text:soft-page-break/>jsem možná já,“ řekla potichu. - „Nesmysl, vždyť jsem četl bez cizího zavinění,“ odporoval detektiv. - „No právě,“ začala Markéta a najednou její oči místo detektiva zajímalo více rovnání korálků. „Když se rozčílím, nebo jsem rozrušená, občas se stane, že něco v mém okolí chytne. Je to něco jako samovznícení. Já sama na to nemám žádný vliv, akorát jsem po tom mnohem klidnější.“ - „To máš skutečně ohnivou povahu,“ přitakal ironicky. - „Ne, vážně - dávej si na mě pozor,“ řekla a usmála se zlověstným, ale obzvláště neodolatelným způsobem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Otočila se zpátky na detektiva: „Prvního května 2011 jsem byla hodně smutná, stala se taková ošklivá věc. To by na požár trafa klidně mohlo stačit. A ta kůlna v čísle 23 je přímo támhle na dvoře,“ řekla a vedla detektiva k oknu. „Taky zlý den,“ dodala. Mluvila vážně, tak detektiv zkoprněl: „Jak dlouho už tohle máš?“ - „Asi odjakživa. Víš o té vyhořelé školce? Já tam u toho byla…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv byl v rozpacích. Nevěděl, jak se na takovéhle přiznání má reagovat, tím spíše, že přišlo od Markéty. Dvě vteřiny přemýšlel a pak se zeptal: „Řekla si to někomu?“ - „Jednou jsem to řekla Valérii, ale nevěřila mi. Říkala něco o zákonu velkých čísel.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mezitím si detektiv všiml, že mu tašku očichává kočka. „Fuj, Bačkoro!“ Okřikl jí a sebral tašku. Markéta si posadila kočku na rameno a začala ji hladit.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A teď si nešťastná a nebo smutná?“ otázal se jí. Markéta položila kočku na zem: „Už dlouho ne,“ usmála se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ten večer už pili jen víno, oheň nevzali do úst. V koutě místnosti vyspávala kočka Bačkora, u stolu seděl detektiv Bludowský a naproti němu žena s ohnivou povahou, kávovýma očima, havraními vlasy a vraním jménem - Markéta Vranská. Taková ona byla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ten večer na Větrné hůrce nehořelo, nebyl k tomu důvod. Akorát jeden muž nemohl usnout. Přemítal u které pojišťovny si má nechat pojistit byt proti požáru, pro případ, že by se někdy nepohodl se svou milou. Potom mu došlo, že samovznícení považuje většina pojišťoven za zásah <text:soft-page-break/>vyšší moci a tudíž škody tím způsobené neproplácí. Zaplašil ty černé myšlenky a připoměl si jedno z přísloví, které měla tolik v oblibě jedna jeho třídní na základce. Začinalo to nějak jako: Vrána k vráně sedá…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">FINIS</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Věnováno Viktoru Farkasovi.</text:p>
   <text:p text:style-name="P4"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="markéta-slaví-vánoce"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc240_2327645150"/>Markéta slaví Vánoce<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc240_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Sedl si do tramvaje. Ta se rozjela a detektivovi jako by v tu chvíli někdo strhl pásku z očí – zíral skrz okno na ujíždějící město, jako kdyby ho viděl poprvé. Překvapilo ho, kolik je ve městě Vánoc. Kolik je všude betlémů, světelných řetězů a Santa Klausů. Zíral na tu spoušť a tramvaj ho vezla domů do Podhradí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">O hodinu později stál detektiv Jakub Bludowský v kuchyni Markéty Vranské. Kdesi v hloubi její trouby někde v elektroinstalaci přeskočila jiskra, zárodek budoucí katastrofy. Zatím se ale nic nedělo. Ti dva, co stáli u trouby, si povídali.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ostatní o nich říkali, že spolu chodí, ale mnohem přesnější by bylo říct, že jim spolu bylo dobře. Bylo jim spolu dobře, ať si povídali o čem chtěli. Vlastně si ani povídat nemuseli, bylo jim dobře, i když mlčeli. Bylo jim dobře, když jedli, když spali, když se spolu koukali na film nebo se procházeli po tom nesčetném množství schodů a parků, co město nabízelo. Nežili spolu v jednom bytě, vlastně ani nevěděli, jak tomu vztahu říkat, bylo jim jen spolu zkrátka a dobře dobře.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak tam stáli u trouby a povídali si o Vánocích. O tom, jak tyto svátky slavili jako děti a jak je slavili doposud, než se potkali. Povídali si a v troubě mezitím začínala hořet elektroinstalace.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv ani netušil, jak moc se Markéta obětuje. Nepekla, protože vždycky, když pekla, tak hořelo. Dnes ale udělala výjimku, protože tu byl ON. Opravdu toužila po tom, užít si s ním krásné Vánoce, se vším, co k tomu patřilo, včetně cukroví. A tak překonala svůj strach z trouby a vnesla do života tu vůni cukroví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Povídali si a bylo jim dobře. Celá ta situace vypadala jak z příručky „Jak si vytvořit harmonický vztah“, a tak Markétě blesklo hlavou, že se teď musí něco zákonitě pokazit. Ani nestačila tu myšlenku dokončit a něco se pokazilo – <text:soft-page-break/>detektivovi zazvonil služební mobil, to byla vždy nějaká pohroma.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Kašpárkův most postavili v osmdesátých letech s dobrou vírou, že odkloní dopravu z centra města. Ve skutečnosti ji spíše přikláněl, ale jinak sloužil tak, jak měl. Jeho dobrý kilometr betonové délky překlenoval území, kde v podstatě nic nebylo. Na jednom břehu pískovna, pak řeka a její slepá ramena a pak zase nějaký zarostlý břeh. Most byl stranou od města, a tak na něm, když po něm detektiv v hlídkovém voze projel, nebylo ani živáčka, ba ani motorové vozidlo byste tam nepotkali. Byla už noc a bledé měsíční světlo osvětlovalo mlhu, která pomalu plynula po proudu řeky. Celá ta scenérie vypadala jak z nějaké béčkové detektivky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zato pod mostem bylo útulno. Teda – bylo by, kdyby tam nebyla mrtvola, u ní soudní lékař se svými asistenty a polovina oddělení vražd Markétovské policie. Tedy – to oddělení ve skutečnosti tvoří jen dva muži. Jeden z nich – Jan Waldfrucht – už byl na místě a ze své pozice šéfa oddělení vražd komandoval policejního fotografa. Když pak přišla druhá polovina oddělení – již zmíněný Jakub Bludowský, pozdravili se. – „Kohopak to tu máme?“ – „Podívej se sám.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Uprostřed hromady černých plastových pytlů ležela mrtvola muže. Byl nepochybně zastřelen a s velkou pravděpodobností byl sem pod most převezen spolu s tím harampádím v černém plastu. Bludowský znal tvář toho muže – byl to lobbista Janda, jehož jméno skloňovaly poslední týden všechny hlubočické deníky v souvislostí s korupcí při výběrových řízeních na nákup policejních vysílaček. – „No to nám Ježíšek nadělil pěknej dáreček“, odcedil Bludowský.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p"><text:s/>Toho večera měla Markéta návštěvu. Teda přesněji řečeno – slovo „návštěva“ bylo eufemismus pro „zásah protipožárního sboru“. Hasiči si sbalili své věci, nastartovali a vyjeli k hořícímu stromečku na sídlišti Jih. Markéta <text:soft-page-break/>osaměla se spáleným cukrovím, vyhořelou troubou a kuchyní, která teď nejvíc ze všeho připomínala středověkou černou kuchyni. Do očí se jí pomalu draly slzy – takhle si Vánoce rozhodně nepředstavovala. Vyhořela, a to doslova. Zůstala v bytě sama s oxidem uhelnatým, zatímco její Jakub někde dělal společnost mrtvole.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zapípal mobil, přišla od něj SMS: „<text:span text:style-name="Emphasis">Dnes vecer uz nedorazim. Mame toho plno. J.</text:span>“ A bylo po Vánocích.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta ještě zkoušela zahnat chmury televizí, ale na každém kanále bežela nějaká šťastná rodinka nebo alespoň pohádka nebo reklama pro šťastnou rodinku. A nešťastný člověk nevydrží pohled na štěstí, a tak se Markéta zvedla, obula a oblékla a vyrazila ven. Kráčela ulicí Na Vyhlídce, ale ani tady nemohla uniknout rodinnému štěstí. Ze všech oken na ni koukaly šťastné dětské tváře, všude byly koledy, stromečky a dárky, nebo alespoň reklama na ně. Markétě právě došlo, že patří mezi ztracené existence. Ano, ztracené existence.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Ulice U Vinného lisu má alkohol už zkrátka v názvu, zřejmě proto v ní sídlí několik legendárních hospod. Jednou z nich je nonstop Ztracená existence. A když říkám nonstop, myslím opravdu nonstop. Ztracená existence nebyla zavřená ani na Štědrý den. Ale má to svou logiku – i v tento den je ve městě dost ztracených existencí, které potřebují svůj alkoholický azyl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Filip Navara seděl u baru v Ztracené existenci a přemítal. Celníci kontrolují přibližně každé sté auto. No, to by bylo. Tak proč sakra třikrát po sobě kontrolovali právě auto převážející jeho zboží? Pokaždé si na převoz toho auta narvaného drogami najal jinou odtahovku, platil pokaždé jiný bílý kůň. Přece nemůže mít takovou smůlu?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Konstantin, jeho odběratel, už z toho byl docela nervózní a chtěl zpět svou zálohu za zboží. Filipa se zmocnila paranoia, některý z jeho lidí musí být práskač. No to byla situace!</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Ostatní zákaznící nonstopu neměli tak chmurnou náladu jako Filip. Slavili Vánoce, což ve Ztracené existenci znamenalo každou celou hodinu jeden jabčák zdarma. Filipa zaujala jedna slečna u stolu pod hodinama. Měla oříškově hnědé oči a vlasy… no… znáte to, taková ta barva mezi blonďatou a tmavou, špatně se to popisuje. Hezky se smála a uměla pít pivo. Prostě ten typ holky, co vás zaujme, když vstoupíte do baru. Asi to byla cizinka, čemuž nasvědčovalo i to, že měla přes židli přehozenou tašku s tajuplným nápisem <text:span text:style-name="Source_20_Text">PILSEN 2015</text:span>. Filip by se s ní býval dal do řeči, ale ta slečna měla pro něj jednu zásadní vadu – společnost.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kouknul se po místnosti a v tu chvíli dovnitř vstoupila Markéta. Šla rovnou k baru a objednala si „něco ostřejšího“. Filip se na ni podíval – vypadala zklamaně a osaměle, ano, ta přišla právě pro něho.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Můžu si přisednout?“ oslovil ji drze. Chvíli si ho měřila a pak odpověděla: „Jistě.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">„Pozor na hlavu!“ – Detektivové procházeli stavbou. Oba byli utahaní a vymrzlí, tak Waldfrucht navrhl, že ještě zajdou k němu domů na čaj a večeři.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ta stavba, kterou právě procházeli, byl právě Waldfruchtův dům, který koupil kousek za městem ve vesnici Kouty a teď se ho snažil zrekonstruovat. Některé části domu tedy zbořil a pak v podstatě postavil znova. Všude byly prkna, lešení a cihly. Bludowský už tam jednou byl, ale nic uvnitř domu díky té stavební činnosti nepoznával. „Tak, a tady už to znáš,“ řekl Waldfrucht a otevřel dveře do kuchyně. Kuchyň, narozdíl od zbytku domu, nepodlehla za oběť přestavbě a zůstávala tak, jak si ji Bludowský pamatoval.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektivové tam spolu moc nemluvili, řešili jen takové ty organizační věci ve stylu „Dáš si kafe?“ – „Jo, díky.“ Neměli si moc o čem povídat, nechtěli totiž vytahovat případ. Waldfrucht zapnul kávovar a šel ohřívat polívku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Zvuk kávovaru probudil Waldfruchtovu přítelkyni Bety, a tak sešla po schodech z půdy, kde spala, do kuchyně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Už jsi zpátky? Co jste měli?“ otázala se rozespale Waldfruchta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Klienta…,“ řekl pochmurně. Klient byl eufemismus pro mrtvolu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bety se otočila na Bludowského, pozdravila ho a otočila se na hodiny. „Nechce tu Jakub přespat, ať nemusí teď v noci domů?“ zeptala se. Oba detektivové mlčky přikývli, a tak se Bety odebrala nahoru pro nějakou tu přikrývku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když pak sešla, nandával Waldfrucht polívku. — „Jak jsi oslavil Vánoce, Jakube?“ ptala se Bety. — „S Markétou u ní doma. Pekli jsme cukroví, než nám to zkazil ten… klient…,“ odpověděl ironicky Bludowský. — „To chápu, nám taky zkazil večer,“ odpověděla smutně Bety.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bety byla zřejmě nejchápavější člověk z celého města, ale mrtvola na Štědrý večer byla moc i na ni.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Existuje několik témat, u nichž skončí jakákoliv diskuze. Jedním z těchto věčných témat jsou drogy. Diskuze se k nim může dostat odkudkoliv a spolehlivě u nich skončí. To pak jen nevěříte, kolik je ve vašem okolí uživatelů a dealerů drog. Markéta rovněž nevěřila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Takže přes bílýho koně založíte firmu…“ vysvětloval Filip Navara svůj postup. „Koupíte na ni auto, třebas vrak, a to auto pak necháte odtahovkou převýst do Španělska.“ — „Jo, to znám.“ řekla Markéta. — „Tam to auto vyložíte na smluveném parkovišti a váš odběratel si tam pak to auto vyzvedne.“ vysvětloval Filip dál. Napil se jabčáku a pokračoval: „To auto může bejt plně narvaný drogama. Pravděpodobnost, že budou kontrolovat odtahovku, je malá a když už — tak jen přijdete o zboží, protože to auto převáží normální přepravní firma, co o ničem neví.“ — „Jop, to znám.“ řekla zase Markéta. Filip se napil jabčáku, chtěl pokračovat, ale zarazil se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Počkat, jak to ta holka může znát? Pašovala snad ona něco někdy po Schengenským prostoru nebo co jako? Napil <text:soft-page-break/>se ještě jednou (to na kuráž) a zeptal se: „Jak to můžeš znát?“ — „Můj přítel je kriminalista, vypráví mi občas, jak to u nich v práci chodí…“ odpověděla upřímně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Filip Navara oněměl. Nejenom, že tady hučí do zadané holky, ale jak zadané! Zadané s kriminalistou!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Co když i ona bude vyprávět, jak to tady v baru chodí? Filip se ještě jednou napil jabčáku a hořce dodal: „Tak to je taky z oboru….“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv Bludowský ležel na gauči přikrytý dekou a četl si něco z displeje mobilu. Kolem něj prošla Bety a s výrazem vlídné hostitelky se ho ptala: „Není ti zima? Stačí ti tahle deka?“ — „Stačí, jo, díky.“ — „Tak dobrou noc,“ rozloučila se a odebrala se po schodech nahoru do svých komnat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Dobrou,“ řekl za ní Bludowský, a zůstal tak v pokoji sám. Čaj ho sice zahřál, ale taky ho probudil, a on tak nemohl usnout. Ležel a snažil se unavit čtením. Přemítal, proč je na světě tolik zločinu, proč už bůhvíkolikáté Vánoce nemohl oslavit jako normální člověk.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chtěl ty chmury zahnat čtením, ale ani na internetu Vánocím neunikl. Na každém zpravodajském serveru byly Vánoce nebo zavražděný lobbista, někdy i obojí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zavřel internet a začal hledat v kontaktech.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Když Markéta dorazila domů, zula si boty, sundala kabát a šla do koupelny. Tam načapala kočku, která spala v koši na prádlo. Už zase, potvora jedna!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyhnala kočku, umyla si ruce, vypláchla ústa a chvíli na sebe zírala do zrcadla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Hlavou se jí honila spousta myšlenek. Proč je na světě tolik zločinu? Proč s NÍM nemohla v klidu oslavit Vánoce?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přešla do kuchyně a tam si postavila na čaj.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vytáhla mobilní telefon. Přemýšlela, že Jakubovi zavolá. Ne, nezavolá, třeba má ještě vyšetřování…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak mu napíše. Ale co mu má napsat? Že zapíjela Vánoce s pašerákem drog ve Ztracené existenci? Ne, to ne!</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Pomalu se jí začínaly mlžit oči slzami, když tu se ozvalo zamňoukání telefonu, přišla jí SMS.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„<text:span text:style-name="Emphasis">Mam te rad, Marketko. Jsi moje svetlo v tyhle tme. Jsi moje betlemska hvezda. Vanoce oslavime jindy. Jakub.</text:span>“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ukápla jí slza, ale už nebyla smutná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">A tak Markéta slaví Vánoce – s třídenním zpožděním.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">конец фильма</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="oko-potvora"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc242_2327645150"/>Oko potvora<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc242_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Ten teleobjektiv mi neříkal pane moc dlouho. Koupil jsem ho od jednoho Poláka a pravděpodobně byl kradený, stejně jako foťák k němu. Ale čert vem Poláka. Ten teleobjektiv byl totiž poslední součástí mého plánu. Tou první byly klíče. Klíče? Ano, klíče. Ty nebyly kradený. Půjčil mi je Konstantin, Rus žijící v Praze, programátor a jeden z asi pěti mých fanoušků. Seznámili jsme se na nějaké literárně-alkoholické akci. S jeho bytem jsem se seznámil asi o půl roku později po jiné, podobně laděné akci. Tehdy jsme u něj v bytě skončili čtyři - Kosťa, já, jeden náš společný známý a jedna mladá písničkářka. Byt to byl pěkný, ale jediný já jsem jeho krásy dokázal ocenit docela: „Kosťo, vždyť ty ani nevíš, co máš za okny,“ řekl jsem mu, když jsem si poprvé uvědomil, v kterém že to domě jsem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Všechno to začalo asi před rokem. Alice se mi tehdá mezi řečí zmínila, že občas taky postojí nahá před otevřeným oknem do dvora. Před oknem, kde vlastně ani záclony nemá. To mě tak trochu zaujalo: „A kde že to vlastně bydlíš?“ řekl jsem v napůl v žertu, předtím jsme se totiž bavili o jejím právě proběhlém stěhování. „U nás v Karlíně totiž máme obchod s hvězdářskými dalekohledy, že bych si pronajal byt naproti.“ - Napsala mi adresu a dodala: „Ale naproti jsou nejdražší byty v Praze, tam moc nepochodíš.“ A po půl roce jsem v tom nejdražším bytě v Praze stál a pozoroval Alici, jak se za oknem převlíká. Tu Alici, do které jsem se asi třikrát neúspěšně zamiloval. Třikrát nebo čtyřikrát. A tehdy se v mé hlavě poprvé objevil teleobjektiv. Na svůj čas si ale musel dalšího půl roku počkat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Svůj plán jsem mezitím vypiloval k dokonalosti. Pořídil jsem si techniku a naučil jsem se s ní fotit. Trénoval jsem na pohledech do kabin jeřábů a fotografiích vodních ptáků pořízených přes řeku. A když pak jednou Konstantin odjížděl na víkend pryč, zeptal jsem se ho, zda by mi nepůjčil byt. Řekl jsem mu, že jdu fotit s jednou slečnou. To, že ona nebude fotit tak úplně dobrovolně jsem už radši <text:soft-page-break/>nevysvětloval. A zatímco si Konstantin lehkomyslně létal na větroni někde v jižním Maďarsku, já jsem se stal pánem jeho bytu. Válel jsem se na jeho gauči, sledoval jsem na jeho plazmovém televizoru Discovery channel. Občas jsem přišel k oknu, ale na to jsem měl smůlu. Alice zkrátka o tomhle víkendu nebyla doma.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak jsem promarnil víkend a štěstí se na mě usmálo až v Neděli večer. Alice se vrátila z nějaké túry. Odložila si krosnu a začala vybalovat věci. Zaujal jsem palebné postavení a zapnul fotoaparát. Alice nesla ručníky a zpátky se vracela s nějakou taškou. Večeřela v kuchyni. Já jsem stál nalepený na okně a začal jsem být celkem nervózní, teprve teď jsem si začal uvědomovat, co vlastně dělám. Alice dojedla, napila se a já si uvědomil, že mám taky žízeň. Šel jsem se napít vody do kuchyně. Když jsem se vrátil, přiložil jsem foťák na sklo a podíval se do hledáčku, strnul jsem. Alice se totiž právě svlíkala, byť zády k oknu. Cvak. Cvak. Položila zbývající kusy oblečení a zmizela v koupelně. Na pohovce leželo všechno její oblečení a telefon. Alice zatím byla ve vaně nebo ve sprše, každopádně docela mokrá, až jsem z té představy taky potřeboval studenou sprchu. Pak. Pak přišla další chvíle mého plánu. Trochu si jí přivábim zpět a vzal jsem do ruky mobilní telefon. Vytočil jsem její číslo. Telefon jí zvonil v kuchyni a nikdo ho nebral. Ale já jsem byl neoblomný. Telefon v kuchyni zvonil a zvonil. Pokaždé, když vytáčení skončilo, volal jsem znova. Telefon jsem měl položený na parapetu a nastavený na hlasitý odposlech. To abych měl volné ruce pro foťák, až přijde. A přišla. V ručníku. Vzala telefon: „Haló?“ - „Haló, tady Štěpán.“ - „Jé. Ahoj, Štěpáne, co jsi chtěl?“ - „Chtěl jsem tě vidět,“ řekl jsem upřímně. Zvedla ruku, aby si vyhrnula vlasy padající do obličeje. A jak zvedla ruku, ručník po ní skouzl dolů a ona zůstala nahá. Jako v nějakém erotickém béčku. Cvak. Cvak. „Já teď ale nemám moc času… I když… Ve čtvrtek by to možná šlo,“ pravila do telefonu. - „Jo, čtvrtek mi vyhovuje.“ - „A co, že sis na mě tak vzpomněl?“ dotázala se a udělala při tom moc hezké gesto. Cvak. „Ani nevím, <text:soft-page-break/>prostě jsem si na tebe vzpomněl. Fotil jsem dnes kachny…“ - „Kachny?“ - „Jo. Kachny. V ten čtvrtek zase večer?“ - „Jo, večer. Drž mi dopoledne palce, mám zkoušku z mostních konstrukcí,“ řekla. - „Jo, budu. Tak se uvidíme ve čtvrtek“ - „Jojo, ahoj.“ zavěsila. Položila telefon a sklonila se pro ručník. Cvak.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak už jsem opouštěl Konstantinův byt. Cestu domů jsem trávil v opojném pocitu kasaře, kterému se podařilo vyloupit Národní banku. Doma jsem pak těch šest fotografií prohlížel jako ukradené diamanty, jako zcizenou Monu Lisu, jako zfalšované obrazy starých mistrů. Taková čistá nevinná krása! Žádná lascivní gesta, jako na pornofotkách, jen jedna nahá telefonující dívka za oknem. Ano, to byla Alice. Ta Alice, do které jsem se asi čtyřikrát neúspěšně zamiloval. A teď vážně hrozilo, že to bude po pátý. UÁÁÁÁÁÁÁÁÁ… Alice! Bylo mi z toho úplně horko a tak jsem se šel napít trochu vody. A jak jsem pil vodu, došlo mi, že můj plán má podstatnou trhlinu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mám fotky, ale nepoložil jsem si doposud tu nerudovskou otázku: Kam s nimi? První, co mě tak trochu instinktivně napadlo, bylo poslat je Alici. Klasický blackmailing. Ale proč? Jedinou věcí, co jsem mohl po Alici chtít, totiž aby si mě začala víc všímat, jsem si nemohl takhle snadno vynutit. Její zájem by pak nebyl upřímný a byl by to v podstatě trestný čin. Poslat ty fotky a nic nechtít? Tím bych akorát zlomil její důvěru. Ze stejného důvodu padla i myšlenka na zveřejnění, přestože by ty fotky mohly rovnou do galerie. Do galerie? Ano, mohl bych si je nechat vytisknout. Pak jsem si ale představil, jak by se tvářila ta zrzka z fotolabu. Do toho, co je na fotkách, by jí sice nemělo nic být, ale akty se přece jen nefotí teleobjektivem přes dvůr. Tohle taky nepůjde. Škoda, nad krbem na chatě by se to vyjímalo. A pak mi to došlo. Náhle bylo jasné, že s tím můžu udělat jen jednu jedinou věc. Označil jsem těch šest souborů a stiskl tlačítko DELETE. „Chcete tyto soubory (6) přesunout do koše?“ - „Ano.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>A pak přišel Čtvrtek a návštěva u Alice. Bavili jsme se o mostech a kachnách. A pak, po nějaké pauze, jsem si dovolil nadhodit jiné téma: „Co bys tomu řekla, kdybych získal tvoje nahý fotky?“ - „A jak jako?“ řekla s úsměvem. - „Třeba bych si půjčil klíče támhle od toho bytu…“ ukázal jsem přes dvůr na okna Konstantinova bytu. „Tam bych si počkal s foťákem až půjdeš do koupelny a pak bych ti zavolal. Ty bys vyšla, zvedla telefon a během hovoru by z tebe spadl ručník a ty bys zůstala před oknem dočista nahá… Záclony nemáš,“ usmál jsem se. Bylo vidět, že zbledla: „A co bys… s takovejma fotkama dělal?“ - „To je snad jasný? Smazal je. Co jinýho bych s nima měl dělat? V naší společnosti je to pořád kompromitující materiál… A přitom - kdo z nás se rodí oblečený?“ odvrátil jsem řeč na filozofickou kolej.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Kousek na jih od Prahy leží malebná vesnice Hradišťko. A v ní, nadohled od Štěchovické přehrady, mimo letecké koridory a vysoko nad záplavovou oblastí, jsou budovy Národního filmového archivu. V těchto budovách je v kontrolované teplotě a vlhkosti uchováváno české kulturní dědictví. A někde tam, mezi doprovodnými materiály k filmu Valerie a týden divů je jedno nenápadné DVD. Je na něm jedinná složka a v ní šest fotografií. Vylovil jsem je z virtuálního koše, vypálil a propašoval do archivu. Na památku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Oko je potvora a má hlad. A fotka se snadno okouká, ne tak živá Alice.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V archivu, mimo záznam katalogů, jsou ty fotky v bezpečí. Nikdo, kromě mě, je ještě neviděl. Vlastně se tedy nic nestalo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nebo přece jen.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na jednom okně na Vinohradech se objevily nové závěsy. Pomáhal jsem je vybrat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Poděkování si zaslouží: Alfred Hitchcock, Brian De Palma, Pavel Bušta ale především slečna Áňa.</text:p>
   <text:h text:style-name="h2" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="vysoké-umění-nízkého-titulku"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc244_2327645150"/>Vysoké umění nízkého titulku<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc244_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>V té době, když jsem objevil revizní přístup na střechu, začalo zlaté období dlouhých kuřáckých dýchánků na střeše budovy. Pod nohama mi jako včelí úl bzučela redakce NKP, jednoho z nejvýznamnějších mediálních domů v zemi. Společnost mi tam nahoře dělala klimatizační jednotka sousedního předraženého bufetu a já se kochal výhledem do okolní čtvrtě, která pomalu, ale jistě podléhala gentrifikaci.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sestupy už tak slavné nebyly. „Sháněl se po tobě nejvyšší, čeká na tebe v zasedačce“, vylekal mě kolega.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když si vás totiž do zasedačky zavolá šéf, kterého už jste dlouho neviděli, můžete dát krk na to, že je něco špatně. A když se vás pak zeptá: „Tak jak se vám u nás líbí, pane Potápka?“ Stane se ubíjející práce náhle zajímavou, odporné prostředí originálně řešeným a banda amatérů sehraným týmem profesionálů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Mám pro vás novou pracovní náplň, pane Potápka,“ začal šéf. „Budete dělat editora titulků na našem webu, budete procházet staré články a vymýšlet pro ně nové, chytlavější titulky.“ - „Ale… ale… já pro to nemám kvalifikaci. Vždyť já píšu ekonomické analýzy…“ - „Naopak. jste pro tu práci ten nejlepší kandidát. Víme o vás, že jste za studií psal surrealistické básně. A to se vám teď bude hodit.“ - Zalapal jsem po dechu. Tušil jsem, že je vedení redakce velmi informovaná sebranka, ale až takhle?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To byla jen mladická nerozvážnost,“ pokusil jsem se oponovat, ale šéf nereagoval. Měl jsem pocit, že se právě moje pracovní místo změnilo v houpačku a ta se začala povážlivě houpat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Šéf se nadechl: „Víte co je, pane Potápka, účelem novin?“ - „No… O… Objektivně informovat čtenáře a zasvěceně komentovat aktuální dění?“ Vykoktal jsem naučenou definici. - „Hm? Omyl! To už dávno neplatí!“ opravil mě šéf a pokračoval: „Účelem novin je především uspokojit poptávku inzerentů. A k tomu potřebujeme především co?“ - „Hm… kvalitní obsah?“ zkusil jsem. - „Sakra, chlape, na kvalitní obsah vám sere pes! Potřebujeme především <text:soft-page-break/>čtenost. A na čtenost jsou potřeba především chytlavé titulky a ilustrační obrázky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na vaše ekonomické analýzy nemají dnešní internetoví čtenáři ani čas, ani pozornost. Většina si jich stejně čte během pracovní doby. No a ti zbylí se zas jen na něco proklikli z facebooku. Sex, drogy a celebrity - to teď frčí a ne nějaké ekonomické analýzy,“ řekl šéf a potom odkryl karty.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tedy - jen jednu kartu: „Tady jsem vám pro usnadnění vypsal různé chytlavé titulky z webu. Projděte si to a zkuste mi vymyslet pět příkladů, jak přejmenovat nějaké články z našeho archivu. Původní název, nový název a odkaz na článek. A do zítřejšího poledne to chci mít v mailu.“ - „Jistě, pane šéfredaktore,“ řekl jsem a převzal si papír.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Šéfredaktor se významně podíval na hodinky: „No… A já půjdu… Těšilo mě, pane Potápka, a doufám, že se vám i nadále bude u nás líbit.“ řekl šéf na rozloučenou a já v tom cítil na můj vkus moc sarkasmu. „Nashledanou,“ odpověděl jsem a snažil jsem se, aby to neznělo špatně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Šéf zmizel ve víru vyššího managmentu a já zůstal v zasedačce sám s chytlavými titulky: „Za výhružky bombovými útoky půjde vozíčkář sedět… Strážníci honili onanistu na Vinohradech… Stromy zabijáci u silnic si vybrali další oběť… Zdrogovaná žena hodila po policistech nosála…“ A nakonec to nejzáhadnější, z nějakého herního magazínu: „Co skrývá v kalhotách Agent Mlíčňák? Myš ale i motorovou pilu.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak tohle chtělo hodně čerstvého vzduchu. Nejen vzduchu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pro tyhle případy jsem měl v tašce malý alobalový balíček a v něm zelený list.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vylezl jsem na střechu a o chvíli později provoněla předražený bufet ta důvěrně známá vůně. To jsem foukl kouř do klimatizační jednotky Junkers.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vzpomínal jsem na všechny ty dobré chvíle, co jsem v redakci zažil. Na to, jak mi jako elévovi otiskli první článek. Na první sólokachnu, kterou jsem objevil. Na to, jak k nám <text:soft-page-break/>do newsroomu vlétla sýkorka. Držela se u stropních nosníků, odkud házela bobky na naše články, na politiky, na světovou ekonomickou krizi, módní trendy i investiční bubliny. V našem nespravedlivém světě zůstávala jedině sýkorka spravedlivá - srala stejně na Amíky i na Rusy, stejně jako na rozhovor s Tomášem Klusem. Správa budovy s ní měla spoustu potíží. Přivolaná odchytová služba ji nedokázala v té velké hale najít a odlovit, vlastně ani nechápu, jak jí z budovy nakonec dostali.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vzpomínal jsem na onu snídani se slečnou Terezou na Lynchově náměstí. Polil jsem se kafem a připadal jsem si jako hrdina filmu s Pierrem Richardem. Vyprávěla mi, jak ze sestřenice na Drážním úřadě získávala nějaké informace pro článek o proběhlém železničním neštěstí, a já jí zas říkal něco o teorii katastrof.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jenomže dobrých chvil ubývalo, jak přibývalo stupidních článků na našem webu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tohle nebylo proč jsem tady a mikrovlný spoj na střeše mi vypaloval díru do hlavy. Já, student statistiky a ekonomie, jsem chtěl prostřednictvím svých článků šířit osvětu a finanční gramotnost mezi prostý lid a ne pomáhat s přeměnou Dobrého hospodáře na další bulvární plátek.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sestoupil jsem po žebříku. Zavřel za sebou poklop s nápisem „Vstup zakázán!“ a odebral se ke svému počítači. Otevřel jsem emailového klienta a začal psát výpověď. Nazval jsem to „Vysoké umění nízkého titulku“.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Začínalo to slovy: V té době, když jsem objevil revizní přístup na střechu, začalo zlaté období dlouhých kuřáckých dýchánků na střeše budovy. Pod nohama mi jako včelí úl bzučela redakce NKP, jednoho z nejvýznamnějších mediálních domů v zemi. Společnost mi tam nahoře dělala klimatizační jednotka sousedního předraženého bufetu a já se kochal výhledem do okolní čtvrtě, která pomalu, ale jistě podléhala gentrifikaci…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="večírek"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc246_2327645150"/>Večírek<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc246_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Proč všechny hezký holky bydlej tak daleko?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">To se pak člověk snadno přistihne, jak míří někam do Walbrzychu, Českých Budějovic nebo Zásmuk. A potom čeká někde v půli cesty, řekněme třeba v Kolíně na hlavním nádraží, a okolo projíždějí rychlíky, osobáky a jen ten jeho vlak nejede a nejede a za chvíli se ozve hlášení, že vlak někam do “Hic Sunt Leones” teda jako nepojede, bo popadaly stromy na koleje.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak člověk smutně stojí na nástupišti a připadá si jako ta zřícenina kostela Všech svatých, která tam v Kolíně stojí na zdi nad nádražím. Zajde tedy do nádražní haly, kde smutně kouká na obraz zlatého věku Československých socialistických železnic (jemuž vévodí prototyp Panťáku) a pije přitom kafe z automatu, které chutná jak štěrk z kolejových polí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nebo…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Nebo se člověk druhý den vrací z večírku… Jako to udělal detektiv Jakub Bludowský.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vracel se z centrálního večírku svého života. Později si s Markétou uvědomili, že několik let jejich života nutně vedlo na tento večírek. Že jaksi osudově museli skončit na oslavě nového roku u Markétiny sestřenice a že jaksi osudově museli skočit do toho vlaku, ale nepředbíhejme…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zkrátka, zaspali. Zaspali a běželi kolem elektrárny zkratkou přes nějaké podivné koleje kolem ruin dávno nepoužívané výtopny. Na nádraží vběhli dírou v plotě, porušili zákaz přebíhání kolejí před vlakem a skočili do soupravy, která tam podle jízdního řádu už dávno neměla být a malou chvilku poté se ten vlak rozjel. Stihli to jen tak tak.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak tak tak… Ťukaly nápravy a vlak projížděl zasněženými horami, šplhal po úbočích, překračoval boční údolí a razil si cestu skrze zasněžené hřebeny. Rozednívalo <text:soft-page-break/>se, chomáče mlhy se převalovaly nad krajem a lokomotiva houkala u každého nechráněného přejezdu a že jich tu bylo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv spal. Nebo možná nespal, možná jenom přemýšlel nebo vzpomínal. V hlavě mu ještě zuřil večírek, jiskřičky mrazu zvenčí se mísily s bublinkami šampaňského a ránami dělobuchů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rána jako rána.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Neměl rád tahle rána po večírku. Člověk si jen chce trochu odpočinout od všech těch každodeních zločinů, politické beznaděje a přízemních starostí všedního dne. A pak se celý večer topí v kvalitních lihovinách a nekvalitních videoklipech. Rammstein ve čtyři hodiny ráno a (ne)jistá slečna, co se sprchovala v prostěradle, protože někdo ukradl dveře od koupelny… Sakra! Proč by někdo kradl dveře od koupelny?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zasněžené smrky, jinovatka na svazích u trati, logo PKP na závěsech…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tunak, tunak tun… Red, red wine… Partie flašky, která díky Markétiným vlastním zákeřným pravidlům dopadla tak, že všichni skončili navlečení do péřových bund a vypadali jak polárníci.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vlak vrzal a podle zvuku to znělo, že se za chvíli rozpadne na jednotlivé pružiny, kovové nosníky a kusy umakartu. Detektiv raději otevřel oči a spatřil Markétinu tvář a její dvojnici v odrazu na okně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Jedeme špatně” řekla Markéta. Detektiv pohlédl z okna a spatřil promrzlou krajinu ujíždějící pryč. “Jedeme někam úplně jinam… Měl tam být viadukt ale byla tam jen skála a kapradí. Pak tam měla být louka, ale bylo město. Odbočili jsme asi na špatnou trať,” vysvětlovala dvojnice Markéty ve skle. Podíval se na ní a pak stočil zrak na její skutečný předobraz: “A kde jako jsme?” Nechápal a za oknem mu jako odpověď projela zastávka. “V Záhoří”, přečetla Markéta. - “No tak to můžem bejt kdekoliv, tak se tady jmenuje každá třetí vesnice.”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Hlubočické železnice mají tu kouzelnou schopnost sestavit vlak z všelijakých prastarých vozidel nakoupených z <text:soft-page-break/>druhé až třetí ruky někde ve východní evropě a tak si naši cestující mohli jen nechat zdát o takových vymoženostech jako je třeba informační sytém pro cestující uvnitř vozidla. Ano, ve voze sice byla mapa železníční sítě, ale ta mapa byla zjevně ještě z předchozího působiště vozu a navíc měl detektiv podezření, že stát na mapě zobrazený už dávno zanikl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rozhlédl se a zjistil, že jsou s Markétou ve vagóně sami. “Půjdu se zeptat průvodčího, kam jedem,” řekl, zvedl se a přešel do druhého vagónu. Tam vlak končil, zbývala jen lokomotiva a soudě dle počtu pasažérů by bohatě stačil prostor pro posádku na lokomotivě. Dva vagóny a jedna dieselová lokomotiva je zkrátka pro čtyři cestující a jednoho spícího psa zbytečný luxus.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Příští vystoupíme”, řekl Markétě, když se vrátil, a posadil se vedle ní. Pohladil jí po dlani a za okny se míhaly borovice.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak bylo po zvuku poznat, že strojvůdce zařadil neutrál a začal brzdit. Vystoupili a spěšný vlak za zády se dal ne až zas tak spěšně do pohybu. Zůstali pod stříškou nádraží. Byla zima a jediný pohled na odjezdovou tabuli stačil k tomu, aby bylo jasné že teď tak hodinu nic nepojede.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“A kde to jako jsme?” zeptala se Markéta. Nechápala. - “Vítej v Celině, ve městě kde jsem vyrůstal. Tady jsem chodil do školy. Tady jsem se poprvé zamiloval. Tady jsem se rozhodl, že se stanu detektivem…” zasnil se Bludowský. - “Tady? Ale vždyť tu nic není…” podivila se Markéta. A skutečně - nádraží obklopovala jen malá skupinka rodiných domů a na drážním pozemku samotném kromě nádražní budovy stálo jen pár polorozbořených přístřešků nejasného účelu a původu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“No… Město je pravda trochu dál od nádraží. Tuhle trať totiž naši předkové nepostavili pro lidi, ale pro uhlí,” dodal detektiv a vytáhl telefon a začal v něm listovat kontakty. “Mohli bychom navštívit mýho bráchu, když už tu jsme. Vlak stejně jen tak nepojede…” navrhl Markétě. Přikývla s pokrčením ramen: “Akorát doufám, že to není moc daleko. <text:soft-page-break/>Je celkem zima.” Nebylo to úplně blízko ale s tím detektiv nic dělat nemohl. “Neboj, dáme si pak čaj, to nás zahřeje…” uklidnil jí a s těmito slovy odešli z nádraží.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">O třicet pět kilometrů zpět po trati se jiný muž probudil. Přesněji řečeno se neprobudil, protože neusnul, jen upadl do jakéhosi polospánku. Poslední věc, co si jasně pamatoval bylo, že ve tři hodiny ráno někdo nahlas pustil Psí vojáky. Pak byla taková mlha s hudebním doprovodem Rammsteinu a Deine Lakainen a nakonec se přistihl, že kouká ráno do stropu a všichni okolo už spí. Věděl že už neusne a nutně potřeboval kafe.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vstal tedy a šel si do kuchyně uvařit kafe, ale nemohl najít hrníček, tak použil prázdný květináč, který našel ve špajzu. Teprve když se napil, zjistil, že si neuvařil kafe ale něco zcela jiného. Podle chuti šlo pravděpodobně strusku získanou při odsiřování spalin přilehlé uhelné elektrárny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kafe nebo struska, ono je to nakonec jedno. Ať to bylo co to bylo, nakoplo ho to a přesně to potřeboval.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyšel na balkon s výhledem na elektrárnu v mlze a uvědomil si, že přesně takhle trávil i minulý Nový rok. Možná vlastně celý minulý rok. Zase takový ten pocit, kdy si po večírku uvědomíte, že jste stejně bezradní jako před večírkem a navíc ještě chudší o nějakou tu stovku, co padla na lihoviny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Z mlhy se ozvalo nádražní hlášení a muž na balkóně v tu chvíli trochu záviděl nádražákům. Oni mají život jasně nalinkovaný jízdním řádem - po spěšném rychlíku z Inženýrska přijíždí na druhou kolej osobní vlak ze směru Mury, za deset minut následovaný příjezdem tři vagónu hliníkových výlisků z místní továrny, které mají namířeno do strojírny v Budajhári kdesi u Rumunských hranic. Zatímco on tu bezradně kouká, nádražáci dole už tento rok rozjeli svoje mašiny a všechnu tu (bez/po)chybnou industriální mašinerii okolo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Byl v jiném paneláku ale se stejnou kocovinou jako před rokem. Ale něco se přecejen změnilo. Nebyl na to sám. Ta, <text:soft-page-break/>která přijela s ním, spala vedle na gauči a podle jeho skromného odhadu se probudí v době, kdy spěšný vlak dorazí do Markétova na Východní nádraží a detektiv tam vystoupí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nechápal. Nechápal to jak to detektiv s tou hnědookou slečnou mohli dokázat vstát tahle brzy a stihnout ten vlak. On měl se vstáváním vždycky problém.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jistě - vstát, to je totiž především rozhodnutí a rozhodnutí, ty mu nikdy nešly. Zase ta jeho věčná bezradnost…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak účinek strusky vyprchal a najednou mu přišlo, že je na balkoně docela zima. Rozhodl se tedy, že půjde dovnitř.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ta, která přijela s ním, stále spala na gauči. Třeba to nebude zas tak špatný rok. Zabouchl dveře na balkon, rozhodování nechá jiným.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A stále nechápal, jak ten vlak mohli stihnout. Netušil, že ho ve skutečnosti nestihli a nastoupili do špatné soupravy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">FIN</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="věc-zvaná-domov"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc248_2327645150"/>Věc zvaná domov<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc248_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Bylo léto. Seděla na lavici a četla si nějakou knihu. Na sobě měla krajkové šaty upletené - světe, div se - ze špaget. Špagety zjevně nebyly určeny k pletení šatů a tak mezi krajkami prosvítala tu kůže, tu piha, tu jizva, tu jiná část těla. Přistoupil k ní a hleděl na tu nádheru - „Stíníš mi,“ pokusila se ho odehnat. Nepomohlo to. Pokoušela se ho odstrčit, ale bránil se. Začali se přetlačovat jako malé děti. Zavadil o její ramínko a přetrhl ho. To porušilo strukturální integritu špaget a šaty se na ní začaly rozpadat. A najednou rachot:</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Konev.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Hrábě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Fošny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Štafle.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kosa.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Střešní tašky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Trám. Síto. Židle. Ptačí klec. Mucholapka a modlitební praporky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor se probudil…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Viktora Wechsela jsme v našem příběhu opustili, když přišel o práci a o křeslo. To křeslo - rodinná památka na tetičku Žofii - se mu nakonec vrátilo. Práce se mu nevrátila, ale ani jí nehledal. Viktor si žil svůj poklidný život v zahradním domku po tetičce Žofii. O okolní svět se moc nestaral a okolní svět se moc nestaral o něj. Zima se sice blížila, ale on se jí nebál. Zalevno někde sehnal montážní pěnu a plánoval si, jak si domeček zateplí. Zkrátka svého druhu idylka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Akorát teď tu idylku narušovalo takové slabé volání o pomoc, které naznačovalo, že by se třeba mohl zvednout z křesla a jít se jako podívat, co se jako děje.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nechtělo se mu, ale zvedl se a vyšel z domečku. A pak to uviděl - u Sládkovy kůlny spadlo ze střechy nějaké <text:soft-page-break/>harampádí a zasypalo nějakého nešťastníka. Čouhaly mu jen ruce držící nad harampádím fotoaparát.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Mohl byste mi prosím pomoct?“ ozval se nešťastník z pod nepořádku. - „Co tady děláte? Tohle je soukromý pozemek,“ ohradil se Viktor. - „Fotil jsem…“ ozval se nešťastník z pod prken a pokračoval: „Ale to teď není důležité. Mohl byste ze mě sundat ty věci? Ta paleta na břiše celkem tlačí a přes ten kýbl na hlavě vůbec nic nevidím…“ - „Ach, ano… Jistě.“ Omluvil se Viktor a začal odklízet tu spoušť.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když odklidil všechen ten nepořádek, ukázalo se, že pod ním ležel takový starší brýlatý pán. Měl sebou látkovou tašku s logem jakési německé strojírenské společnosti a zrcadlovku, kterou předtím tak křečovitě svíral nad hlavou. Byl špinavý, potlučený, ale jinak nevypadal, že by se mu něco vážného stalo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Tak. A teď mi povězte, co jste tu dělal. A hezky po pravdě. Uvědomte si, že jste za cizím plotem,“ spustil Viktor a chybělo mu jen málo aby dodal „vypusťte psi“. Měl k tomu dobré důvody, protože tuhle (kdysi tak klidnou) zahrádkovou kolonii navštěvovalo rok od roku víc a víc vyvrhelů ze dna společnosti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jmenuji se Hofman a jsem železniční fotograf,“ představil se starší pán. „A jak už jsem vám říkal, přišel jsem sem fotit.“ - „Sem?“ Široko daleko nebyla žádná železnice.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A copak jste tady jako železniční fotograf chtěl fotit?“ - „Támhletu chatku,“ odpověděl starší pán a ukázal na Viktorovo bydliště.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Víte, připravuji publikaci k sto desátému výročí tramvajové dopravy v Zápraží a tato chatka je zřejmě postavena ze skříně vozu, který tu tramvajovou historii začal psát.“ Pak zalovil ve své tašce a vylovil kopii jakési staré fotografie a se slovy „podívejte“ jí ukázal Viktorovi. Na fotografii byla Viktorova chatka v dobách, kdy byla ještě tramvají. Před tramvají stála shromážděná místní honorace a sloup trolejového vedení stojící v pozadí byl ozdoben <text:soft-page-break/>květinami do podoby slavobrány, kterou měla do městečka vjet moderní doba.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nojo,“ řekl Viktor překvapeně. Nikdy by ho nenapadlo, že by chatka po tetičce Žofii mohla být někdy něčím jiným než chatkou. A přitom - podoba s tramvají byla zcela jasná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Mladý muži, nevíte, komu ta chatka patří?“ zeptal se fotograf. - „No, mně,“ odpověděl Viktor. - „Vážně?!“ fotograf z toho samou radostí zavrávoral a spadl mezi harampádí, kterým byl prve zasypaný. „A mohl bych se podívat dovnitř?“ ptal se už na zemi.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor si ho změřil očima: Ne, tenhle vážně nevypadal na domovního zloděje. Na to byl moc praštěný kýblem po hlavě. „No tak pojďte dál,“ pozval ho Viktor dovnitř a pomohl mu vstát.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vevnitř mu pak nabídl kafe a fotograf vyzvídal něco o historii chatky. Viktor marně lovil v paměti, odkud že tetička Žofie tu chatku získala, ale nepamatoval si, že by se o tom někdy mluvilo, a tak otázka, jak se tramvaj-chatka dostala z padesát kilometrů vzdáleného Zápraží až sem do Markétova, zůstávala dál nezodpovězena.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Fotograf se mezitím rozplýval nad původními závěsy a zachovanými osvětlovacími tělesy ve stropě, povídal si s Viktorem a nakonec mu nabídnul obchod: „Co byste tomu řekl, kdybychom od vás tu chatku koupili?“ - „A proč jako?“ - „Víte, rádi bychom z ní zase udělali tramvaj. To by bylo přece krásné, ne?“ Zasnil se ten milovník veřejné dopravy. Viktor zalapal po dechu: „No to je naprosto… naprosto… vyloučené…“ A tak utnul slibný obchod hned v počátku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Viktor, jak už jsem jednou říkal, přišel před časem o práci. Přišel o práci, ale nijak zvlášť mu to nevadilo ba naopak - vlastně mu ten stav docela vyhovoval. Viktor byl flákač a volnomyšlenkář, jenomže i volnomyšlenkáři si musí nějak vydělávat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak si Viktor občas přivydělával jako bedňák. Jenomže když jako bedňák umíte čtrnáct světových jazyků, proběhne <text:soft-page-break/>vaše povýšení na koordinátora celého koncertu jaksi samo, v průběhu večera.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak Viktor udílel příkazy v ukrajinštině, plnil přání ve finštině, tázal se v holandštině a dostával odpovědi ve vlámštině, zodpovídal se někomu v ruštině a zpovídal francouzsky. Do toho občas nadával v ujgurštině a posílal zmatené japonské turisty pryč z backstage, to pochopitelně v angličtině. Na konci odpoledne už byl z toho přepínání tak unavený, že už nepřekládal ale jenom opakoval, co mu kdo řekl, tak ho poslali domů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale ten den měl ještě mluvit cizími jazyky. Nebo přesněji řečeno, měl ten den nadávat všemi jazyky, co znal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Už když vystoupil u Kocoura z tramvaje a stoupal po schodech, všiml si, že něco není v pořádku. Když pak vystoupal poslední schod a minul Ruský kostelík, uvědomil si, CO není v pořádku: Nad zahrádkovou kolonií natahoval své modré rameno velký autojeřáb.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Proč to není v pořádku si ale uvědomil až když byl u plotu: <text:span text:style-name="Emphasis">Oh fuck!</text:span> Kradou mi dům!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tramvaj-chatka se vznášela na rameni jeřábu a pracovníci firmy Hroch a syn - nadměrné náklady se jí právě chystali složit na přistavený kamion.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">Madonna mia!</text:span> Co tohleto znamená?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Co to sakra děláte? Tohle je můj dům!“ křičel na ně Viktor. Tlustý pracovník (podle vzhledu sám pan Hroch) se na něj podíval a v klidu odpověděl: „Stěhujeme.“ - „Ale proč, <text:span text:style-name="Emphasis">kurwa</text:span>?“ - „Objednali si nás, tak stěhujeme, ne? A teď sakra uhněte, ať nepřijdete k úrazu,“ odpověděl ten bodrý muž a začal se tvářit poněkud zuřivě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:span text:style-name="Emphasis">What the fuck?</text:span> Viktor vůbec nechápal, co se sakra děje. Neobjednával si stěhování i s domem, byť by to byla asi jedinná možnost jak přestěhovat všechny ty krámy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Možná snad… Maminka nebo zahrádkářský svaz? <text:span text:style-name="Emphasis">Perkele perkele…</text:span></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nevěděl, kdo je za tím, ale věděl, že tomu musí za každou cenu zabránit a hlavně, že na to potřebuje pomoc.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>A tak se dal na útěk. Utíkal přes záhonky, stromy, živé ploty a plechové vany. Míjel chatky, porážel hrábě a plašil svým během kočky. Utíkal a následoval přitom prodlužovačku, která do jeho domku přiváděla proud.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Prodlužovačka končila v baru U křepelky, kde v tomto ročním období už moc zákazníků nebylo. Vlastně tam byli jen tři - jeden zamilovaný páreček a jeden mladý básník, který si tam spíš šel popovídat s barmanem. Barman byl něco jako rodinný přítel rodiny Wechselů, proto se Viktor vydal hledat pomoc právě sem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Rozrazil dveře a plynnou „<text:span text:style-name="Emphasis">europaisch</text:span>“ zvolal na celý lokál: „<text:span text:style-name="Emphasis">Meine amigos, szukam segítség!</text:span>“ A pak začal zmateně vyprávět, jak mu ukradli domek, ale nebylo mu moc rozumět, protože polovina slov byla z cizích jazyků a ta druhá polovina zas byla sprostá. No a je dost možné, že i ta cizí slova byla vlastně sprostá.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Viktore, Viktore, uklidni se. Napij se a pověz mi to hezky popořadě,“ nabídl mu barman panáka. Viktor vyexoval sklenku, otřásl se jak překvapená kočka a začal vyprávět v už podstatně pomaleji a téměř srozumitelně. „…no a proto potřebuju pomoc. Nemám teď kde složit hlavu.“ Zakončil vyprávění. - „Viktore, půjdeme se na to spolu podívat,“ pravil barman a oslovil básníka: „Ivane, pohlídáš mi na chvilku bar?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když cestou míjeli odjíždějící autojeřáb a kamion odvážející chatku, ujelo barmanovi jen všeříkající: „A kurva!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na místě, kde dřív byla chatka, potom našli jen zděnou podezdívku a dlaždičky. Jinak celou chatku jeřáb doslova <text:span text:style-name="Emphasis">unesl</text:span> včetně popínavého břečťanu a staré antény na střeše. Dobrou zprávou nicméně bylo, že neodnesli Viktorovy věci.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No, dobrou - jak se to vezme: Neznámí pachatelé zkrátka všechno z chatky (včetně záchodové mísy) vystěhovali a přikryli to plachtou nesoucí reklamu na výhodné mobilní tarify z Velikonoc roku 2013. Viktor nadzdvihl cíp a objevil na nočním stolku dopis zatížený žehličkou:</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Je nám líto způsobených obtíží, ale pochopte prosím naši situaci: Vaše chatka naprosto unikátní hmotný důkaz technického umění našich předků, první a zároveň poslední exemplář vyrobený speciálně pro malodráhu v Zápraží. Historie si žádá úctu a respekt.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jsem si jist, že se nějak vyrovnáme.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">podepsán: Hofman</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přečetl Viktor a zoufale spustil ruce podél těla a dodal: „Zasraní šotouši.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Barman věděl, že teď není vhodná chvíle mluvit tak tam stál a pozoroval, jak si zásoby z Viktorova špajzu rozdělují špačci, jezevec, veverka a místní kocouři. „No, myslím, že je na čase ty věci odnosit. Třeba k nám do skladu. Pomůžeme ti s Ivanem,“ navrhl Viktorovi a dodal: „A myslím, že by sis měl najít nějaký nocleh.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Jo nocleh, to byl celkem problém. Viktor by sice mohl jít za maminkou na sídliště, ale tam se mu fakt nechtělo. Maminka totiž trpěla přílišnou činorodostí. Nebo respektive maminka netrpěla, ale okolí trpělo, zkrátka se tam nedalo vydržet.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">S přáteli to poslední dobou taky nebylo nejlepší, mohl by u nich sice přespat, ale poslední dobou měl nějak moc přátel, kteří měli trvalý pobyt v P.O. Boxu na hlavní poště.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zbýval bar U křepelky. Jako dá se tam sice spát, ale půl jedný v noci tu straší…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor se už v duchu připravoval na noční společnost oběšeného vojenského vysloužilce, když tu mu svitla naděje, respektive Naděžda, abychom byli jazykově přesní.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Tahleta Naděžda bydlela v Podhradí v Zatahovací ulici a vlastně se ani nejmenovala Naděžda, nýbrž Perestrojka Fjodorovna (její rodiče totiž byli v tom zajímavém čase politicky uvědomělí). A vlastně ani nebydlela v Zatahovací ulici - tam byly jenom poštovní schránky a adresa, jinak se vcházelo vchodem z ulice Námořnické. Tato poštovní anomálie Viktora poněkud zdržela při hledání zvonku (ten <text:soft-page-break/>byl totiž taky v Námořnické). Když ho našel, zazvonil a po nesmělém „Haló?“ z druhé strany se představil: „Dobrý den, tady Viktor Wechsel, potřeboval bych s vámi probrat jeden urgentní problém.“ - „Počkejte dole, půjdu vám otevřít.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A skutečně po chvilce přišla taková malá prsatá blondýnka s vínovým kloboukem na hlavě. „Pojďte dál,“ řekla a vedla ho po schodech nahoru do svého bytu, kde ho usadila ke stolu v obýváku a nabídla mu „čaj nebo kávu?“. Dal si kávu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mluvili spolu rusky. „Tak co vás trápí?“ zeptala se ho. - „Ukradli mi dům. Potřeboval bych na pár dní azyl, než se situace vyřeší. Tak mě napadlo, zda bych nemohl těch pár dní přespávat u vás.“ - „Počkejte… no to…“ - „Perestrojko Fjodorovno, jste přece moje manželka. Manželé si musí pomáhat…“ řekl vážně Viktor.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Blondýnka tam zaraženě stála a káva se vařila. Ano, byli manželé a manželé si musí pomáhat. Nežili spolu, nespali spolu a vlastně se ani pořádně neznali. Viděli se asi tak třikrát, z toho jednou při obřadu, ale manželé skutečně byli.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ten sňatek byl totiž fingovaný. Perestrojka Fjodorovna tím získala Hlubočické občanství a Viktor zas nějaké peníze. Původně byl jen zprostředkovatel, jenže původní ženich se během vyjednávání podmínek zamiloval a nabídl skutečný sňatek jedné květinářce. Viktor za něj tedy zaskočil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Perestrojka Fjodorovna zalila kávu: „A nemohl byste přespat jinde, třeba u rodičů? Mám malý byt a ani vás nemám kde uložit…“ - „To je právě to…“ řekl Viktor a pustil se do vyprávění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Bylo tam všechno - dětství na sídlišti, úzkostlivá rozvedená maminka, bláznivá tetička Žofie, která pak Viktorovi odkázala zahradní domek, ztráta zaměstnání a stěhování do zahradního domku, poklidný život v zahrádkové kolonii i jeho neslavný konec prostřednictvím firmy Hroch a syn - nadměrné náklady.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Perestrojka byla tím hlubokým lidským příběhem dojata: „A co budete dělat?“ zeptala se. - „Pokusím se ty zasraný železniční nadšence najít a získat od nich zpět svůj <text:soft-page-break/>dům.“ Řekl rozhodně a bylo na něm vidět, že má chuť těm železničním nadšencům spálit sbírky jízdních řádů a rozšlapat jim jejich modelová kolejiště.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A neuvažoval jste spíš o tom, že byste si našel zaměstnání a pak podnájem?“ zkusila opatrně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To nikdy! Přes to vlak prostě nejede.“ Napil se kávy a tím probudil svého vnitřního Kropotkina: „Nenarodil jsem se, abych pracoval. Nechci skončit jako ostatní: devět hodin někde mrznout v trafice a pak sebou doma praštit před televizi a pustit si Prostřeno. To znám, tak už jsem žil a není to žádný život.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Napili se kávy, jejich pohledy se setkaly a Perestrojka stydlivě sklopila zrak. Viktor zíral z okna na zeď tramvajové vozovny a pomalu rozplétal klubíčko filozofie: „Nenene… Člověk nemůže žít proto, aby vydělával… Člověk musí vydělávat proto, aby žil…</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">Život… To je koncert Krajní levice v baru U křepelky.<text:line-break/>Život, to je mlha z rána nad krajem.<text:line-break/>Život, to je cesta vlakem k babičce a vůně lužních lesů,<text:line-break/>život, to je objetí když hraje jazz…<text:line-break/>Život, to je když prší a listím šumí les.<text:line-break/>Život… Ne, to nejsou nekonečné brífinky, mítinky, účetní uzávěrky a inventury ve skladu.<text:line-break/>Ne… Život, ten se nedá zvážit, změřit ani odečíst z daní nebo z nákladů.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zase lok kávy a Viktor se vrátil zpět do prózy: „Na první místo jsme si dali ekonomiku a staráme se jenom o ní. všechno musí vydělávat a růst, ale zapomínáme přitom na lidi… Vemte si třeba, jak srovnáváme státy - podle HDP, vždyť to je přece zvrácené!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nejhorší bylo, že ho chápala. Trávila sama dvanáct hodin denně za barem ve swingers klubu, kde si ostatní žili svoje problémy a jí mizelo mládí kdesi na správě sociálního zabezpečení ve výkazech odpracovaných hodin.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Hm, asi máte pravdu,“ odvětila, dopila kávu a šla odnést hrníček do kuchyně.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Pak se ozvaly hodiny a svým zvoněním připomněly, že je spíš čas spát než vést filozofické diskuze o nemorálnosti kapitalismu. Šli tedy spát.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Když Perestrojka vysvětlovala Viktorovi, že má malý byt, měla naprostou pravdu. Majitel toho domu byl totiž (když zůstaneme ještě u té nemorálnosti kapitalismu) <text:span text:style-name="Emphasis">příznivec volného trhu se všemi výhodami, který tento pro podnikavé jedince nabízí, odpůrce státních zásahů do ekonomiky a přílišné regulace ze strany úřadů, která nakonec vede jen k deformaci tržního prostředí a tím k destabilizaci ekonomiky blablablablabla (anarchokapitalistický kecy)…</text:span> Zkrátka - byl to vydřiduch, který se nestydí půlit byty, následně půlit i ty půlky aby je pak pronajímal nějakým zoufalcům, kterým nevadí, že jejich byt nejvíc ze všeho připomíná byty Moskvanů v době bytové krize, kterou tak skvěle popsal M.A.Bulgakov ve svém románu Mistr a Markétka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zkrátka, ten zlý kapitalista si spočítal, že se mu spíš vyplatí pronajmout čtvrtiny bytů za třetinu ceny, než byt jako celek. A tak měla Perestrojka Fjodorovna vlastně jen jeden pokoj, třebaže byl úředně veden jako samostatný byt. V tom <text:span text:style-name="Emphasis">samostatném bytě</text:span> měla tedy jen jedno lůžko, třebaže to bylo letiště hodno Airbusu A380.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor ležel na krajní ranveji a Perestrojka se teprve chystala k odletu do říše snů v hangáru, respektive koupelně. Pečlivá hygiena je jedním z oněch kočičích rysů žen.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když pak přišla, odložila si na židli župan a vínový klobouk, zhasla a lehla si vedle Viktora. Popřála mu: „Спокойной ночи!“ - „Сладких снов…“ opětoval její přání.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Za oknem v klidu skřípaly tramvaje. To dirigující dispečer rozehrál svou sonátu zátahu denních linek tramvají na kolejové harfě vozovny. Ale Viktor nemohl spát. V hlavě mu ještě probíhaly bouřlivé události dnešního dne a navíc to bylo takové zvláštní, že spí na jedné posteli a pod jednou peřinou se ženou, kterou ještě včera pořádně neznal.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Jo, a ona mu to fakt neulehčovala tím, že vedle něj v klidu spala nahá…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Když se ráno probudila, zjistila, že se k ní ze spaní přimazlil a objímá jí kolem ramen. Nejdřív ho chtěla hrubě odstrčit, ale uvědomila si, co vše ten nešťastník včera prožil. A taky to, že k pocitu domova přispívá i fakt, že vás někdo zahřeje, když je vám nejhůř, i kdyby vás měla zahřát jen kočka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Odstrčila ho tedy, ale jen něžně, a šla se věnovat svým ranním rituálům. Když pak byla umytá, nasnídaná, oblečená a nalíčená, šla ho probudit. A zatímco Viktor rozespale mžoural a váhal, v kterém bytě se to probudil, už mu předávala klíče a vysvětlovala: „Musím do práce… Vemte si v kuchyni něco ke snídani… Tady máte rezervní klíče od bytu… Uvidíme se večer… Přeju vám hodně štěstí při zjednávání spravedlnosti.“ Pak ho na rozloučenou objala, ale bylo objetí o něco delší a o něco vřelejší, než co považuje za přípustné Mezinárodní federace tlumočníků a protokolárních úředníků.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Odešla. Odešla a Viktor zůstal v bytě sám. Nasnídal se a během snídaně spřádal plány, jak to všechno udělá.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když pak zamykal dveře od bytu, plány se mu náhle změnily. Okolo něj totiž prošla nějaká elegantně vyhlížející žena a s ní ruku v ruce nějaký civilně vyhlížející muž.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Civilně vyhlížející… Kriminalista v civilu… Počkat! „Pane detektive, počkejte! Poznáváte mě?“ Oslovil ho Viktor.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv Bludowský se zarazil. Chvíli šátral v paměti a pak s viditelnou úlevou zvolal: „No jistě! Vy jste ten tlumočník s tím křeslem.“ Detektivovi se ulevilo, neměl rád, když ho na chodbě činžáku, kde bydlel, zastavovali cizí lidé, zvlášť když ho titulovali „pane detektive“. Dnes je to jen tlumočník, ale zítra by na jeho místě mohl být klidně nějaký propuštěný zločinec.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Pane detektive, vy jediný mi můžete pomoci,“ seběhnul za ním po schodech Viktor. Mírně zaražený detektiv se zarazil ještě víc: „No… No a co pro vás mám jako udělat?“ - <text:soft-page-break/>„Potřebuju, abyste zjednal spravedlnost - ukradli mi dům!“ - „Ukradli vám dům?“ - „Ano, ukradli dům.“ - „Tak to já nedělám, to je hospodářská kriminalita…“ odvětil detektiv.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Hospodářská kriminalita?“ Divil se Viktor. „Člověku zákeřně ukradnou střechu nad hlavou a vy s tím nechcete nic udělat, protože je to hospodářská kriminalita? To je jako v tomhle státě hospodářská kriminalita beztrestná nebo co jako?“ Rozlítil se Viktor.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tu chvíli zasáhla Markéta, ta elegantní slečna, co šla s detektivem: „No tak, Jakube, aspoň si ho vyslechni.“ - „No… To bych asi mohl.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Protože byla sobota, vyslýchal detektiv Viktora o patro výš v bytě, kde bydlel. Viktorovi byla opět nabídnuta káva a opět byl vyzván k vyprávění svého příběhu. Detektiv však nebyl tak pozorný posluchač jako Perestrojka Fjodorovna.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor tedy opět vyprávěl a bylo v tom všechno: dětství na sídlišti („tohleto přeskočte“), úzkostlivá rozvedená maminka („tohle nemusíte vyprávět, přejděte k tomu podstatnýmu…“), život v zahradní chatce („jasně, chápu…“) a jeho konec prostřednictvím firmy Hroch a syn - nadměrné náklady („To je vono! Neopsal jste si číslo toho autojeřábu?“). Detektiv kladl otázky, Viktor odpovídal a už to vypadalo na šťastný konec.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Tak co? Dokážete mi vrátit můj dům?“ zeptal se nadšeně Viktor. - „Nó, to nebude tak jednoduchý,“ zchladil jeho nadšení detektiv. „To byste se musel nejdřív v pondělí stavit na stanici a podat nám tam oznámení. My bychom museli zahájit vyšetřování a pak stíhání zřejmě neznámého pachatele. A to by byl teprve začátek a do soudu ještě daleko… Uvědomte si, že jste mi ani neřekl celé jméno toho fotografa - víte kolik Hofmanů v Hlubočici žije? A nakonec - určitě by to vyšetřoval někdo úplně jiný než já - já mám na starosti oddělení vražd a násilných trestných činů a vyšetřovat na vlastní pěst - na to nemám čas ani pravomoci.“ - Viktor zoufale složil hlavu do dlaní. - „A nemohli bychom něco vymyslet?“ dotázala se Markéta, <text:soft-page-break/>která detektivovi nahrazovala jeho prací poškozené sociální cítění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Bylo idylické nedělní odpoledne. V zahrádkové kolonii to vonělo grilem, posekanou trávou a spadanými švestkami. Bylo slyšet rádio, nějakou neposlušnou sekačku a praskání táboráku. Obyvatelé města si užívali babího léta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Náhle ale bylo slyšet takové naléhavé houkání, které naznačovalo, že se jako něco děje a že by jako bylo dobré se podívat, co se děje.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zahrádkovou kolonií projíždělo policejní auto (<text:span text:style-name="Emphasis">zneužití služebního vozu</text:span>), houkalo na celou kolonii (<text:span text:style-name="Emphasis">neoprávněné použití výstražných prostředků</text:span>) a svou rychlou jízdou plašilo místní kočky a důchodce (<text:span text:style-name="Emphasis">spousta dopravních přestupků</text:span>). Auto zajelo k plotu u Sládkovy kůlny a vystoupily z něj čtyři osoby: strážník, kriminalista v civilu, elegantní slečna s fotoaparátem na krku a majitel ukradené chatky. Zatímco strážník uzavíral místo činu policejní páskou, kriminalista kladl otázky majiteli chatky a slečna si připravovala foťák, začaly se z okolních chatek trousit zvědavci, nejprve místní děti. Divadlo mohlo začít.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Detektiv rozmísťoval po místě ukradené chatky bílé číslice na černých kartičkách, slečna pak pořizovala bohatou fotodokumentaci. Strážník odháněl ty nejzvědavější děti pryč od hranic pozemku: „Vraťte se domů, tady není nic k vidění.“ Ale tím jen jako kdyby potvrzoval, že tu něco k vidění je.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viktor náhle cítil na zádech pohledy všech sousedů a odvracel od nich zrak. Nechtěl se ale ani dívat na tu komedii, kterou rozehrál na jeho parcele detektiv, tak se otočil a přes včelíny pana Rambouska koukal dolů do sousední rokle.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když tu náhle spatřil něco zvláštního - tři fotografy a jednu modelku, která na sobě měla letní šaty upletené - světe, div se - ze špaget. Špagety zjevně nebyly určeny k pletení šatů a tak mezi krajkami prosvítala tu kůže, tu piha, tu jizva a tu jiná část těla. Modelka zavadila o větvičku akátu <text:soft-page-break/>a tím se porušila strukturální integrita špaget a šaty se na ní začaly rozpadat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tu chvíli zavál vítr k Viktorovi jakousi vlezlou melodii z rádia:</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">Eins, zwei, drei, vier</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We are standing here<text:line-break/>Exposing ourselves<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We’re being watched<text:line-break/>And we feel our pulse<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We look around<text:line-break/>And change our pose<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We start to move<text:line-break/>And we break the glass<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We step out<text:line-break/>And take a walk through the city<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="poetry">We go into a club<text:line-break/>And there we start to dance<text:line-break/>We are showroom dummies<text:line-break/>We are showroom dummies</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A v tu chvíli Viktor pochopil detektivův plán. Někdy nejsou potřeba pravomoci, někdy postačí ostatní ponechat v iluzi, že je máte.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">FINIS</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="veselá-tramvaj"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc250_2327645150"/>Veselá tramvaj<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc250_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Markéta vždycky dělala všechno elegantněji než já. Začalo to už ráno při oblékání. I když si na sebe po ránu Markéta něco jen tak halabala hodila, vypadala v tom lépe než já, který po ránu deset minut rovnal límeček u košile a stejně jsem ho pak měl nakřivo. Šála ledabyle omotaná kolem jejího krku byl vrchol nedbalé elegance, rozepnuté knoflíčky u kabátu svěží módní doplněk a rozcuchané vlasy nutně vzbuzovaly dotaz, který že kadeřník jí udělal tento krásný účes.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Elegantně i pila. Zatímco já do sebe lámal jeden tuplák piva za druhým jak na Oktoberfestu, Markéta elegantně upíjela víno. Zatímco já měl po alkoholu skelný pohled, Markétě krásně zčervenaly tvářičky a vypadala ještě přitažlivěji než předtím. Ona se opile smála a znělo to jak Loreta, zatímco já opilecky vrávoral jak agresivní fanoušek Lokomotivy Podhradí. A zatímco já sebou plácl do sedačky tramvaje a usnul jak dobře zavedený bezdomovec, Markéta spala v překrásné kompozici jak na obraze starých mistrů.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jednou jsem ji takhle potkal. Jel jsem ráno do práce a v tom jsem si všimnul, že v tramvaji spí Markéta. Ve večerních šatech s kabelkou na klíně vsedě spala tak neuvěřitelně elegantním způsobem. Nechtěl jsem ji rušit, už proto, jak elegantně spala.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Potom jsem se s ní jednou bavil. Řekla mi, že jsem ji měl probudit (a příště ať to rozhodně udělám), že si to ráno díky usínání v MHD užila dost.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Začalo to předchozí večer. Markéta byla na vernisáži výstavy nazvané „Moderní pózy v klasickém sochařství“. Nebo to bylo obráceně, tj. „Klasické pózy v moderním sochařství“? No, asi je to jedno… Předmětem výstavy byly sádrové modely soch určených pro čerstvě rekonstruovaný park pod klášterem. V zadání bylo „zachytit ducha obyčejného života obyvatel města“ a musím říct, že se to vcelku podařilo. Byly to realistické sochy zachycující <text:soft-page-break/>typické městské motivy — měly názvy jako „Kuřák před kanceláří“, „Dívka lakující si nehty“, „Dědek Denaturák v nádražním bufetu“, „Telefonující muž“, „Turista fotografující si kostel mobilním telefonem“, „Student rozdávající letáky u východu z metra“ či „Dívka koupající hrochy v řece“. Sochy byly docela povedené, autor měl minimálně dobrý pozorovací talent a dobře znal své město.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markétě se ty sochy taky líbily. Neopatrně se o tom zmínila v skupince diváků diskutujících o směřování moderního sochařství. Její názor zaujal jednoho muže. Dal se s Markétou do řeči a ten večer ji jednoduše nepustil. Ukázalo se, že je to autor oněch soch. Zřejmě ho přítomnost elegantní fanynky na jeho výstavě těšila. Po skončení vernisáže ji přemluvil, aby s ním a jeho přáteli pokračovala v blízkém baru, kde ji pak opíjel jabčákem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tady by bylo vhodné udělat takovou vsuvku týkající se reálií.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Každý národ má ten svůj nejlevnější alkohol. Oproti jeho významu (který je nepochybný) a jeho ceně (která je pochybná) bývá leckdy umělci opomíjen a není vystavován dostatečné úctě ze strany lidu. Třeba v Hlubočici tuto úlohu plní jablečné víno firmy Sady Nenastupovat, přezdívané též jabčák nebo někdy štrůdl. Jistě, co se týká kvality, najdete nepochybně vybranější nápoje, ale v kvantitě nemá jabčák konkurenci. Kolik básní vzniklo pod vlivem jabčáku, kolik dramat (nutno říct, že spíše těch životních) přivedl na svět jabčák?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na konci večera, či spíše vlastně na záčátku druhého dne, seděla Markéta v baru a byla už totálně opilá jabčákem. Společnost se pomalu rozcházela. Markéta slušně odmítla všechny umělcovy nabídky (například tu na přespání) a odebrala se na tramvaj.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tramvaj přijela, Markéta si sedla, a jak tramvaj zavřela dveře a pomalu se rozjela, Markéta v tu chvíli usnula.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mezi řidiči se tomu někdy říká „veselá tramvaj“ — noční spoj, jehož většinu cestujících tvoří lidé vracející se <text:soft-page-break/>z hospody. Takovou tramvají se pak linou alkoholové výpary a někdy i zpěv. Ale ani zpěv Markétu neprobudil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Neboj, chichichi, je to jen kousek,“ říkala Markéta sochaři před cestou. A teď ten kousek přejela a v hlubokém spánku mizela za řekou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A zdál se jí sen. V tom stála tomu sochaři ze včerejška (nebo ze dneška?) modelem pro obraz. Jmenovalo se to „Zrození Venuše ve vířivce“. Markétě pak ze snu nejvíc utkvěla svraštělá kůže na patě, kterou z toho pózování ve vodě měla. Zrovna, když si na to stěžovala, někdo jí sáhl na rameno.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Někdo jí sáhl na rameno, ale to už nebyla ve vířivce ale v tramvaji. „Vstávejte slečno, přejela jste konečnou,“ budil ji šetrně tramvaják. Markéta se rozhlídla, a když si uvědomila, která bije, řekla jen tiše „Děkuju“ a vystoupila. Tramvaják zavřel dveře a popojel z výstupní zastávky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sídliště Modřínová? Takže to přejela z konečné až na konečnou. Výborně. Přešla z výstupní zastávky na nástupní a podívala se na jízdní řád. Výborně, za pět minut jí jede spoj zpátky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tramvaják otevřel dveře a šel si dát cigaretku před další cestou. S rozkoší vdechoval čerstvý noční vzduch, nikotin, dehet a všechny tyhle látky z cigarety, co vám z plic udělají špatně vypadající hromádku neštěstí. Všiml si Markéty, čekající na nástupní zastávce, a pokynul jí; opětovala mu to úsměvem. Tohle byla další věc, kterou bych si nemohl dovolit. Kdybych já usnul v tramvaji, budil by mě tramvaják s podezřením ve tváři. Na nástupní zastávku by se pak za mnou mračil. Nejsem zkrátka hezká holka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta si prohlížela zastávku. Na svůj věk ta zastávka vypadala nějak zničeně. „Taky to mohli udělat líp, když už to stálo takový prachy,“ pomyslela si Markéta. Tato tramvajová trať byla totiž stará sotva rok. Její stavba byla spojená s podezřením z korupce, ale nutno říct, že většinu peněz spolykala související přeložka železniční tratě, spojená se stavbou nového mostu, což bylo pro otevření Modřínové pro tramvaje podmínkou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Tramvaják dokouřil, nastoupil, zavřel dveře a přejel k nástupní zastávce. Tam nechal Markétu a pět opilých místních výrostků nastoupit. Pak zazvonil a rozjel se a Markéta v tu chvíli opět usnula. Zdál se jí opět sen.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tom snu opět seděla tomu sochaři ze včerejška modelem pro obraz. Jmenovalo se to „Dáma s hranostajem“, ale protože v tom parku pod klášterem, kde se obraz maloval, hranostajové nežijí, musela si Markéta vystačit s veverkou, kterou sochař chytil. Veverka ale nebyla dobrá modelka — Markétě se v náručí stále vrtěla a vzpínala a jako vrchol všeho jí ta mrcha chlupatá začala jíst korále. Markéta se ji už už chystala okřiknout, ale vtom jí někdo zatleskal před obličejem. „Vstávejte, slečno, konečná!“ oznamoval jí pobaveně tramvaják. — „Děkuju,“ vyhrkla a vystoupila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Konečná Nové divadlo — výborně, tak to přejela zase zpátky na místo, odkud vyjela. Rozhlídla se — ano, pěšky to už má odsud blízko domů — jen kousek ulicí a pak podchodem pod Východním nádražím a nakonec po schodech na Větrnou hůrku. Ale těch schodů je tolik! To bude lepší, když si kousek popojede, třeba k Lípě, a pak se sveze do kopce autobusem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tramvaj zazvonila, Markéta nastoupila. Tak, a teď jen nepřejet.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Snažila se neusnout, zatímco jí před očima ubíhaly zastávky: <text:span text:style-name="Emphasis">Východní nádraží</text:span>, <text:span text:style-name="Emphasis">U korálkovny</text:span>. Teď jen nezavřít oči. <text:span text:style-name="Emphasis">Ústřední archiv</text:span>. Oči se jí mhouřily. Tramvaj vjela na most přes řeku. Výborně, jen nezavřít oči ani na chvilku… A oči se Markétě samy zavřely.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když člověk usne, plyne čas jinou rychlostí, takže když Markéta oči otevřela, nejenom že přejela most, ale taky svou zastávku a vlastně byla v úplně jiné čtvrti. „Pod hrází“ zahlásila tramvaj. Markéta spěšně vystoupila a chvíli se rozhlížela, co jako dál. Rozhodla za ni tetička náhoda — z opačného směru se blížil další spoj.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tady by bylo vhodné doplnit takovou malou vsuvku. V Markétově<text:bookmark text:name="fnref12"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn1" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">1</text:span></text:a> — městě, kde se odehrává náš příběh, jsou <text:soft-page-break/>denně v provozu čtyři tramvajové linky. V noci pak jezdí jen dvě — 4N v úseku Nové divadlo — Sídliště Modřínová, jejíž trasu už Markéta tuto noc projela, a 3N, jedoucí v úseku Lázně — Suchá Ves, do níž právě nastoupila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tramvaji bylo příjemně teplo, zrychlovač pod podlahou si poklidně broukal a tramvaj se rytmicky kolébala vyježděnými kolejemi. Až Markétu ukolébala.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A opět se dostala do snu. A opět seděla modelem. Seděla na zídce, za ní kouřily parní lokomotivy. Ano, tohle byla obdoba Nádraží Saint-Lazare od Édouarda Maneta. Až na to, že byla jen na Východním nádraží a malířem nebyl Manet, ale jen ten sochař ze včerejška. Navíc ani tenhle obraz nebyl povedený, neboť mezi Markétou a malířským plátnem neustále procházeli nosiči zavazadel, cestující a železničáři. Nakonec se odkudsi zjevil nějaký příslušník modré armády se slovy: „Tady nemůžete takhle sedět a spát.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale to už nebyla na Nádraží Saint-Lazare, ale na konečné tramvaje v Suché Vsi. Opět ji budil tramvaják. Tenhle se ale netvářil pobaveně jako předchozí. Markéta se kuňkavě omluvila a vystoupila. Pohled na jízdní řády ji příliš nepotěšil — bude tu dvacet minut čekat. Tak se šla trochu projít.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Každá země má své specifické zvyky, co jinde nenajdete. Například v Hlubočici jsou to díry v plotech. Je jich spousty, všichni o nich vědí a nikdo s tím nic nedělá. Existuje teorie, podle které jsou to únikové cesty místní domobrany. Markéta jednu takovou díru v plotě šla navštívit.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Byla to legendární díra. Vedla skrz plot ohraničující areál koupaliště. Kolika klukovin a lumpáren byla tato díra svědkem? Kolik neobvyklých předmětů tudy bylo na koupaliště přineseno? Kdo ví, jisté je jen to, že Markéta odkryla pletivo a vstoupila dírou do areálu koupaliště. Procházela ztichlým areálem, míjela prázdné pláže a zavřené stánky. na houpačkách se nikdo nehoupal, ve sprchách se nikdo nesprchoval, pouze támhle jakýsi <text:soft-page-break/>medvěd, nebo co to bylo, lovil zbytky z koše u stánku s langoši a jedl je. Nechala ho jíst.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak ale zaslechla šplouchání a na zšeřelé vodní hladině zahlédla jakýsi pohyb. Nejprve si myslela, že se jedná o nějaký páreček otužilců užívajících si koupel při měsíčku, to díky zmíněné díře nebylo zas tak vzácné. Pak si ale všimla, že jsou to dvě ženy. Ne dvě, tři nebo čtyři. Pak začaly vylézat z vody. Markéta si všimla, že na sobě nemají plavky, ale něco, co vypadalo jako vodní rostliny. Ne, to byly vodní rostliny. Jejich pleť v tom nočním světle vypadala zeleně. Ne, ona prostě byla zelená. Ty ženy měly zelenou pleť.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta strnula. Absinth přece včera nepila, tak by neměla vidět zelené víly… V tu chvíli ji přepadl strach z neznáma, strach, který měly z přírodních sil generace jejích předků. Lekla se a utíkala. Vyplašila medvěda, nebo co to bylo, a ten s prchajícím langošem utíkal pryč. Markéta prolezla dírou ven a zahrnula za sebou pletivo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vrátila se na tramvajovou smyčku. Tady ještě člověk pomocí elektřiny držel přírodu ve svých rukou a pomocí světla plašil všechna strašidla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Od řeky sem foukal studený vzduch, tramvaják schválně zavřel všechna okna a na jeho výrazu bylo vidět, že si v tramvaji příjemně zatopil. Spokojeně pojídal čokoládovou tyčinku a Markétu v tu chvíli ovanul mráz od řeky. Dostala hlad a byla jí zima. Záviděla tramvajákovi, že je v teple s jídlem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak tramvaj přijela na nástupní zastávku, cestující nastoupili a jelo se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tramvajová trať do Suché Vsi má venkovský charakter. Vede mimo silnici po náspu mezi řekou a pískovnami. Ani řeka ani pískovny v noci nesvítí, a tak byla za oknem tma a v tramvaji teplo — ideální podmínky na spaní. Markéta tak usnula než bys řekl šve… chrrr…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ve snu se opět dostala do Manetova obrazu, tentokrát se stala barmankou v baru ve Folies-Bergère. A pochopila ten melancholický výraz, který ta žena na obraze měla. Bar byl <text:soft-page-break/>před krachem. Nájmy v centru byly vysoké, na místní byl bar příliš drahý, turistů jezdilo rok od roku míň. K tomu měl majitel dluhy a snažil se z podniku vytáhnout každou Stelu<text:bookmark text:name="fnref21"/><text:a xlink:type="simple" xlink:href="tmp.html#fn2" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link"><text:span text:style-name="T1">2</text:span></text:a>, co šla. Zákazníci se do baru chodili bavit, zatímco bar řešil existenční potíže.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A zatímco Markéta spala, vstoupil jsem do příběhu já — vypravěč a spisovatel. To se tak často nestává, aby do příběhu vstoupil spisovatel. Vstoupil jsem do tramvaje a jak tramvaj šplhala Zamenhofovou ulicí, všiml jsem si, že v ní spí Markéta. Ve večerních šatech s kabelkou na klíně spala vsedě tak neuvěřitelně elegantním způsobem. Nechtělo se mi ji budit, už proto, jak elegantně spala. To už jsem ale psal dříve, dodám tedy jen, že jsem se se spící Markétou svezl na zastávku „Průkopnická“ a pak jsem vystoupil a odkráčel do práce.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta spokojeně spala dál. Ale na konečnou tentokrát nedojela. Probudilo ji strašlivé zvonění, tramvaj zvonila jako o život.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta otevřela oči. Zprvu nechápala, co se děje. Venku už bylo světlo. Tramvaj stála a zvonila a cestující se rozmrzele rozhlíželi.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ano — nějaký chytrák zastavil dodávku tak, že zasahovala do kolejí. Pak se objevil řidič s omluvnou „nojono“ gestikulací, nastoupil do dodávky a uvolnil cestu. Tramvaj se rozjela, ale Markéta už neusnula. Na příští zastávce vystoupila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ze zastávky „U kocoura“ byl výhled na Větrnou hůrku, čtvrť, kde toho času Markéta bydlela.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na pohled to bylo kousek, ale to bylo jen na pohled. Ve skutečnosti byl Markétin byt oddělen od místa, kde stála, širokým údolím. „Mít tak křídla! To bych to údolí přeletěla,“ pomyslela si Markéta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Křídla ale neměla, a tak byla nucena opět nastoupit do tramvaje a přepravovat se jako běžný smrtelník. Protože však měla usínání dost, raději celou cestu stála.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na Větrnou hůrku tramvaje nejezdí, a tak byla Markéta nucená přestoupit na zastávce U lípy na autobus. Byla už <text:soft-page-break/>z té okružní cesty po městě unavená, tak si sedla. Přece za ty tři zastávky neusne, říkala si.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mýlila se. Opět usnula.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ve snu byla na Snídani veslařů, té od Renoira. Společnost jí dělali lidé, se kterými strávila včerejší večer a dnešní ráno. Všichni se skvěle bavili a Markéta si povídala s tím sochařem ze včerejška — ze dneška o umění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„…mě se ty vaše sochy líbí, říkám to upřímně. Nevím proč, ale líbí,“ chválila ho. — „To mě těší,“ rozpačitě se usmál. Ve snu byl méně opilý než ve skutečnosti. „A… jaké sochy se vám třeba nelíbí?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta se napila vína. Vzala si hrozen a zamyslela se. „Třeba sochy od Kašpárka… Jsou takové hrubé a vulgární, nemají vůbec žádné výtvarné zpracování. Nejsou hezké.“ — „Ale… sochy přece nemusí být hezké,“ začal sochař a pokračoval: „Třeba zrovna Kašpárek je dobrý v tom, jak posouvá hranice vnímání a vyvolává diskuzi. Sochy přece nemusí být jen hezké.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Napil se vína a pokračoval dál: „Víte, jaké sochy byly v parku pod Klášterem původně?“ — Markéta se zamyslela, ale nakonec jí nezbylo než zavrtět hlavou. — „Já si to taky dlouho neuvědomoval. Žádné sochy jsem si z toho parku neuvědomoval, tak jsem se tam šel podívat. A tam mi to došlo — všechny ty staré, rozbité prolézačky, kde jsme si jako děti hráli, byly ve skutečnosti futuristické sochy.“ Vysvětlil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zelí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A jaká socha se vám od Kašpárka líbí nejvíc?“ otázala se Markéta. — „Asi Pomník starých časů.“ — „Ale vždyť to vypadá jako klepadlo na koberce…“ — „Mýlíte se, to je klepadlo na koberce.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zelí, zelí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tom jejich debatu vyrušilo volání břehu řeky: „Sakra! Někdo nám odvázal lodě!“ A v tu chvíli se celá snídaně veslařů sebrala a pustila podél proudu nahánět uplavané lodě…</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>A v tu chvíli se Markéta probudila a zjistila, že je v autobuse ujíždějícím z města pryč.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zelí, zelí, za okny bylo rozlehlé zelné pole až po obzor. Autobus ujížděl pryč z města a vezl jedinou cestující — rozespalou Markétu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zelí, zelí, samý zelí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A než se Markéta stačila rozkoukat, autobus ohlásil zastávku příznačně nazvanou „Zelňáky, pole“ a „konečná zastávka, prosíme vystupte.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vystoupila. Autobus zavřel dveře a poťouchle ujel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Markéta přešla na zastávku v opačném směru a tam zjistila nepříjemnou skutečnost. Ocitla se na jedné z těch zastávek v polích za městem, kam autobus zabloudí jen jednou za dvě hodiny a podle všeho jenom omylem. Navíc bylo dopoledne, což znamenalo další hodinu čekání na spoj.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nejprve chtěla odejít pěšky, jenže začínající vedro, zelí táhnoucí se k obzoru a fakt, že byla dobrých deset zastávek od města, ji přesvědčily, aby raději zkusila stopovat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Poté, co jí nezastavila jedna sanita, pohřebák a odvoz fekálií, jí zastavilo auto se státním znakem a nápisem „Správa vodních toků“. „Kam to bude?“ zeptal se řidič. — „Domů,“ vydechla. — „A to je kde?“ — „V Markétově…“ — „Tak si nastupte, hodím vás tam.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A jak Markéta nastupovala, všimla si, že přístřešek zastávky, který ji doposud chránil před začínajícím dopoledním vedrem, není taková ta obyčejná skládačka z plechu ale bohatě zdobená, malovaná a vyřezávaná pseudo-rustikální stavba. Aby to snad nakonec nebyla nějaká maskovaná socha…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Nechala sochu sochou, zelí zelím a během cesty se začala bavit s řidičem. Jmenoval se Hugo Potápka, byl to úředník správy vodních toků, přeborník ve hře Hledání min a povídal si s Markétou o blízkosti lidí. Ale na to má vlastní povídku. Markéta do té jeho povídky přišla až nakonec a stejně tak i on do povídky o Markétě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Auto zmizelo za obzorem, zastávka Zelňáky, pole, opět osiřela a zůstal jen vítr prohánějící se zelím. Markéta po dlouhých pěti hodinách dorazila domů a tím končí tato povídka.)</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="pohádka-o-fotce"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc252_2327645150"/>Pohádka o fotce<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc252_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="p">Každého lze vystopovat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na internetu není soukromí a neexistuje anonymita. Každý krok, každá navštívená stránka, každé kliknutí je zaznamenáno a uloženo. Každý, kdo se vyskytne na síti, chtě nechtě zanechává stopy a nepřímá vodítka. A právě tyto indicie mohou být použity pro sledování osob a získávání informací o jejich soukromí, aniž by byl porušen jediný zákon a prolomeno jediné heslo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A to je podstata internetového stalkingu - legální získávání informací, které nejsou určeny vám.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Karel Čížek: úvod povídky Stalker číslo 47</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Poslední den v roce. Sníh. Malé město.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Velké jen natolik, aby mohlo mít na náměstí malou kavárnu. A malé jen natolik, aby ta kavárna byl jediný slušný podnik, který je v tuhle hodinu otevřený.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Stmívá se. Rozsvěcí se první lampy. Přes náměstí kráčí děti, na saních za sebou táhnou krabici s dělobuchy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V kavárně právě slečna v zeleném svetru rozsvítila světelný řetěz ve výloze a přesunula se k barovému pultu. Utírá sklenice.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Do nového roku s čistým sklem!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V kazeťáku hraje tisíckrát ohraná “vánoční pohoda”.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Barmanka kouká ven. Takhle je zima nejhezčí - přes okno z vyhřáté místnosti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sníh. Večerní autobus. Běžící muž. Ujelo mu to před nosem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sklenice. Hrnečky. Jízdní řád.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Otvírací doba. Zvonek nad vchodem. “Dobrý večer”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Dobrý, co si dáte?” - “Něco teplýho…” - “Cappucino?” - “Třeba.”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Věšák na kabáty. Zvuk kávovaru.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sednul si k baru. Prohlíží si menu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vůně kávy ve vzduchu. Už se to nese. “Děkuju, zachránila jste mi den.” Zatím spíš ze zdvořilosti.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Sváteční hudba ve vzduchu. Sami dva v místnosti. Kradmé pohledy. Zrzka v zeleném svetru. Povědomá tvář.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Plešatý chlápek v kožené bundě. Koho mi jen připomíná? Obličeje se tak opakujou.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zrzka rovná hrníčky. Chlápek pije kávu. Magneťák hraje:</text:p>
   <text:p text:style-name="p">I like beer, and I like cheese I like the smell of a westerly breeze But what I like more than all of these Is to be on horseback.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Hey and away we go Through the grass, across the snow Big brown beastie, big brown face I’d rather be with you than flying through space.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Poslyšte…” promluvil chlápek. “Nejste vy náhodou Majka Kleinová?” - “Jo, to jsem já….” usmála se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Jé, tak to vás rád poznávám. Vy si mě asi… nepamatujete…” začal. Napil se kávy a zamíchal pěnu. “Já vás znám už asi pět let… Teda jenom přes facebook. Jmenuju se tam Profesor Polyhistor. Nedávno jsem vám gratuloval k narozeninám a uvědomil jsem si, že vás vlastně ani neznám.” - “Jo… To je možný.”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Barmanka se zastavila v utírání hrníčků. Chlápek se znova napil kávy. Znova zamíchal pěnu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Ta dnešní doba je stejně divná… Známe se přes sociální sítě a když se potkáme naživo, tak nevíme co si říct.” začal. - “Nemusíme si povídat.” odpověděla a pokračovala v utírání hrníčků. - “Jo asi máte pravdu.” Vzdychl a zase se napil.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kytarové sólo. Sborový zpěv. Tubullar bells.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Chlápek se nadechl, otevřel pusu jako kdyby snad chtěl něco říct ale zarazil se. Znala to moc dobře. Od té doby, co lidé nechodí tolik do kostela plní roli zpovědníků barmani.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Kam jedete?” zeptala se ho. - “Zpátky do města. Pohádali jsme se s přítelkyní a to tenhle rok ještě ani nezačal.” - Podívala se na hodinky: “Ještě vám jede jeden autobus. Za hodinku… A ještě máte čas na to se usmířit.” - “To jste hodná, ale já nevím, jestli to usmíření stojí za to…”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sólo na xylofon. Elektrická kytara.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Znova pohled do kávy. Znova se napil. Znovu kradmé pohledy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>“Ne, to není dobou, to my jsme divní…” povzdechl si. Znova vzdechl, znova se napil, znova se podíval do kávy.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Barmanka uložila právě utřený hrníček a zeptala se napřímo: “Co vás tak trápí?”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Co jsem to za člověka?” Zeptal se ten kožené bundě ale nečekal na odpověď. Místo toho se jí začal vyptávat. “Pamatujete si na rok 2013? Víte, co jste v té době dělala?” - “No… Snad ano.” - “A říká vám něco projekt NuDays?”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Strnula. Přesně věděla o čem mluví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Považovala to za takový hřích mládí. Jeden fotograf, se kterým ji ten rok seznámili, se snažil prověřit známé přísloví “Šaty dělaj člověka”. Snažil se to prověřit tím pro fotografa nejméně překvapivým způsobem a sice … že fotil nahé lidi. Každý den jednoho. Snažil se v těch fotkách pak vidět tu esenci člověčenství, pokud to vůbec šlo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ona mu tehdy zapózovala před nějakou igelitem přikrytou výlohou kousek od Žabky. Bylo to v noci, fotil s bleskem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Ano, na to si vzpomínám,” odpověděla.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dostala tehdy několik nabídek k sňatku, ale měla za to, že se na to rychle zapomnělo. Jako na každý velký umění.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Ten fotograf vás tehdy označil na backstage fotce. Tak jsem si vás přidal do přátel. Vy jste mi to tehdy odkývla a já pak následující roky sledoval, jak vychováváte syna, jak slavíte narozeniny a jak vaříte kávu. Nikdy jsme vám nenapsal, nikdy jsem se s váma nesetkal, ale tu vaši fotku, tu mám v srdci dodnes…”</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přemýšlela co má dělat. Nejdřív jí hlavou projela myšlenka na úder tupým předmětem a útěk, krev na sněhu a pak jí došlo, že to vlastně není zas tak dobrý nápad.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“A co ode mě chcete?” - “Nic. Jenom jsem to potřeboval někomu říct.” A napil se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sólo na glockenspiel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Byla to absurdní situace. Skoro se neznali a ona přesto hrála nějakou roli v jeho životě. Netušila kdo to je a on přesto nějakým způsobem viděl do jejího života. A viděl jí nahou, to v neposlední řadě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Skladba na kazetě vrcholila, hlas oznamoval jednotlivé nástroje: “Grand piano…”. Sólo na klavír. “Reed organ” a zahrály varhany.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Oba mlčeli. Jen hudba hrála.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dopil kávu. “Tak já už zaplatím a půjdu…” - “Ále, kam byste chodil? Venku je zima…” usmála se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sólo na mandolínu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Hlas na nahrávce oznámil “Tubular bells” a ty začaly hrát. Chlapík v kožené bundě se právě rozhodl, že zůstane.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dal si druhou kávu. Povídali si. Sníh padal a hodinka uplynula jako nic.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když odcházel, řekla “Počkejte”. Otočil se za ní. Ona si vyhrnula si svetr (a s ním tričko) až ke klíční kosti a pak ho okamžitě pustila. Říkají tomu flashing. F65.2.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">“Nemám syna. To jste si špatně vyložil.” Dodala na vysvětlenou. Na vysvětlenou něčeho úplně jiného.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:p text:style-name="p">Slova dozněla, ale počítače dál běžely a zaznamenávaly informace o dalších stovkách cizích lidí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">(závěr povídky Stalker číslo 47)</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Viz <text:a xlink:type="simple" xlink:href="https://k47.cz/povidky/stalker-cislo-47.html" text:style-name="Internet_20_link" text:visited-style-name="Visited_20_Internet_20_Link">https://k47.cz/povidky/stalker-cislo-47.html</text:a></text:p>
   <text:p text:style-name="p"/>
   <text:h text:style-name="P10" text:outline-level="2"><text:bookmark text:name="láska-pivo-a-wifi-zdarma"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc254_2327645150"/>Láska, pivo a wifi zdarma<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc254_2327645150"/></text:h>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="předzpěv-rakovník-kladno"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc256_2327645150"/>Předzpěv: Rakovník − Kladno<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc256_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na malejch městech lidi víc chlastaj, protože tam není co dělat. Ve velkejch městech to máš jiný. Kina, divadla, koncerty, galerie, vždycky najdeš aspoň nějaký kulturní vyžití. Tady u nás na maloměstě? Jedinej rockovej klub před rokem zkrachoval. Tady není co dělat. A proto tady lidi tak chlastaj a chlastaj, řekla jsem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, ale ve velkejch městech to není lepší,“ namítnul Erik. „Vraceli jsme se posledním nočním vlakem z tahu, a tak nebylo lepší téma k hovoru než alkohol. Po osmi pivech a s příchodem půlnoci se v něm probudil Erik-filozof a začal mít živý zájem povídat si o věcech, o kterých se slušní lidé mimo filozofickou fakultu baví jen na konci večírku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Začalo to dotazem: „Myslíš, že jsme ve vesmíru sami?“ který pronesl pod jasnou noční oblohou, když jsme se blížili k nádraží. V čekárně to pak pokračovalo obligátním hledáním smyslu života, aby to ve vlaku (někde v úseku mezi Krabošicemi a Mokrou Vsí) skončilo litanií o prospěšnosti alkoholismu. K tomu jsme koneckonců měli kolem sebe výmluvné důkazy − naše spolucestující, kteří se teď fotili na selfie na Instagram.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Motorák se plazil noční krajinou. Za okny byla tma a sem tam spící vesnice. Pískal v obloucích a houpal se ze strany na stranu, jako kdyby sám měl upito. Nikdy bych neřekla, že jsou na trati takové výmoly. A jak se tak vlak houpal, přistála mi na klíně Hanka. Měla krásný upřímný oči v barvě pivních lahví.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podívala se na mě a z duše se zeptala: „Můžu tě obejmout?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, můžeš to zkusit.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Objala mě. Přitiskla se ke mně jako razítko k šanonu a pak nesměle zašeptala do ouška: „A… ty…, Majko…? Můžu tě políbit?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale… ale Hani, vždyť víš přece, že…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Věděla. Ale stejně mi vtiskla polibek sladký jako rumová pralinka. Nebránila jsem se. Ale zato Erik se bránil. Zřejmě nechtěl, aby mezi sebou měly pletky jeho zaměstnankyně, tak zatáhl za záchrannou brzdu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vlak naposledy opilecky zavrávoral a začal znít zvonek. Tehle týden už třetí takovej sen.</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-první-peklo"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc258_2327645150"/>Zpěv první: Peklo<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc258_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Kde to jsem?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pod stolem!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Cože?!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No… no… ale lepší doma pod stolem, než v cizí posteli pod peřinou. Ale ten zvonek… Ten zvonek… Ten se mi nezdá! Vždyť to je telefon. Asi bych to měla vzít.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Haló?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, to je dost, že voláš, Majko.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„E… Eriku?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Potřeboval bych, abys za mě dnes vzala směnu. Kačka včera skončila v nemocnici.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Cože?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale… nic vážnýho, jenom vymknutej kotník. Ale má zůstat doma vklidu.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale… ale… ale vždyť já mám dneska dovolenou! Proč to nevezme třeba Monika?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Monika je ještě v Alpách. A já teď sedím v hotelu v Karlsruhe, kdyby tě napadlo něco takovýho jako třeba prosit mě. Večer ti tam přijde pomoct Hanka.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vzdechla jsem a on to dozajista slyšel. „Hele, Majko, měla bys mít nějakou životosprávu. To nejde, abych tě takhle po telefonu budil za pět minut dvanáct,“ neodpustil si poučování.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jo, jo, jo, jasný, ou kej.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, ta. Ať už ti ta směna rychle uplyne,“ zavěsil a zcela jistě si labužnicky přihnul z plného tupláku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Počkat! Za pět minut dvanáct? Kolik je vlastně ho… Au! Blbej stůl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>A skutečně − bylo za pět minut dvanáct. Boule na čele pekelně bolela a vůbec mi zněl hlavou guggenheim-ansámbl a drtička na sklo. Smrděla jsem jako stará ponožka. Postavila jsem si kafe a pomalu zamířila do koupelny. Tam jsem si vypláchla ústa (ježišmarja, já dneska vypadám!) a smyla jsem ze sebe pachuť včerejšího dne. Pak jsem v obýváku posbírala něco na sebe.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podprsenku! Podprsenku!? Kam jsem sakra dala podprsenku?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Cože???</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Na stromě!!!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tři metry od okna a patnáct metrů nad zemí?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jak se tam sakra…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zkusila jsem ji přitáhnout. Nejdřív rukou, pak koštětem. A pak jsem usoudila, že se teda jako dneska obejdu bez podprsenky.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No, tak. Tričko, sukni, kafe a je čas jít. A tak jsem spěšně opustila byt. Dole v přízemí na mě pak ze schránky spiklenecky pomrkával červený pruh.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Počkat! Vždyť je neděle! To přece pošta nechodí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Předvolání k podání vysvětlení? Fízlové? Cože? No, to je dneska den!</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-druhý-očistec"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc260_2327645150"/>Zpěv druhý: Očistec<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc260_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když jsem pak přecházela přes náměstí, hulákali na mě nějaký kluci, co tam na lavičce jedli brambůrky. „Hej! Pojď k nám, kotě! Máme všechno, co pro život potřebuješ. Pivo, lásku a wifi zdarma!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale… ale… já potřebuju do práce!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pokrčili rameny a mě došlo, že oni už v práci dost možná jsou. Vypadali totiž jako drogoví dealeři. Odemkla jsem krám, vytáhla rolety, postavila na ulici poutač a šla si uvařit kafe.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ty vole, ještě, že je ten Erik v Karlsruhe. Půl hodiny zpoždění, no, to by mi dal! V kavárně to taky vypadalo hrozně: Sklenky na stole, špinavý hrníčky, vajgly v květináčích. Asi se tu včera něco zapíjelo,</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Ale počkat!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vždyť já jsem tady včera večer byla…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Prskavky, skleničky, víno, svíčky, narozeniny, tanečky, nemravný návrhy. Noc, měsíček, zámecká zahrada, zárodek revoluce, koupání v rybníce, divná hudba, noční cesta přes město… Marián v mojí posteli!?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Cože?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Z úvah mě vytrhl jeden z dealerů: „Nazdar, kotě! Máš tady cigára?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Uh… ty neprodáváme, ale můžu vám nabídnout doutníky.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Doutníky? Si myslíš, že jsme nějaký jako buržousti, nebo co?“ A za zpěvu Internacionály odešel.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Opět jsem se ponořila do vzpomínání, co že to včera bylo, a jak jsem tak sklízela ze stolů, došlo mi, že vlastně bylo všechno a že toho bylo mnohem víc! Šmarjá… Snad jsem s tím Mariánem včera nevyspala?!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A opět mě někdo přerušil od vzpomínání. Tentokrát to byl Jackie Chan, teda, respektive, on se nejmenoval Jackie Chan, ale my jsme mu tak s holkama říkaly. Jeho rodiče vedli čínskou restauraci v Hradební ulici a on něco studoval ve městě. Teď, když už jsme oba pracovali, občas zašel k nám do kavárny.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Co tak brzo?“ zeptal se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No.. No… Jako jak brzo?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, máte otevírat až za hodinu.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Počkat! Jak jako až za hodinu?“ Podívala jsem se na hodiny a vskutku. Bylo teprve jedenáct. „Jak je to možný? Vždyť jsem vstala pozdě…“ Divila jsem se. „To se jako předběhnul čas, nebo co jako?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Třeba se vám jenom doma zastavily hodiny.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, to je možný.“ Po pravdě řečeno, nebyla jsem si úplně jistá, zda ty hodiny vlastně vůbec někdy šly. - „No, ale i zastavené hodiny ukazují dvakrát správný čas, bráno filozoficky. Můžu si u vás něco dát? Máte vůbec otevřeno?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, když už tady jste…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>A tak si dal matéčko a povídal si o počasí (to víte, já studuju tu meteorologii) a potom na rozloučenou mi řekl, že mi to dneska sluší.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ani bych neřekla!</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-třetí-mnichovice-bartolomějská"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc262_2327645150"/>Zpěv třetí: Mnichovice, Bartolomějská<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc262_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, no, mám tady předvolání na jednu odpoledne. No. Podání vysvětlení…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No, to mám jako zavřít krám?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">No, tak teda jo, no,“ položila jsem telefon a šla jsem si vařit kafe.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">To je samý: „Jako tvůj právní zástupce ti doporučuju,“ a když dojde na lámání chleba, tak si můj právní zástupce válí šunky někde na pláži. No, ještě, že je ta kriminálka jenom přes náměstí. Co na plat…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Dopila jsem kávu, dala jsem ceduli: „Přijdu ihned“ a vydala se na výslech. Na policejní stanici mezitím probíhala revoluce. Teda - jenom v televizi u vrátného. Řekla jsem mu, že jdu na výslech, a on hned věděl, kam mám jít, a zavolal mi toho mého policajta.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Krátký sestřih, kšiltovka, tričko bez nápisů, sepraný džíny a pořádnej pupek. Všechny orgány činný v trestním řízení takhle vypadaly. Asi to fasujou místo uniformy. A už si mě vedl doleva a až úplně nahoru pod střechu, kde měl kancl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Dáte si kávu?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A tak jsem si dala čtvrtou kávu toho dne.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Takže, slečno Kleinová, vezmeme to pěkně popořádku. Takže, vy jste se včera ráno ve tři hodiny šla koupat do zámeckého rybníku.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… no… no a co?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… no… no a to mi snad řeknete vy, ne?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… no… já si to nepamatuju.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Cože! Cože?“ zvedl se ze židle. „Vy si to nepamatujete? Já jsem vás teda jako včera poslal domů, abyste se z toho vyspala, ale tohle? Proboha! Kolik jste toho včera vypila?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… to… to si taky nepamatuju,“ řekla jsem nevinně. Tak nevinně, jak jenom jde podobnou věc říct.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„No, tak to vám budu muset asi osvěžit paměť,“ řekl vyšetřovatel a vytáhl jakýsi spis: „Takže,“ odkašlal si, „30. 4. 2017 přijala ústředna hlášení o nálezu mrtvého těla u rybníka v zámecké zahradě zámku Zloduška. Ohlašovatel udal své jméno jako Marián Rota. Na místo byla vyslána sanita a motorizovaná hlídka, která zajistila svědky a zařídila střežení místa činu do příjezdu vyšetřovatele. Výslech svědků, Mariána Roty, bytem U Cukrovaru 52, Zloduška, a Marie Kleinové, bytem Horská 13, Zloduška, byl po dohodě s vyšetřovatelem odložen na následující den z důvodu pozdních nočních hodin a silné únavy svědků.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vyšetřovatel zacvakl spis. „No… nemoh’ jsem tam napsat, že jste byli ožralí jak dogy… Tak co? Už si vzpomínáte?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, jo… Už si vzpomínám. Mohla bych poprosit o trochu vody?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">V tu chvíli se mi totiž oživilo všechno, co se ten večer stalo a co jsem se (nutno říct, že celkem úspěšně) snažila přepít: noční koupání v rybníce, nález mrtvoly v rákosí, nečekané nekonečné čekání na policii, zmatený noční výslech a pak Marián, který mi celý zhroucený brečel do polštáře po tom, co jsem přesvědčila policajty, že se o něj postarám líp než jejich psycholog.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Proto jsem taky večer tak pila a nakonec skončila v obýváku pod stolem. Kam ale zmizel Marián? To už mi jasné nebylo. Když jsem vstala, v bytě už nebyl.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zatímco jsem vzpomínala, policajt přinesl z chodby minerálku a kelímek. „Tak, slečno, spusťte.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Napila jsem se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Tak, jak jsem vám říkala už včera, šli jsme se koupat do zámeckého rybníka. Marián objevil, že se jedna z těch branek dá otevřít čtyřhranem, tak se tam občas chodíme v noci koupat. Já jsem byla ve vodě jako první, vždycky skáču z tý lávky u výpusti. Marián se tam bojí, tak leze do vody přes břeh. A najednou stál v rákosí a říkal, ať za ním proboha nechodím. Myslela jsem, že se jenom stydí… My se totiž koupeme… No, jak to říct? Spíš bez plavek… Tak jsem za ním teda jako šla a to už tam ležel ten mrtvej chlap… <text:soft-page-break/>Ksichtem ve vodě. Ale já jsem poznala hned, že je to básník!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Básník?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jo, jo, jo, básník. Chodí… Teda… No… Chodil k nám do kavárny a někdy psal básně. Vsázely jsme se s holkama, který z nás napíše báseň jako první…. Vyhrála to tehdy Kačka.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Takže vy jste ho znala?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ne, jenom od vidění. Vždyť k nám přece taky chodíte a dodnes jsem nevěděla, že jste policajt.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zašklebil se. „No, a jeho jméno mi asi neřeknete, co?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To asi ne, ale můžu se zeptat kolegyně.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Dobrý, dobrý, to si kdyžtak zjistím sám,“ řekl a začal se mnou sepisovat protokol. Po protokolu mi dal svou vizitku a ať se mu určitě ozvu, kdybych si na něco vzpomněla a dodal: „No, rád jsem vás poznal, i když by to bylo určitě lepší za jiných okolností.“ Pak se podrbal po bradě. „Mimochodem, dneska vám to fakt sluší.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… Díky!“ byla jsem poněkud překvapená a už jsem odcházela, když mě ještě něco napadlo: „A můžu se zeptat ještě na něco já vás?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Prosím, ptejte se.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nevíte, kde je Marián? Ráno už u mě nebyl.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nemusíte se bát. Dneska ráno se k nám sám od sebe dostavil na výslech. Stěžoval si, že nemohl usnout, a tak jsem ho doprovodil na psychiatrii. Psychiatr mu dal prášky na spaní a poslal ho domů pořádně se vyspat. Prý je v šoku, ale dostane se z toho.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jo, tak to mi spad’ kámen ze srdce.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No a co vy? Nepotřebujete taky doprovodit na psychiatrii?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ne, to jste hodnej. Ale já se teď musím vrátit do práce.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jak myslíte. Možná, že k vám večer zajdu na kafe,“ řekl a doprovodil mě aspoň dolů na vrátnici. Tam pokračovala revoluce. Reportér z nějaké vzdálené země oznamoval, že právě vláda jmenovala lídra opozice premiérem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>Má to svoje výhody pracovat v jedné jediné kavárně ve městě. Kromě básníka a policajta ke mně totiž dost možná chodí i budoucí premiér.</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="intermezzo-kusá-kolej"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc264_2327645150"/>Intermezzo: Kusá kolej<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc264_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Teda, ona to není tak úplná pravda, že jsme jediná kavárna ve městě. Kromě Oázy, kde pracuju, je prý ve městě ještě něco, co se jmenuje Somár nebo Soumar nebo tak nějak. Sama jsem tam nikdy nebyla. Původně jsem si myslela, že zavírají dřív, než mi končí směny, ale pak jsem vypozorovala takovou jednu podivnost - lidi, co tam byli, se totiž nedokázali úplně shodnout na tom, kde že to vlastně ten Soumar je…</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vypadalo to, že se ta druhá kavárna nacházela někde mezi zámečkem, cukrovarem a nábřežím… Což prakticky zahrnovalo úplně celé město.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Jednou večer jsem tam skoro došla. Ale už asi měli zavřeno. Došli jsme totiž ke schodišti, které vedlo přímo do zdi.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„To jsem blázen. Přísahal bych, že tady včera byla kavárna,“ divil se Marián a mně začínalo být jasno, proč jsem tam ještě nikdy nebyla. Zřejmě tu kavárnu totiž vede rumová víla nebo nějaké jiné temné mocnosti.</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-čtvrtý-dobříš---háje"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc266_2327645150"/>Zpěv čtvrtý: Dobříš - Háje<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc266_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">Když jsem se z výslechu vrátila před kavárnu, zjistila jsem, že se stalo přesně to, čeho jsem se bála: Před dveřmi stála fronta. Teda, taková docela krátká fronta… Byli to vlastně jenom dva lidi.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">První byl ten drogový dealer - že by si přece jenom něco koupil, a to konkrétně ty doutníky. Asi se mu podařilo prodat všechen kokain.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Za ním pak stál kryptolog. Objednal si zelenej čaj do zelené konvičky a šel se jako obvykle posadit až úplně dozadu ke knihovně. Tam pak seděl v křesílku, listoval v nějaké knize popsané nesrozumitelnými matematickými symboly a vůbec nevěnoval pozornost okolí. Akorát když <text:soft-page-break/>jsem se nad ním nakláněla s tácem, zdvihl zrak, zadíval se mi do očí a zasmál se ve stylu Fantomase (bhahaha) a poděkoval. Pak se dál věnoval těm svým šifrám a hádankám.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Po chvíli přišel k baru, objednal si medovník a zase zmizel v koutu u křesílka, kde se dál věnoval svým plánům na ovládnutí světa. Přinesla jsem mu medovník, a jak jsem ho pokládala na stůl, kryptolog vzhlédl, podíval se a tajuplně se usmál.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pokud je tu někdo budoucí premiér, tak je to určitě on!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Za dalších patnáct minut jsem se ho šla zeptat, jestli mu něco nechybí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale nechybí. Je tu klid, jste tu vy…. No… Ale možná bych si dal ještě jednu konvičku toho čaje.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jak si přejete.“ A šla jsem vařit čaj. Když jsem se vrátila, opět následoval ten tajemný úsměv. A jak jsem se skláněla nad čajem, opět oční kontakt.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Sakra, to bylo zrovna u tohohle zákazníka podivný… Tenhle chlap, ten má něco za lubem!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak jsem se vrátila k baru, kde jsem přemýšlela, zda se mě spíš chystá pozvat na rande nebo spíš plánuje palácový převrat. Ale nakonec nebyla správná ani jedna varianta. Když totiž zaplatil, zarazil se a trošku nesměle řekl: „Ehm… No… Ehm, no… Asi byste měla vědět, že když se v tomhle tričku tak jako nakláníte nad ten stůl… Tak je vám celkem jako… Celkem jako dost hodně vidět do výstřihu.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Počkat! Jak jako «celkem jako hodně»? Co to znamená? Co všechno bylo vidět?!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No… Všechno… Úplně všechno.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tak to teda jako nebyl oční kontakt?! Nejenom, že mi čumí do výstřihu, ale ještě to takhle napřímo přizná! Šizunk jeden!!!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Děkuji za upozornění,“ odvětila jsem; co nejuctivějším výrazem, jakého jsem byla v té chvíli schopná.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, víte, říkám vám to, abyste si příště dala pozor… Já teda jako nebudu předstírat, že jsem se… víte co… jako <text:soft-page-break/>nekoukal…“ a s každou další větou tu situaci čím dál víc zhoršoval.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Děkuji za upozornění a na shledanou!“ řekla jsem. A nemusel to být zrovna kryptolog, aby mu bylo jasné, že na shledanou v tuto chvíli znamená: „Vypadni a už se sakra nikdy nevracej!!!“</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-pátý-peklo-opět"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc268_2327645150"/>Zpěv pátý: Peklo (opět)<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc268_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak přišel Marián. Tvářil se dost zničeně, asi ho policejní psycholog podrobil brainwashingu. Sednul si k baru a objednal si velký pivo. Smutně se napil a spustil: „Marie, řekni mi, proč, proč se na nás dva vždycky lepí taková smůla?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Na nás dva?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, jako na nás dva; vždycky, když se s tebou snažím být někde sám, tak se něco pokazí. Když jsme měli jet na vodu, byly povodně. Když jsme pak chtěli jet lyžovat, tak během jednoho tejdne roztál všechen sníh. Potom když jsme stanovali, tak nás málem sklidil kombajn. Potom… Potom jsme spolu strávili půl dne zamčený ve špajzu, potom co se rozbil zámek. A teď… Teď se jdeme koupat a najdeme mrtvolu! Prostě, já mám pocit, že jsme asi prokletí…“ řekl, zatvářil se hrozně smutně a pokračoval: „Najdeme mrtvolu?! To se prostě normálním lidem nestává… Budu se teď bát na to místo jít znova. Co tam najdem’ příště? … A taková krásná koupačka to mohla bejt. Nebejt toho mrtvoláka!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Znova se napil a bylo vidět, že se v něm teď míchá pivo, vztek a smutek. „Ale ne, ne, Marie, ty s tím nemáš nic společnýho, to já jsem prokletej, osud mi prostě nepřeje.“ A znovu pivo a znovu vztek.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale Mariáne! Lidi prostě umíraj. Neber si to tak osobně. Budeme zkrátka chodit někam jinam a je to.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podíval se na mě a řekl: „Kdyby to bylo tak jednoduchý.“ Podíval se do piva a opět na mě. „Víš, Marie, já bych byl rád, kdybys věděla, že jsi pro mě…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale já to vím. To se nemusíš bát, já to už dávno vím.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Ty to víš?“ vypadal překvapeně. „Tak proč jako se tak jako…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale vždyť tohle už jsme přece probírali. Mě to stojí za to s tebou být, přes všechnu tu smůlu, co se na tebe lepí, nebo na nás lepí. Akorát to zkrátka nemám tak jako ty.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nemám tak jako ty, no to je dobrý,“ dodal, dopil zbytek piva, položil na stůl tři Stely a zbaběle prchnul. Vždycky tak trochu zavíral oči před pravdou. Už od tý doby, co jsem ho objala v autobuse, poté co mi vydal jízdenku.</text:p>
   <text:p text:style-name="h3"><text:bookmark text:name="zpěv-šestý-ráj"/><text:bookmark-start text:name="__RefHeading___Toc270_2327645150"/>Zpěv šestý: Ráj<text:bookmark-end text:name="__RefHeading___Toc270_2327645150"/></text:p>
   <text:p text:style-name="p">A pak nastal večer a konečně přišla Hanka.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Tyjo! Já jsem tak ráda, že tě vidím. Mám dneska úplně mizernej den.“ A začala jsem jí vyprávět celou tu dnešní šlamastyku - počínaje probuzením pod stolem, pokračujíc přes pozdní příchod do práce, zastavené hodiny, výslech na policii, kryptologa koukajícího do výstřihu až nakonec k tomu Mariánově výstupu. „Hroznej den! Naprosto naprosto hroznej!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale to bude dobrý, teď jsem tu já a všechno ti pomůžu zvládnout,“ řekla sebejistě a její optimismus byl tak příjemně nakažlivej. Věřila jsem jí to.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ani nevíš, jak ráda tě vidím. Ty, Hanko, můžu tě obejmout?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, můžeš to zkusit,“ řekla nejistě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Objala jsem ji, jako se koalí mládě objímá matku, jako horolezec při pádu objímá lano. Vlasy jí voněly po bouřce.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A, ty, Hanko? Můžu tě políbit?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Vylekaně mě odstrčila. „Ale Marie, vždyť přece víš, že…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Zadívala jsem se na zem a chvíli jsem přemýšlela, co říct. Hanka mezitím mnula oči.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Pak jsem nejistě začala: „Víš, Haničko, já bych byla ráda, že jsi pro mě…“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale já to vím, Majko, já to už dávno vím.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Víš?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Vím. Akorát to zkrátka nemám jako ty.“ Stála jsem tam, jako by mě polila pivem. Čekala jsem spíš, že bude v šoku ona.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A nechtěla bys, přece jen, známe se už delší dobu…“ a s každou další větou se to zhoršovalo a zhoršovalo.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nechtěla. Jsou tu jiný, který by ocenili, kdybys je zkoušela políbit. Třeba ten tvůj autobusák, ten Marián, nebo jak se jmenuje.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale vždyť to je přece něco jinýho!“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Něco jinýho? Ty na mě zkoušíš to samý, co on zkoušel na tebe a to že je něco jinýho? No, není to trošičku pokrytecký?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, trošičku, ale jenom jako trošičku,“ špitla jsem. „Možná jako jsem trošičku sobecká, ale víš co, já jsem prostě měla úplně hroznej den… Víš, po tom všem… Já tě jen ráda vidím.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale já tě taky ráda vidím, akorát to zkrátka nemám jako ty.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Nemám jako ty, no, no, to je dobrý,“ řekla jsem. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale pak jsem si uvědomila, že na to vlastně není čas.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Položila jsem tedy na stůl tři Stely a zbaběle jsem prchla. Vždycky jsem tak trochu zavírala oči před realitou, i když se za mnou z kavárny ozývalo: „Hej! Kam běžíš?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Uprostřed náměsťí se mezitím tančilo. Tedy, starší dealer tam cosi pouštěl z telefonu, jakýsi dřevní hip-hop, a ten mladší dealer u toho pokyvoval hlavou a tančil. A předváděl takové taneční kreace, za které by se nemusel stydět ani Michael Jackson na vrcholu své kariéry. Skladba pomalu skončila a náš tanečník předvedl jakýsi akrobatický prvek, který málem zakončil elegantním zarytím nosu do chodníku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Fascinující! Bravo! Bravo! Bravo, pánové,“ zatleskala jsem.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„A hele. Ahoj, kotě,“ odpověděl mi.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Přišla jsem k němu blíž. „Ještě máte tu lásku, pivo a wifi zdarma?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p"><text:soft-page-break/>„Ale jistě. Co si budeš přát?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„No, ale jak já tak na vás dva koukám, tak možná radši jenom to pivo.“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Mladší dealer mlčky pokynul ke staršímu a ten mlčky vytáhnul z kabátu plechovku Bráníku.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Díky,“ poděkovala jsem. Jo, vychlazený pivo. To jsem přesně potřebovala! Znova jsem se napila.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Počkat! Vychlazený pivo? To má jako v kabátu ledničku nebo co jako?</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale než jsem se stačila zeptat, ten mladší dealer pustil z telefonu Les Rita Mitsouko a začal se ke mně blížit až podezřele tanečním krokem. Zjevně k tomu dealování zběhnul rovnou z konzervatoře.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Smím prosit?“ poklonil se.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Ale jo… Proč ne…“ řekla jsem a přidala se k němu. Tak jsme tam tančili tango na náměstí, zatímco starší dealer si zapálil a spokojeně na nás koukal. Bylo v tom cosi uvolňujícího. Někdy člověk skutečně potřebuje jen trochu piva, lásky a možnost zatančit si s dealerem na náměstí. Jo. A ještě potřebuje jednu − hodně důležitou věc: montážní plošinu.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Tango bylo stále vášnivější a vášnivější a můj tanečník byl stále dotěrnější a dotěrnější, rukama mě osahával jako při celní prohlídce, ale to nebylo vůbec nic proti tomu, co dělal očima. Ty svůdné pohledy typu Casanova hadr… No teda!</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Podíval se mi do očí a chtěl říct něco podobně patetického, něco jako: „Marie, já vás miluji,“ ale já jsem ho předběhla: „Neznáš někoho, kdo má montážní plošinu?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Montážní plošinu? Na co ji proboha potřebuješ?“ zeptal se nejistě.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Ale když jsem mu to vysvětlila, tak o deset minut později už telefonoval kamsi pryč: „Hele, Franto, víš, jak jsi říkal, že jsi nám zavázanej, jo? … Víš, jo? … No, tak já bych pro tebe měl takovou jako prácičku, no. … Ale prosímtě, vem si na to plošinu, jo?“</text:p>
   <text:p text:style-name="p">A o chvíli později už stálo auto Technických služeb města Zloduška u cukrovaru před velkým ořešákem. Na montážní <text:soft-page-break/>plošině stál mladší dealer a u ovládacích pák plošiny stál onen Franta. Nevím, co mu ti dva dodávali, ale evidentně to byl jejich stálý zákazník a evidentně kupoval úplně všechno, co se dá šňupat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Plošina se začala pomalu zvedat.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Vejš… Vejš… Vejš…“ Až narazila do lampy: „Jau! Kam čumíš, ty debile?“ Mladší dealer se krčil v koši plošiny a nadával.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">„Jo, sorry… Sorry,“ odvětil Franta a poslal plošinu trošku dolů a dál k jejímu cíli.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Plošina zajela do větví stromů a začala je lámat. Větve padaly dolů a s nimi spadla i ta věc, kvůli které se celá ta eskapáda s plošinou konala − moje podprsenka. Už už jsem ji chtěla vzít, ale předběhl mě ten starší dealer, který si ji vzal a mocně si k ní přičichl. V tu chvíli omdlel a svalil se jak širokej tak dlouhej a z kapes se mu vysypalo množství růz<text:span text:style-name="T2">n</text:span>ých pochybných substancí.</text:p>
   <text:p text:style-name="p">Co že to člověk vlastně k životu potřebuje? Lásku, pivo a wifi zdarma?</text:p>
   <text:p text:style-name="P6">No, jak tak na něj koukám, tak je toho zřejmě potřeba víc…</text:p>
   <text:p text:style-name="P7">Věnováno Hance S., bez sázky s ní by povídka nikdy nevznikla. Děkuji též Singularis/ovi za obdivuhodnou práci při sepsání povídky ze zvukového záznamu do počítače.</text:p>
   <text:table-of-content text:style-name="Sect1" text:protected="true" text:name="Table of Contents1">
    <text:table-of-content-source text:outline-level="10">
     <text:index-title-template text:style-name="Contents_20_Heading">Obsah</text:index-title-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="1" text:style-name="Contents_20_1">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="2" text:style-name="Contents_20_2">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="3" text:style-name="Contents_20_3">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="4" text:style-name="Contents_20_4">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="5" text:style-name="Contents_20_5">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="6" text:style-name="Contents_20_6">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="7" text:style-name="Contents_20_7">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="8" text:style-name="Contents_20_8">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="9" text:style-name="Contents_20_9">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
     <text:table-of-content-entry-template text:outline-level="10" text:style-name="Contents_20_10">
      <text:index-entry-link-start text:style-name="Index_20_Link"/>
      <text:index-entry-chapter/>
      <text:index-entry-text/>
      <text:index-entry-tab-stop style:type="right" style:leader-char="."/>
      <text:index-entry-page-number/>
      <text:index-entry-link-end/>
     </text:table-of-content-entry-template>
    </text:table-of-content-source>
    <text:index-body>
     <text:index-title text:style-name="Sect1" text:name="Table of Contents1_Head">
      <text:p text:style-name="P2">Obsah</text:p>
     </text:index-title>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc226_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Hry s ohněm<text:tab/>1</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc228_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Bludowský slaví Vánoce<text:tab/>9</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc230_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Sokolí hnízdo<text:tab/>14</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc232_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Zázvor aneb malá volební hudba<text:tab/>32</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc234_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Osmá stopa<text:tab/>38</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc236_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Život v mezerách<text:tab/>42</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc238_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Ohňová povídka<text:tab/>45</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc240_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Markéta slaví Vánoce<text:tab/>50</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc242_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Oko potvora<text:tab/>57</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc244_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Vysoké umění nízkého titulku<text:tab/>60</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc246_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Večírek<text:tab/>64</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc248_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Věc zvaná domov<text:tab/>69</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc250_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Veselá tramvaj<text:tab/>82</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc252_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Pohádka o fotce<text:tab/>92</text:a></text:p>
     <text:p text:style-name="P3"><text:a xlink:type="simple" xlink:href="#__RefHeading___Toc254_2327645150" text:style-name="Index_20_Link" text:visited-style-name="Index_20_Link">Láska, pivo a wifi zdarma<text:tab/>96</text:a></text:p>
    </text:index-body>
   </text:table-of-content>
   <text:p text:style-name="P7"/>
   <text:p text:style-name="p"/>
  </office:text>
 </office:body>
</office:document>